Pane Darwine, toto byste měl vidět!
FOTO: autorka

Pane Darwine, toto byste měl vidět!

6. 10. 2019

Jsem dosud zaměstnaná, tudíž pětkrát v týdnu vstávám téměř za kuropění. Potíže mi to nedělá. Naštěstí. Ani s brzkým dojížděním problém nemám. Nejprve se příjemně projdu vylidněnými ulicemi. Pak přijde na řadu MHD.

Ve vagonu metra si obvykle zaberu místo v růžku u dveří, kde jsem oddělena průhlednou deskou od polospících lidí, a s ostýchavou pomalostí skenuji vagónové klima. Bdím, nebo sním?  Kde to jsem? Mám pocit, že jsem v zoo. 

Naproti mně seděl megaobézní pán, rozvalený na dvojsedadle, a vypadal jako hroch. Jeho holá lesklá čelopleš přecházela do dvou nadočnicových oblouků, které se propadaly blíže k nosu do jamek, z nichž jako na špejli napíchané oční koule tupě zíraly do prázdna. Nemrkal. Dlouze nemrkal. Už-už jsem sebe přesvědčovala, že to tak asi má, když se mu přes oči zpomaleně stáhla víčková roleta. Při tom si zívl, ukázal své noty na buben a slizce mlaskl. Ještě se zarochnil do plstnatého vytahaného svetru s chybějícími kostěnými knoflíky a pokračoval ve své ranní letargii.

Nedaleko hrocha mne zaujala zrzatá žena. Tmavou konturou měla své plné rty obkresleny obdobně, jak to nosí japonské gejši. Stále ty rty špulila do důležitého óčka. Ofinu ohnivých vlasů si naducávala do tvaru, který můžeme vidět na hlavě pudla královského, s rozdílem, že ona místo bloncavých uší měla zapletené copany. Ty jí rázovitě létaly před obličejem, protože zbrkle otáčela hlavou ze strany na stranu a kývala při tom nervózně tělem. Na nohou měla modré matné punčocháče přizdobené plošnou dírou, která pokračovala v potůčku utíkajících oček do červených kotníkových škrpálů. Věřte, paní pudlice se nedala přehlídnout.

Za hrochem a pudlem úplně v zádi vozu, na trojce, seděl mladík v hnědé kapuci, přes kterou měl velká sluchátka a vypadal jako ropucha. Ruce měl založené před sebou, nikdo z přítomných určitě nepochyboval o jeho odmítavém gestu. Snad proto si k němu nikdo nepřisedl. V obličeji měl grimasu, kterou vám zaručí odér zralých syrečků – vražedně přivřené oči v úšklebku do podkovy. Tu a tam vycenil zuby, jakoby cvičil anglické "the", a se zvukem plácajících se jater v průvanu nafoukl bublinu snad z celého balíčku žvýkaček, kterou pak s prcavým ozvučením do sebe vcucnul.

Během mé ranní dvacetiminutové jízdy metrem jsem ještě  identifikovala medvěda, který neměl problém při dřímotu zvučně zachrápat, slepice, které od svého nasednutí po své vysednutí kvokaly „toto je ták, a toto zase tááák“. Z ptačí říše jsem pozorovala dominantní pávice, které než se uvelebily a natřikrát seskládaly suknice vyšívané drahou nití, zaměstnávaly okolo sebe spolucestující přiškrcenými hlasy „pardondalabychsemkabelku“, „oóóch“, „ááách“, „tooknokdybystezavřel, táhnetu“, „hošíkuuhniseano?“. Objevila jsem i žirafu. Předvedla, jak klidně v krku ohne hlavu a téměř celou ji provleče pevným stropním madlem, aniž by si uštědřila bouli. Mezi cestujícími byly surikaty soustředěně koukající k místu světelné tabule, opice, jež se houpaly jednoruč na visacích madlech, nebo spící berani, podmanění vynucenou jízdou ke stádní poslušnosti.

Skutečně, jako bych byla v zoo. Je až neuvěřitelná některá ta zvířecí podobnost. Pane Darwine, toto byste měl vidět!  

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Jani M., přesně tak :-)
Jana Mesarčová
Jsem potěšena diskusí, která se odvíjí z mého příspěvku. Mrzí mne, že neslo jen o to, jak kdo z cestujicich pripominal jake zviratko, vizuálně, predevsim tim, jak se choval, to je k zamyšlení...zivat se da kultivovane, žvýkat se da kultivovane,....a jinak, lidičky, nebuďme suchari a umejme se zasmát
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek se mi líbí - lidé jsou s určitým nadhledem přirovnáváni ke zvířatům. Asi jsem také aut jako paní Zdenka S. Proč být vztahovačný - já třeba říkám své malé vnučce "myška šmejdilka".
Zdenka Soukupová
Já jsem tenhle článek brala s nadhledem, jako takové ironické zamyšlení při cestě metrem. Podle některých reakcí jsem asi úplně out, když se mi článek líbil...
Jitka Caklová
Soňo, to neříkají jen mladí a i kdyby, kde to pochytili? Proč ty spousty lidí jezdí do zaměstnání auty? Vozí děti až přede dveře školy aby s těmi "sockami" nemuseli veřejnou dopravou. Vede to od samého začátku k rozdělování společnosti a často končí šikanou.
ivana kosťunová
A co takhle oslovení "broučku, myšičko, beruško, " když už jsme to začali takhle rozebírat. Končím diskusi, začíná to být o ničem
Soňa Prachfeldová
Ano lidé mají podobu se zvířaty, nebo ony s nami ? Jenže zvířata neumí být tak krutá. Víte co říká spousta mladých ? Že veřejnými prostředky jezdí socky. To jsou mi věci :-)
Jitka Caklová
Ano! Není nad sebevědomého, veselého a šťastného "paroháče", nejen ve smyslu nevěry, který/á neví a když se to dozví, tak už vidím, jak se v něm probouzí smysl pro humor :-) :-)
ivana kosťunová
Přeci se nebudeme urážet, protože nás někdo přirovnává ke zvířatům ? je to častější, než by se zdálo. Občas potkávám starou paní s bernardýnem, a vždy mě pobaví, jak jsou si ti dva podobní. Moje dcera ve svých osmi letech se zúčastnila literární soutěže s básničkami, kde naši rodinu přirovnávala ke zvířatům. Jedna básnička začínala " Tatínek je velký medvěd" , druhá "Maminka je malá myš", a třetí "Brácha je opičák zlomyslný. " Tu soutěž vyhrála, a to nás ta porota ani neviděla. Fakt to sedělo :))
Libuše Křapová
Lidičky, nebuďme vztahovační, probuďme smysl pro humor. Také jsem přemýšlela, jak bych v metru vypadala - nejspíš také surikata, pořád kontroluji světelnou tabuli, abych neřejela :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.