Je pondělí ráno 18.11.24, polovina měsíce je pryč, ale když se tak dívám z okna, tak vidím, že to podzim ještě nevzdává. Venku svití slunce, mraky se honí po obloze. Listí na stromech už je poskrovnu, ale když se kouknu na nebe, tak si říkám, že to stojí za vyfocení.
Jsem sice ještě, jak se dříve říkalo, v negližé, ale to mi nevadí, musím jednat rychle, než nebe pokryjí blížící se mraky. A tak běhám ještě v pyžamu na balkon, z balkonu k oknu do ložnice a z ložnice do vedlejšího pokoje. Musím říct, že mě to fakt baví, kdybych fotila venku, tak by to možná bylo jiné, ale jsem si jistá, že fotky z okna nikomu vadit určitě nebudou. Tohle píšu odpoledne, opět se po obloze honí mraky, ale ty už nechám být. Pomalu se zatahuje a asi z nebe něco spadne, vítr si hraje s větvemi, ráno u nás pršelo a sněžilo. Koncem měsíce začnu myslet na Vánoce a pečení cukroví, letos toho bude méně.
Musím se přiznat, že tohle počasí moc nemusím, teplo je teplo a teď na něj budeme zase několik měsíců čekat. Příroda si musí odpočinou a my v podstatě také.
Přejí všem pohodu, štěstí, zdraví a radost ze života.