K této úvaze mne inspiroval článek na i60, vycházející ze statistiky Centra pro výzkum veřejného mínění.
Za poslední dva roky prý výrazně ubylo lidí, kteří dělí společnost na "my" a "oni". Na obyčejné lidi a nepočetnou společenskou špičku rozděluje společnost necelá čtvrtina Čechů, zatímco před dvěma lety jich byla téměř třetina.
Jinými slovy, závist, která je tak trochu naší národní vlastností, jde postupně k šípku.
Hurá! Pokles počtu zamračených lidí je pro mne skvělou zprávou. Kdo se má na ty zakaboněné ksichty pořád dívat, že? V očích cizinců jsou Češi poměrně skeptičtí a nepřístupní lidé, ale když se pak otevřou, nemohou si je vynachválit.
Neměli bychom se tedy více usmívat a být vstřícnější?
Já myslím, že ano. Žijeme totiž v nejlepší době, která nás mohla potkat. Žijeme v relativním blahobytu, bez válek a násilí. Žijeme v krásné zemi, kde snad kromě povodní nehrozí žádné přírodní katastrofy. Volíme konečně demokraticky, a ať už to jednou za čtyři roky vyhraje levice nebo pravice, ti lidé se už dnes zdají docela rozumní.
Stát funguje a ekonomika také. Češi jsou velmi šikovní lidé. Umí vyrábět auta, letadla i lodě. Mají výtečné umělce. A skvěle sportují. Dokáží se vytáhnout i na mnohonásobně větší národy.
Takže. Usmívejme se. Máme pro to docela dobré důvody.
