Bioekologický život mé babičky

Bioekologický život mé babičky

13. 11. 2015

Moje babička neznala slovo ekologie. Ani nemusela, protože ona ekologicky žila. Uvědomuji si to pokaždé při víkendu tráveném na chalupě, kde se zarputile snažím hospodařit způsobem mé babičky.

Ráno vstanu a zatopím ve sporáku. Dřevem. Zatímco se vytápí místnost, stihnu ještě na sporáku ohřát vodu na kafe, na mytí nádobí a průběžně na cokoliv, kde je teplé vody potřeba. Voda pochází ze studny a dle hygieniků má parametry srovnatelné s balenou kojeneckou vodou. Topím dřevem, odpad je minimální, ovzduší téměř nezatěžuje. Dřevo je vlastní, protože jsme v zimě porazili starou shnilou vrbu u potoka, která se chystala každou chvíli spadnout. Potřebovali jsme k tomu povolení, potvrzení od různých institucí, ale to už je jiná historka.

Vaření. Tak to je největší oříšek. Krájet, míchat, přetahovat kastroly po plotně na správná místa, topit, zametat pod sebou, nespálit jedno, nenechat vychladnout druhé, nezapomenout přikládat. Pokaždé odjíždím alespoň s jednou popáleninou  prvního stupně. Se sporákem zjevně nejsem kamarád. Ještě, že dříví mi přinese manžel. Ale žádná elektrická trouba neupeče tak dobře, jako ta sporáková. Asi je to tím, že peče ze všech čtyř stran stejně. Jak to ta babička mohla všechno stíhat?

Vaření mi trvá jednou tak dlouho než v mé panelákové kuchyni a pohybu mám podstatně více. Šlapání na rotopedu tedy odpadá. Narotuji se až až.

Přitom ekologicky třídím odpad. Papír do kamen, plasty do igelitky a potom do kontejneru před hospodou. Zbytky jídla sousedovic slepicím, kostičky okolním psům.

Další kapitola je praní. Babička prala ve staré pračce, které jsme říkali "kejvačka", protože se prádlo naskládalo do poloviny bubnu a pomocí dlouhé páky a druhé poloviny bubnu uvedlo do pohybu - rozkejvalo. Čili jakási automatická pračka na ruční pohon. Bylo to určitě lepší, než posilovna. Když prádlo dostatečně vydrncala, naložila do škopíčku a šla je vymáchat do potoka. Vodu z prádla, ve které bylo rozpuštěné mýdlo s jelenem, vylila na trávník. Nevím, zda mýdlo bylo toxické, ale trávník měla vždy zelený, hustý.

Když už měla klouby oteklé od revmatismu, složily se jí děti na jednu z prvních automatických praček zn. Tatramat. Babička pokrok neodmítala. Poslušně čekala, až se prádlo vypere automaticky samo, pak je naložila do škopíčku a odešla vymáchat  do potoka. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš, říká přísloví. A já dodávám, ani starým kouskům ne. Proto praní vynechám, kejvačku už stejně dávno nevlastníme. Nedávno jsem jednu podobnou viděla v muzeu v Polici nad Metují. Byla jsem jediná, kdo věděl, k čemu ten podivný přístroj sloužil a jak fungoval. Mladí návštěvnící muzea při mém zasvěceném výkladu mysleli, že jsem historička. A já jsem zatím jenom a pouze pamětnice! Nebo hysterička - někdy.

Tak co říkáte - nebyl to krásný život? Žilo se levně, zdravě, ekologicky. Pomaleji. Hospodyně si pro čerstvou biozeleninu do polévky došla na svoji zahrádku. Maso v kvalitě bio se jí popelilo v kurníku, dupalo v králíkárně, a když byla žena zvlášť pracovitá, kvičelo v chlívku. Pro bio mléko si došla s bandaskou přes potok k sousedce, která chovala kravičku. Hospodáři nemusel nikdo určovat, kdy může nebo nemůže porazit strom na svém pozemku. On sám nejlépe věděl, kdy nastal jeho čas, a žádná povolení k tomu nepotřeboval.

Domů přijíždím zdravě unavená, ale cítím se jak po relaxačním pobytu ve wellness středisku.

Spustím automatickou pračku, myčku na nádobí, založím si suroviny na domácí toastový chléb, spustím domácí pekárnu. Ještě dát rozmrazit maso do mikrovlnky.

Potom si mohu v klidu říci "za nás pracují stroje", usadit se s kávičkou k počítači a prohlédnout si nové příspěvky na portálu i60.

Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Na dotaz paní Jiřiny, my samozřejmě odpad poctivě třídíme, co můžeme dát do kompostu, vozíme na zahradu.
Dana Kolářová
Moc hezky pojatá vzpomínka na naše milované babičky.
Květoslava HOUDKOVÁ
Naše babičky, maminky - a také ještě na nás - v dávném mládí - některé ty ekologické metody zbyly. V dobách babiček mnoho práce, mnoho dětí - vše musela žena stihnout a z dětí vychovat slušné lidi. Dnes mnoho úlev, vynálezů a věcí pro úsporu času - ale kam se časová úspora ztrácí? Vždyť už i malé děti jsou zlé, rozeřvané, panovačné atd. - a rodiče na ně čas nemají, nebo jim ho nevěnují. Raději prodrbou, nebo hledají zábavu a to, že dítě zahrnou vším, co si vyřve, vyvzteká, mu k vychováni nepomůže!
Eva Mužíková
Jiřinko, svým vyprávěním jste mne vrátila do mého života ještě před třemi roky... také jsem na vesnici byla naprosto soběstačná, co se týkalo masa, zeleniny a těch krásně oranžových vaječných žloudků... Ale tady v Liberci žiji pohodlněji. Máme kontejner na bioodpad, hned vedle zahrady kontejnery na sklo, papír apod... a tak opravdu poctivě třídíme...
Jiřina Benešová
Ach jo! To už jsem stará. Vše, o čem zde píšete, že jste zažili u svých babiček, jsem já zažila na vlastní kůži. Sbůj věk neajím, je mi 71. zažila jsem pračku kývačku - to jsem byla ještě u rodičů. Když jsem se vdala a chtěli jsme bydlet sami v domku byl suchý háchod, pro vodu jsme chodili do studny. To už jsme měli půlročního syna. Postupně jsme vše dostavěli. první elektrická kamna jsem si koupila, když mě bylo 27 let. Do té doby se ttopilo a při tom vařilo na sporáku. Prala jsem ve vířivkové pračce, máchalo se ve vaně. Automatku jsem si koupila když mě bylo 30 let, to už byly naše tři děti z jak se říká z nejhoršího ven. V současnosti techniku sice využívám, snažím se ale žít v souladu s přírodou - záměrně nepíšu, že žijeme ekologicky, to slovo se mi nelíbí. Na zahradě si vypěstuji veškerou zeleninu, ovoce máme taky vlastní, marmelády, ovocné syrupy a mošty dělám zásadně bez konzervantů. Na dvorku chovám slípky, vajíčky zásobuji celou rodinu, přebytky prodám místním chalupářům. Také chovám kachny, husy, některý rok i krůty. Pašíka jsme měli letos po patnáctileté přestávce. Zásobuji tak celou rodinu. Je kolem zahrady a zvířat hodně práce, nepotřebuji zase žádná fitka a jiné vymyšlenosti. V kotli topíme dřevem z našeho přestárlého sadu, odpad zásadně třídím. Na závěr mám dotaz: ve městě odpad netřídítě?
Eva Mužíková
Krásné zavzpomínání paní Ivano, s nádechem humoru, takové příspěvky vždy čtu jedním dechem. Také ráda jezdím na chaloupku mé sestry, kde se všichni rádi vracíme do doby našich maminek a babiček třeba jen tím, že ač můžeme prádlo odvézt k vyprání domů, namáčíme jej do necek a pereme následně na valše. Rozložené na čistém trávníku je pak opravdu nádherně voňavé. Je tam elektrický sporák, ale všichni chodíme poctivě do lesa pro modřínové a smrkové větve, abychom s nimi topili v tom starém po babičce... Jak někteří píšete, nechtěli by jste se vracet, já pochopitelně také ne. Ale má to přeci jen něco do sebe, co mi této době trochu chybí...
Alena Tollarová
Ano, moc hezky se to při odpolední kávičce čte o těch idylických starých časech. Bylo to všechno tenkrát tak normální jako jsou normální dnešní vymoženosti. Víme my, jestli by tehdejší hospodyně vyměnily svoje pračky, necky, sporáky, suchá WC a natrhané hadry za dnešní možnosti? Já bych skoro řekla, že ano. Taková idyla to zas asi nebyla. Vždyť to není tak dávno - mně je jen 60+ - a koupala jsem se v létě v neckách na dvorku, v zimě v prádelně na dvorku, voda se od pumpy musela nanosit do kotle, pod ním zatopit ... ojé, bylo by to na další článek. :) Díky, Ivano.
Jarmila Komberec Jakubcová
Přála bych si víc takových krásných článků, které nás vrací do let našeho dětství. Svět se na posledních 100 let nesmírně změnil a snad nikdy lidstvo nezažilo tolik nových vynálezů od rozhlasu po televizi či mobilní telefony a internet. Je zázrak, že my senioři to tak zvládáme.Ještě moje maminka nosila na hlavě šátek, neustále pracovala a prádlo prala v neckách.Nevím co by mně asi řekla kdyby viděla jak v 70letech běhám s trekovými holemi po lese, abych měla pohyb. Asi by mně s nimi přetáhla.
ivana kosťunová
Málem bych zapomněla- děkuji redakci, že ozdobila můj článek tak krásným obrázkem
Hana Rypáčková
Pro mne moc milý článek i s obrázkem.Pohoda.Po čtení Váchala a Klostermanna, všechna ta k životu nutná práce.Smysluplná.Také vyhledávám na týden prázdnin s vnoučaty takovou chaloupku, aby se vše muselo pro bytí připravovat .Prožít si to by mělo každé dítě.Tak jsme vyrůstali a své babičky, které se novotám bránily obdivujeme.Byl to těžký život, kdeže by se byly parádily, jedny šaty do kostela a dost. To se máme, když všechno tak dokonale funguje!/Kape mi kohoutek jak v kuchyni, tak v koupelně/.Něco tak ještě prožíváme na chatě bez elektriky a suchý záchod k tomu.Ale odpad na kompost a dá se bílit prádlo...Mýdlo s jelenem zase k dostání.
ivana kosťunová
Děkuji za vaše komentáře. Já ty komentáře miluju! Co člověk, to jiný názor a v každém stejný článek vzbuzuje úplně jiné představy.Někdy jsou komentáře zajímavější, než článek sám. Pro p. Jakubcovou-já to mám podobně, šla jsem parkem, někde zatrylkoval ptáček a já jsem okamžitě sáhla do tašky pro mobil.Zvykla jsem si už na všechny ty přístroje, které nám usnadňují život, ale to občasné víkendové zpomalení mě prospívá jak fyzicky, tak i psychicky.
Zuzana Pivcová
Napsala jste to báječně. Ale my, podobně, jako píše paní Naďa, jsme po přestěhování do jižních Čech taky takhle s maminkou hospodařily (jen bez těch zvířat), a vskutku nedobrovolně a měla jsem toho plné zuby. Když tam jsem teď po letech, kdy tam hospodaří nájemník, na skok o dovolené v létě, je to něco jiného, ale i tam už vývoj značně pokročil. Opravdu si nedovedu představit, že bych ještě měla bydlet někde, kde bych musela ráno i po příchodu z práce roztápět v kamnech, v noci vstávat a přikládat, nosit si vodu od studně, kde se muselo tak 50x zapumpovat, a hřát si vodu na mytí v hrnci na plotně. A normálně chodit do práce. Co se týče vlastních výpěstků a dalších potravin, to uznávám, nad ty není.
Zdenka Jírová
Je to hezké, takové uklidňující čtení. O své babičce jasem už do íčka napsala článek a život mé babičky se životem té Vaší určitě shodoval. Moje babička se ve zdraví dožila 80 let a nevzpomínám si, že by stonala. A to ještě od 70 let vychovávala malého vnuka, protože mu umřel otec-její syn a matka utekla někam do světa za jiným štěstím.Dětský domov nepřipadal v úvahu, o malého Oldu se po její smrti staraly její dvě dcery-moje matka a teta.
Naděžda Špásová
Hezky napsané. Já jsem v tom vyrůstala a abych pravdu řekla, nezopakovala bych si to ani za nic. Voda ve studni na louce, v zimě WC za kůlnou bylo něco, koupání v jedné vaně přinesené z venku a podobné vymoženosti tehdejší vesnice. Bydlení v paneláku bych nevyměnila a bohužel, dodnes se mi o tom zdá. Samozřejmě, pokud někdo tento život preferuje, je to jeho volba a já mu to přeju.
Tomáš Horáček
Spartánský život má něco do sebe, já ho praktikuji od jara do podzimu na hausbótu na Slapech. Pravda s mobilním připojením na internet, ale tím civilizace končí: chodí se na latrínu, myje se v přehradě, jídlo se také chytá většinou v přehradě, s výjimkou letoška se dá najít i v lese, a vlastní frukty pěstujeme a trháme na vlastním nad zátokou nad lesem. Vaříme na ohni, ta elektrická trouba běží jen když prší. Vnoučata první dva dny skučí, že mají blbý signál a nemají teplou vanu, ale po týdnu se nedají vypakovat. Vždy se těší na příští spartakiádu.
Lidmila Nejedlá
To je moc hezká vzpomínka, paní Ivano, na život našich maminek a babiček. Má to své úžasné něžné kouzlo. Také jsem si s Vámi zavzpomínala.
Elena Valeriánová
Takové články mám moc ráda. Je vněm tichá pokora, poezie vzpomínek a trošku odlehčené legrácky. To se to potom krásně čte a život je hned snesitelnější. Tu chaloupku Vám tak trošinku závidím, už jenom pro ty vzpomínky, co se ukrývají uvnitř.
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínání. Moje babička umě la tak výborně upéct maso v železných kamnech v troubě, dralo se u ní peří, sušili jsme šišky na krmení husy, ach jo krásné doby. Ikdyž to měli moc těžké, žili skromně a určitě spokojeněji. Jenže takhle to už dnes nefunguje ani nemůže. Moc hezky jsem si početla - díky !
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc a moc krásný článek, dá se číst i vícekrát a znovu v duchu vidět tu krásu minulého století.I já jsem měla štěstí na tak krásné dětství.Asi bych si chtěla zkusit tak pár dnů žít, ale nevím zda bych to zvládla. Už jsem moc zhýčkaná pohodlím 21.století.Bez myčky, mobilu, PC nebo auta si život neumím představit.Už jsem tak zblblá životem a dobou, že když si jdu zapálit krb, říkám jdu ho zapnout.
Alena Várošová
Mileno,taky nemám myčku,ani toustovače.Ale obdivuji a vlastně divím se,že na prádle nesjou zelené skvrny od trávy?
Alena Várošová
Ivanko,při Vašem vzpomínání a srovnání z dnešní dobou tak jsem si taky zavzpomínala na svoje dvě babičky.Tak jak jste to všechno pečlivě popsala,tak to bylo.Ještě bych dodala,že bylo dětí v rodině jako smetí,nejméně pět a spávaly všichny v jedné místnosti v slamou nacpaných sklamnících. Hanka Č to také dobře popsala,celý její příspěvek se mi líbí..Vše dohromady to sedne na moje babičky.Moje babičky pračku neměly,praly na valše a chodily máchat prádlo na řeku,druhá na potok.A té havěti,co ještě měly,chodily na pole jak to zvládaly to se už nikdy nedovíme. Děkuji Vám Ivanko,tímto článkem jste mne potěšila a nejsem mně, ale i další Vaše čtenáře,kteří si článek rádi přečtou,připomněla moje babičky. A souhlasím s příspěvkem sice krátkým,ale výstižnýcm paní Jany Š,
Hana Čadová
Moje babička také žila ekologicky. Bydlela na Vysočině a pro dříví chodila s nůší do lesa. Vodu z nádobí bez přidaného jaru vylila praseti. Hyg. vložky neznala, trhala hadry. Televizi neměla, chodila po vesnici drát peří. První banán ochutnala v dospělosti a pouze na Vánoce, když přijela na zimu k dceři do Prahy. Možná si lidi více všeho vážily a měly k sobě větší úctu. Nevím, zda to byl krásný život. Nyní obyvatelé na vesnici také chovají slepice, ve chlívku je čuník a pěstují zeleninu. Možná dřív byla větší úcta ke starším lidem.
Radovan Cakl
Hezky jsem si početl a vzpomínky na dětství se vynořily :-)
Jana Šenbergerová
Takový život měl něco do sebe. Nebyl čas se nudit, natož prudit. Ale nebyla řada věcí, bez kterých si už dnes těžko náš život představit. Pokrok nezastavíš, jen aby on nezastavil nás. Moc hezky jsem si početla. :-)