Lákají významné šéfkuchaře, stojí v čele gastronomických soutěží a degustují se v zařízeních, která jsou jim zcela zasvěcena. Ve Španělsku nastala revoluce jménem tapas.
Chuťovka, kterou lze jen stěží přesně definovat, je pokrmem, který není ani předkrmem, ani hlavním jídlem, ani dezertem, a proto dává velký prostor k tvořivosti, vysvětluje Sergi Arola, jehož stejnojmenný madridský restaurant byl vyznamenán dvěma hvězdičkami michelinského průvodce.
Mezi vynálezy šéfkuchařů nalezneme carpaccio ze žampionů portobello s bílým lanýžovým olejem, kuřecí křidélka s korejskou omáčkou kimčchi či moderní verze "patatas bravas", "odvážné brambory" smažené na pánvi a obvykle podávané s ostrou omáčkou.
„Je to úžasné!“, říká nadšeně americká turistka Clare Dreyerová, která si kupuje tapas na tržišti San Miguel v Madridu. Se sklenkou červeného vína se tu procházejí Španělé i cizinci a degustují tyto tak oblíbené chuťovky.
Aby vás víno neporazilo
Tapas, které se dnes podávají i v pětihvězdičkových hotelích a při oficiálních recepcích, však mají skromné kořeny. Objevily se zřejmě už ve středověku. Tehdy to bylo lidové označení pro plátek uzeniny, jehož posláním bylo zabránit pronikání prachu a hmyzu do vína. Někdy byl podáván na malém talířku zakrývajícím karafy s vínem a měl být povinně pojídán na příkaz krále, který se tak snažil omezovat opilství. Po staletí se tento malý kousek jídla podávaný zdarma ke každé sklence neměnil: skládal se z toho, co prostě zrovna měli kuchaři po ruce.
Až budete ve Španělsku, tapas určitě nevynechejte. Někdy vám ho rovnou (v ceně) naservírují se sklenkou vína, jindy si jen mírně připlatíte. Litovat ale nebudete – tapas to je prostě Španělsko.