Do třetice přidávám, tentokrát nesoutěžní, příspěvek o městečku Drvenik na pobřeží Jadranu v Dalmácii. Mnoho z vás, čtenářů magazínu i60, pobřeží Jaderského moře jistě důvěrně zná. Přidám v galerii několik neobvyklých snímků vodních kapek na hladině moře a pár těch obvyklých - jako je třeba západ slunce. Máme už za sebou deset dní pobytu a ještě tři dny zbývají na slaný mořský vzduch a teploty nad 27°C..
Teplý déšť a bouřky
Jezdím do Drveniku s přestávkami od roku 1964 už padesát let, ale déšť jsem tady nikdy nezažil. Šli jsme se koupat i v dešti a nafotografoval jsem kapky deště jak skotačí na hladině moře. To jsem si teprve uvědomil, co prakticky znamená přirovnání "ztratilo se to jako kapka v moři." Při potápění na nás neprší, a tak jsem s brýlemi a šnorchlem vylovil mořského ježka s bílými konci ostnů asi z hloubky 5-ti metrů, a po vyfotografování jsem ho vrátil zpátky do moře. Na břehu si ho vyfotografovala také řada překvapených turistů. Mořské hvězdice a sasanky jsem tentokrát nikde neobjevil. Jen mořských okurek je na dně hodně (tzv.sumýši) a pohrál jsem si u dna i s mořskou houbou, která se dříve používala na tělo i automobily místo mycích hub z molitanu.
Denní režim
Ráno vstáváme kolem půl osmé a mezi 8 - 9 hodinou se vydává na kryté terase bohatá snídaně - na výběr buď sladká nebo slaná. Než přijde obsluha, tak na wi-fi síti zkontruji e-mailovou poštu, stav na facebooku a také nahlédnu po ránu na i60-ku, abych byl v obraze co se děje v Česku. Z legrace bez snahy o šplhání u redakce přidávám snímek notebooku u čaje. Prostě portál i60.cz je součástí našeho života. Moje manželka občas žárlí, že se věnuji více i60-ce než rozhovorům s ní.
Pak cestou k moři nakoupíme trochu ovoce a vychlazené pití si neseme z ledničky v pokoji penzionu. Po slunění a plavání se vracíme kolem 11 hodiny na pokoj a největší vedra přečkáváme ve stínu pokoje. To právě píšu tyto řádky. Před třinácti lety jsem se vyléčil z rakoviny kůže, tak to s opalováním u moře nesmím přehánět. Jsem převážně ve stínu pod stromy nebo plavu na slunci v tričku:
Přivezl jsem si z knihovny knížky s aforismy a fejetony Josefa Fouska ze Semaforu a čtu si je v poledním klidu - Jedna citace :
Povzdech potápěče
Kdyby bylo moře kolem kopce Říp,
bylo by nám Čechům zcela jistě líp.
Odpoledne vyjíždíme autem občas na výlety do okolí, protože nás nebaví stále se jen koupat a povalovat se na slunci. Trajektem (video) jsme si vyjeli na ostrov Hvar a navštívili po 60 km jízdy na druhém konci stejnojmenné město. Navštívili jsme Gradac i pěknou Makarskou. Památky tu mají krásné. Ve Splitu Diokleciánův palác z římské doby.Byli jsme se podívat trochu dál i na město Mostar, kde byl za války zbořen střelbou most. Město už je téměř celé po válce před 20-ti lety opravené. Pak jsme se koupali ve sladké vodě u blízkých vodopádů Kravica, které se podobají Plitvickým vodopádům. Snímky v galerii na konci článku.
Sice máme na pokoji kuchyňku, ale manželka nevaří a má opravdu dovolenou, protože v penzionu máme zaplacenou bohatou polopenzi, ze které nám zbývá hodně jídla i na lehký oběd. K večeři si můžeme vybrat ze dvou jídel a většinou si vybíráme smažené místní ryby se zeleninovou přílohou nebo místní specialitu čevabčiči. Servíruje se k jídlu vychlazená pramenitá voda a je skvělá. Občas přikoupíme "crno vino" - červené víno a k dokreslení atmosféry od sousedů hraje harmonika místní lidové melodie. Prodávají tady sice půllitr českého piva Staropramen za 16 kun, ale to je v přepočtu 60 Kč. Nechám si zajít chuť. To si raději dáme dobré mléko 3,2 % tučnosti za 20 Kč/litr. Večer jsem se těšil na přímý přenos utkání Chorvata Marina Čiliče s japonským Kei Nišhikorim. Chorvat zvítězil a v penzionu bylo veselo. Šli jsme spát hodinu po půlnoci.
Už se pomalu těšíme domů
V sobotu 13.září odjíždíme od moře proti proudu řeky Neretvy do Sarajeva na návštěvu u dalších příbuzných, kteří jsou původem Češi ještě z dob bývalého Rakouska-Uherska. O Sarajevu už jsem tady napsal jiný článek.
Jako většina lidí se už těšíme především na domácí postel, která nám vyhovuje lépe než ta dočasná v penzionu. Navštívili jsme i příbuzné v domku u moře, ale nechtěli jsme u nich spát, protože v penzionu máme všechno zajištěné. Rádi jsme se viděli a máme každý den dost času si popovídat s přáteli, kteří jeli s námi druhým autem. V Čechách tolik času na sebe nemáme. Tak v sobotu zamáváme Jadranu a vzhůru domů.
Na památku si odvážím snímek zapadajícího slunce nad Jadranem.
Karel Gott zpívá krásnou písničku, ve které už v dnešní době digitálních fotoaparátů neplatí slova: "V září vyvolávám filmy z prázdnin...". Podívejte se:
Tady udělám digitální snímek a za pár minut může být jako pohlednice e-mailem nebo na facebooku u přátel.Případně na i60-ce jako článek :-)
