Chlapi nebo nepoužitelní mamánci?

Existuje desatero, které má matka od dětí vyžadovat. Jeden bod je: Matka musí vždy vědět a dát souhlas k návštěvě cizí osoby v jejím bytě. Vyžadovala jsem to. Dcera se osamostatnila brzy, mladší syn to pochopil ve 28 letech .

K mamánkům jsem se nevyjadřovala, protože s nimi nemám žádnou osobní zkušenost. Obě dcery "opustily" domov velmi záhy. Přestože mají své zázemí, rády se domů vracejí. Nikdy jsem netrpěla syndromem opuštěného hnízda, protože pomyslnou pupeční šňůru jen tak neodstřihnete. I když se pro povinnosti a vzdálenost nevídáme moc často, jsme v kontaktu a víme, že se na sebe můžeme v nouzi spolehnout, pokud je v našich silách si pomoci. Pokud to v našich silách není, umíme si najít pomoc jinde a nic si nevyčítáme. Nikdy jsem děti nevnímala jako své vlastnictví, vždy byly a jsou pro mě darem. Mají svou cestu, na které jim mohu být nápomocná, ale nemám jim do života co mluvit. Sama jsem se od rodičů odstěhovala hned po studiu a jsem ráda, že jsem se o sebe dokázala postarat, i když to občas nebylo vůbec lehké. Zpětně to vidím tak, že dnešní mladí to dnes mají ještě těžší.