My se nikdy nehádáme. Kdo to tvrdí, často lže sám sobě
Ilustrační foto: Pexels

My se nikdy nehádáme. Kdo to tvrdí, často lže sám sobě

30. 9. 2023

Láskyplná slova, stylizované fotky na sociálních sítích, věta: my se nikdy nehádáme. Vztahy, jejichž aktéři výrazně dávají najevo, jak jsou idylické, takové mnohdy ve skutečnosti nejsou. Naopak, více v pohodě bývají partneři, kteří mají neshody a umějí se pohádat.

Hádka je totiž určitý druh umění. A mnoho psychologů tvrdí, že do vztahu patří. Čím partnerství trvá déle, tím je přirozenější, že v něm občas k nějaké výměně názorů dojde.

„Žít v páru znamená, že řešíme problémy, které bychom neřešili, kdybychom žili sami. Hádky jsou proto nevyhnutelné. A i když jde o velkou a nehezkou hádku, neznamená to, že je vztah nefunkční nebo že končí. Naopak.“ To jsou slova psychologů Sergeho a Carol Vidal Graffových, autorů knihy Jak se dobře pohádat s partnerem. Jenže dnešní doba partnerským hádkám nepřeje. Většina lidí podlehla touze předstírat, že jejich vztah je krásný, výjimečný, láskyplný, což znamená, že zásobují sociální sítě fotografiemi, na nichž se partneři tulí a jsou ověnčeni růžovými srdíčky případně nápisy Happy family.

„Moje dcera tvrdí, že se s manželem doma nikdy nehádají a vždy když jsou u mě, ho neustále chytá za ruku, pusinkuje ho a říká mu miláčku. On vypadá tak nějak znaveně, ale statečně miláčkuje taky,“ říká jednašedesátiletá Blanka a pokračuje: „Já v rodině platím za cynika, mám trochu drsnější humor, prostě nesnáším ten současný instagramový a facebookový svět, ve kterém každý předstírá, jak je dokonalý a bezchybný. Jsem přesvědčená, neshody a hádka je přirozenou součást každého partnerství. My se s manželem hádáme. Čím jsme starší, tím více máme neshod. Nevím, zda je to normální či ne, ale nebudu tvrdit, že to tak není. Zároveň si ale nedovedu představit, že bych manžela opustila nebo že bych žila s jiným mužem. Mám ho moc ráda, už jsme spolu něco zažili, je mi s ním dobře. Jen bych ho občas prostě zabila,“ vypráví se smíchem.

„Dlouhodobým soužitím se pozitivní obsahy a náměty dorozumívání vyčerpávají a pozornost se obrací k nedostatkům,“ říkal psychiatr Miroslav Plzák, který rovněž patřil k zastáncům názoru, že hádka k partnerství patří. A také byl jedním z těch, kteří používali termín kvalitní partnerská hádka. Zní to divně. Hádka je přece vždy špatná věc. Člověk unaví, naštve, vyčerpá, vezme mu iluze, tak jak může být kvalitní? Přitom o kvalitní hádce v poslední době mluví čím dál více odborníků na lidskou duši.

Existují zásady, jak se hádat tak, aby hádka měla smysl. Tedy, aby ve vztahu nenadělala zlo, nýbrž aby ho takzvaně pročistila. Taková hádka je odlišná od situací, kdy se partneři hádají často, pořád dokola kvůli stejným věcem, neřeší problémy a vlastně tak jeden druhého otravují.

Za kvalitní psychologové označují hádku, ve které zazní například tyto věty:

Zlobím se, protože pořád sedíš doma a nechceš se mnou nikam jít.

Jsem naštvaný, protože mě pořád poučuješ jako bych byl malé děcko.

Štve mě, že si neustále vodíš domů kamarádky, ode mne očekáváš, že váš budu bavit, ale jak víš, já mám rád klid a chci jít na ryby.

To jsou typické příklady, kdy hádající se partneři dokážou zformulovat, co jim vadí, co je problém. Taková hádka je údajně mnohdy naopak záchranou vztahu a je lepší, než když partneři v sobě problémy dusí a zlost si pak vylévají na někom jiném než na tom, kdo je doopravdy štve.

Existují statistiky a výzkumy, z nichž vyplývají pozoruhodné údaje. Například, že nejčastěji se partneři hádají ve čtvrtek v osm večer. Samozřejmě, že nikdo neví proč tomu tak je, ale spousta terapeutů, koučů a psychologů se předhání ve vysvětleních, protože jde o téma, které vzbuzuje zájem veřejnosti.

Nejčastěji se lidé hádají kvůli ostatním členům rodiny, počínaje dětmi a konče tchyněmi. Následující spouštěče hádek jsou: úklid, peníze, trávení volného času, nákupy, žárlivost.

„Moji rodiče působí jako ideální pár, ale já vím, že u nich doma je dusno. Jenže máma celoživotně zastává názor, že člověk se nemá nikde svěřovat, s nikým radit, pro ni je naprosto nepochopitelné, že by třeba šla k nějakému terapeutovi. Přitom máma doma brečí, hází smutné pohledy, občas tropí hysterické scény, protože nesnáší, že otec má své koníčky, přátele, zatímco ona by nejraději pořád jen vyvařovala a seděla doma. Celoživotně žárlí. A tak mě štve, že navenek máma neustále tvrdí, že se nikdy doma nepohádali, že nechápe lidi, kteří se hádají. Venku se s tátou vodí za ruku a doma je přitom napjatá atmosféra. Bylo to tak, když jsem u nich ještě bydlela a je to tak stále, i když jsou v penzi,“ vypráví pětačtyřicetiletá Veronika.

Kvalitní hádka neznamená, že musí celé sídliště slyšet aktuální výměnu názorů. Neměla by obsahovat urážky, nemá docházet k ponižování partnera či partnerky. Ale když někdo dokáže přesně a jasně formulovat, co ho naštvalo nebo co ho dlouhodobě štve, může to být očistné, úlevné a partner či partnerka, jehož se výtky týkají, třeba bude překvapen, protože vůbec neměl tušení, že něco dělá špatně.

Problém je v tom, že kvalitně se pohádat dokáže málokdo. Je to totiž nesmírně obtížné. Je to umění. Je to výzva, kterou většina lidí nikdy nedokáže zdolat. Protože nejkvalitnější hádka je zpravidla taková, že nám zlost zatemní mozek a pak se pěkně udobříme. Ostatně, právě udobřování je na hádkách nejlepší.

manželství rodina vztahy a sex
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.