Možná jsem něco prošvihla,
ale něco snad ještě stihnu!

Možná jsem něco prošvihla,
ale něco snad ještě stihnu!

13. 4. 2014

Přemýšlím, jak můj bohatý životní příběh popsat slovy, která vše vystihnou, ale nějak začít musím.

Původně jsem vystudovala učitelku MŠ a vychovatelku na učilišti. Při studiích, i po nich jsem tancovala v Boskovicích v národopisném souboru, později jsem zpívala v pěveckém smíšeném sboru. To vše mě velmi bavilo a tanec mi dodnes přináší radost a uspokojení.

Můj první muž zemřel již v roce 1996 (to už jsem ale byli rozvedeni), stejně jako moji oba rodiče na vážné choroby, takže jsme měli tři pohřby v jednom roce. Bylo to náročné, ale to se stává. Po roce 1989 jsem také pracovala chvíli v Rakousku a ve Švýcarsku, kde jsem se slušně naučila německy. Nesmírně ráda jezdím autem.

Jsem potřetí vdaná, s druhým mužem jsem se rozvedla po dvaceti letech.

Poslední svatba v roce 2000 byla nejhezčí, neboť jsme měli dvojsvatbu současně s dcerou mého budoucího (nyní současného muže). Přítomny byly všechny naše vlastní či nevlastní děti a dokonce i vnoučata. Svatba byla veselá, nikdo se nenudil, tančilo se a nikdo se nepopral.

Mám dvě dcery, z nichž jedna si nedala v životě ode mně poradit, a tak se stalo, že v roce 2008 přišla o všechno. Myslela, že když porodí syna svému příteli z Kosova, budou žít jako rodina. Opak byl pravdou. Dokonce jsem místo tatínka byla u porodu a jako první jsem měla vnuka na rukou.

Dcera si chtěla dát život do pořádku, a tak se rozhodla, že odjede do Itálie vydělat nějaké peníze. Vnuk se na půl roku ocitnul v kojeneckém ústavu, odkud jsem si ho po dohodě s dcerou vzala k sobě.

Zpočátku se jí dařilo, posílala mi peníze, jezdila za vnukem, ale v dubnu 2008 mi přišla poslední sms, kde bylo napsáno, že mi za týden pošle peníze a heslo na vyzvednutí na poště. Žádná sms už však nepřišla a od té doby o dceři nevím, ani policie ji nenašla. Tohle bolí každou mámu, ale jen málokdo to pochopí. Naučila jse se s tím však žít.

Než bych dala vnuka do péče cizím lidem, přizpůsobila jsem můj byt příchodu 2,5 letému dítěti, udělala psychologické testy a vzala jsem si ho do pěstounské péče. Místo toho, abych si užívala líbánky, vozila jsem kočárek a starala jsem se jako mamibabi 24 hodin denně. A tak je tomu dodnes. V září bude vnukovi již 11 let.

Abych těch starostí neměla málo, jsem od roku 2005 opatrovnicí mé nevlastní dcery po prvním manželovi, která je od malička upoutána na invalidní vozík po poporodní mozkové obrně. Jezdíme za ní s vnukem do ústavu ve Svitavách, kde je o ni velmi dobře postaráno.

Druhá dcera mi vyčítá, že jsem příliš akční, neboť jsem zpívala před lety v DOREMI, můj videoklip vyhrál v Tak neváhej a toč!  čtrnáctidenní pobyt ve Francii, v roce 2011 jsem se na internetu stala Nejbabičkou 2011 a výhru jsem si týden užívala v Lázních Poděbrady v luxusním apartmánu, včetně masáží a všech procedur.

Chtěla jsem se přihlásit do projektu Pavla Zedníčka Žiješ jenom 2x, ale další série už se nenatáčela, tak jsem si přání "modelky" nemohla splnit.

Do svých 63 let jsem pracovala a teď, když jsem od února konečně v důchodu, zjišťuji, že nestíhám vůbec nic. Kromě vnuka a opatrovnictví hraji také již čtvrtou sezonu v našem ochotnickém divadle, baví mě fotografování, práce na PC, vydala jsem několik vlastních fotoknih i vnukovi a nevlastní dceři na památku, až tu jednou nebudu.

Sama nevím, kde beru na všechno sílu a energii. Mám jen pár přátel na internetu, kteří mi fandí.

Jistě mám nějakého anděla strážného, protože jsem přežila dvě autohavárie, 3 operace a vyřešila jsem spoustu překážek, které mi život připravil. Proto věřím, že existuje něco mezi nebem a zemí a moje celoživotní samaritánství beru jako můj životní úděl, nikoliv jako přítěž. Umím se smát a radovat, ráda se fotím a komunikuji s přáteli na Faceboku, Skype a podobných dnešních vymoženostech internetu.

Pro vnuka jsem máma, babička, centrum jeho vesmíru a společně porážíme jeho oslabený imunitní systém, středně těžké astma, ADHD a s tím spojené problémy ve škole, doma i venku.

Rád mě fotí, jeho fota prý mají duši a já věřím, že má moje srdíčko a talent hlavně na tancování i fotografování. Třeba se tím jednou bude živit. Má dobrou paměť, krásnou výslovnost angličtiny, na což jsem pyšná a co mě asi nabíjí.

Přes všechny starosti musím prostě ráno vstát, fungovat a nemám čas si na nic stěžovat. Největší odměnou pro mě je, když jdu s vnukem k lékaři a sestřička řekne: "Maminko, pojďte si dál". To vnukovi září oči a i on je pyšný na svou babičku, která mu obětovala a obětuje zbytek svého života. Snad mi zdraví dovolí, abych z něho vychovala dobrého člověka.

Takže ani s přibývajícími léty nepřestávám být "akční" a  přihlásila jsem se do projektu Hledáme zralé modelky.

Vy všichni, kteří jste si našli čas na čtení mých řádek, mi prosím držte palečky, ať všechno, co mi život ještě přinese ustojím, stejně jako já fandím všem ženám, které jsou i ve zralém věku krásné a nebojí se své tělo i duši dát jiným na obdiv.

Vaše Zdeňka a Liam

 

Modelky
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Plachá
Zdeninko, další Tvůj krásně psaný životní příběh. Něco znám, něco je tu pro mě nového. Nicméně, skláním se před Tvojí vírou, energií a velkou silou vše zvládnout. Jsi zvláštní a vyjimečná žena!!!!! Kéž by takových bylo více.Přeji Ti hodně zdravíčka, elánu, optimismu do dalších dnů, které prožiješ se svým milovaným Liamem. Mám Vás oba moc ráda....♥♥♥
Miloslav Sobek
Obdivuji Vaši energii, chuť a odhodlání nedat se, nepodlehnout a zůstat nad věcí - problémy v situacích které by jiné srazily na kolena, trpělivost, obětvost, zodpovědnost, .... tvořivost a hravost, smysl pro detail, ... Ti co je máte kolem sebe mají ve Vás velké bohatství. Vydržte, nedejte se. Ať Vám zůstane co nejvíce příležitostí k radostem ze života.
Redakce i60
Pane Králi, vaše diskuse o fotografiích nepřísluší k tomuto článku, který je v rubrice modelky. Prosíme o umírněnější aktivity v tomto směru. Děkujeme.
Pavel Král
Máte pravdu paní Vítková.když si neumíte přečíst podmínky soutěže, tak by Vám měli blokovat Váš nadměrný počet fotografií :-) Vaše chyby v obou soutěžích.
Zdeňka Vítková
Pane Král , nevím za koho ještě mluvíte, negativní rekce tady i na chatu jsou jen od Vás.Požádám redakci,aby Vaše komentáře blokovali, neboť nejsou pro nikoho žádným přínosem, protože Vy jste typ člověka, který všude byl a všechno zná.Takové lidi mám nejraději.A už mi sem opravdu nepište,je to škoda hlavně mého času, když musím číst ty Vaše protichůdné slátaniny.
Pavel Král
Vidím paní Vítková, že úmyslně nechcete chápat co je evidentní. Pak nemá smysl s Vámi tady diskutovat. Holčičku s hadem fotografoval pan Svoboda a je uveden jako autor. Vaše argumentace nás pobavila. Nebudeme Vás už tady rozčilovat. Shazujete se tady sama. Jak říká klasik :" Pro pravdu se lidé nejvíce zlobí." Tak se nezlobte. Hezkou neděli. Vy jste si pro změnu spletla soutěž modelek seniorek se soutěží autorů fotografů.
Zdeňka Vítková
Ještě detail pane Král, nesoutěžíte zde ani s jednou fotografií,tak neberte prosím ostatním soutěžícím radost.Nebo snad máte za úkol z redakce,aby jste tady na i60. štval lidi proti sobě?-tomu nevěřím !! Obávám se, že jste si k diskuzi spletl sever.Hezký víkend
Zdeňka Vítková
Vy jste snad spadl z višně-tohle je i60., já jsem seniorka, já zde pod svým profilem prezentuji moje fota,všechna jsou nahrána z mého PC, tak co se vrtáte v nějakém autorství ?Můj vnuk mě prostě fotí,ale je mu 11 let, není senior, nemůže zde mít žádný profil, tak nechápu, o co vám jde.Holčičku s hadem snad také musel někdo vyfotit, nemyslíte.? Zaměřte se prosím buď někoho jiného nebo dejte klid raději všem, ano?
Pavel Král
Dobrý den, u soutěže fotografií není diskuze, a tak jsem reagoval tady, protože když Vás fotografoval vnuk, tak nejste autorkou snímku vy - jak uvádíte. Ale klidně si dělejte legraci z ostatních, když si myslíte, že nepoznají, že to nejsou Váše snímky. Každý se předvádí jak umí. Nic ve zlém. Každý máme v životě své starosti. Tady v soutěžích jsou to prkotiny k pousmání. 8-)
Zdeňka Vítková
Dobrý den, nahlédla jsem dle Vašeho zmínění do chatu a zjistila jsem, že se opíráte nejen do mě,ale i do jiných žen.Máte na to právo, jen nechápu, proč to vlastně děláte a to za předpokladu, že ve Vašem profilu nemáte ani vlastní foto, aby lidé věděli, kdo o nich píše .Zde u mého článku bych předpokládala reakci na můj článek a ne kritiku fotografií.Přesto Vám napíši, že foto u břízy, kde dělám na vnuka "kuk" ,jarní slunce krásně hřeje,kolem mě je zelená jarní tráva a při zvětšení jsou vpravo krásně vidět sedmikrásky.To je to stejné, jako kdyby na fotce, kde sedí dvě dětii na autě- ty děti prostě nebyly.Také jsem někde na i60. četla, že porota bude hodnotit, kde a za jakých okolností fotka vznikla. Takže pokud jsme utekli před jarní bouřkou do auta, já se koukla po utření brýlí, zda nemám moc zmoklé vlasy, vnuk mě zezadu vyfotil v zrcátku.Momentka se mi zdála docela zajímavá, tak jsem ji tam prostě dala.Kdyby fotka byla nevhodná, jistě by ji redakce odstranila.Raději si přečtěte článek o mém životě a nepřidělávejte mi prosím zbytečné starosti či rozrušení. I tak toho mám v životě dost a jsem pyšná na to, že to zvládám !!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.