Taxistory: Průvodcem po Praze
Ilustrační foto: pixabay.com

Taxistory: Průvodcem po Praze

4. 6. 2016

Je začátek července, letní prázdniny a Praha je skoro vylidněná. Naštěstí i taxikáři jezdí na dovolenou, a tak se docela dobře vydělává. A dnes je krásný den.  Stojím se svým vozem - živitelem na Hlavním nádraží už asi hodinu. Dva kolegové přede mnou odjeli a ke mně právě přichází mladá rodinka. Rodiče a dvě holčičky, tak kolem osmi let.

Nasednou a tatínek, dost překvapivě, řekne "někam po Praze." Rozjedu se a začínám zjišťovat, kam vlastně pojedeme. Slova se ujala maminka. Právě přijeli z Moravy a večer pokračují do Bulharska, zavazadla dali do úschovny a holkám chtějí ukázat Prahu. Ona i manžel tady byli naposledy na spartakiádě a také to tu vůbec neznají. A jestli bych na ně měla čas, dvě nebo tři hodiny a trochu jim tu Prahu ukázala.

Paní ani netušila, jakou mi udělala radost. Tohle město já miluju, já se Prahou přímo chlubím. Když vezu někdy cizince, vybírám nejhezčí cestu, ať vidí tu krásu. A tak jsem navrhovala a oni přikyvovali. Takhle pomalu jsem ještě po Praze nejezdila, ale byl prázdninový provoz, tak to šlo. Nejdříve Václavské náměstí a Muzeum, pak jsem zamířila na náměstí Míru, kde je krásný kostel sv.Ludmily, potom dolů na nábřeží kolem Mánesa k Žofínu, kde Barunka Panklová tančila na svém prvním plese. Národní divadlo jsem objela kolem dokola, pak uviděli krásné panoráma Hradčan a přelidněný Karlův most. Na Starém městě se mi podařilo zaparkovat a prošli jsme pěšky Staroměstské náměstí. Děti se vyptávaly a mně se pusa nezastavila. O mém milovaném městě toho vím opravdu dost, i když letopočty nejsou moje silná stránka.

A jedeme dál, pohled na pražský hrad z Mánesova mostu je úchvatný a potom už jedu nahoru kolem Belvederu až na Loretánské náměstí. Právě začala zvonkohra, to musím zastavit a protože znám pověst o Loretánských zvoncích, na přání holčiček i rodičů, začínám vyprávět. Někdy v 17.století žila v blízkosti Lorety chudá vdova s mnoha dětmi. Přišel mor a mnoho lidí umíralo,a zemřely i všechny děti chudé vdovy.
Vždy, když některé z dětí onemocnělo, odnesla vdova do kostela stříbrný peníz, který dítě dostalo od kmotřičky, a zakrátko vždy zazněl jeden ze zvonků jako umíráček za dítě. A tak odnesla do kostela všechny peníze a pochovala všechny děti. Potom i ona zemřela a pak se rozezněly všechny zvonky a zahrály krásnou andělskou píseň. Od té doby každou hodinu tyhle zvonky hrají. Je to pověst z mého dětství a já jsem tudy mnoho let denně chodila do blízké školy. Jedna z holčiček se ozvala "kdyby ta maminka za ty peníze, co nosila do kostela, nakoupila léky a ovoce, třeba by ty děti neumřely." Tatínek se do toho vložil a dětem vysvětlil, jak to vlastně tenkrát bylo.

A pokračovali jsme na Hrad. Všude spousta lidí, to jen v centru se zdálo, že je Praha poloprázdná. Auto jsem odstavila, prošli jsme hradnímí nádvořími, Zlatou uličkou, vidělli jsme Daliborku, kde "nouze naučila Dalibora housli". Pokochali se vyhlídkou na město a když holčičky uviděly na protějším kopci petřínskou rozhlednu, hned ožily a že tohle ještě nutně potřebují vidět zblízka. Rodiče souhlasili a jela jsem na Petřín. U rozhledny jsme si dali jen limonádu, nahoru to nešlo, byla tam velká fronta, ale bludišti neodolali ani rodiče.

Ještě jsem rodinku zavezla zpět k nádraží, ukázala jim velmi sympatickou cukrárnu s úžasnou zmrzlinou, popřála krásnou dovolenou a rozloučili jsme se.


Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Můj příběh taxistory
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Čípová
Olinko, jak ráda bych se nechala povozit po Praze v tvém taxíku. Jsi neskutečně milá a přátelská. Díky, že jsi a já mohla být v tvé blízkosti v Loučné.
Elena Valeriánová
A mně nějak zvlhly oči. V tvém vyprávění je láska a krása.
Helena Votíková
Při čtení něčeho moc pěkného mi občas naskočí "husí kůže" a začne škrábat v krku. A to se mi právě, Olinko, stalo při čtení tvého článku. Moc hezké počteníčko. Díky.
Jiří Hudeček
Moc krásně napsáno, rád bych byl tou rodinkou. Libore po Karlově mostě se nesmí jezdit.
Eva Mužíková
*****,jak jinak
Alena Várošová
Olinko,obdivuji Vás a hlavně to ježdění vpo Praze.To jste musela mít nervy jako špagáty. 5*
Lenka Hudečková
Hezký článek Oli, já teda taxíkem nejezdím, ale s Tebou bych se i ráda svezla :-) *****
Naděžda Špásová
Olinko, pořád nemůžu uvěřit, že jsi dělala taxikářku. Takoví už dneska nejsou. Rodinka měla štěstí. *****
Libor Farský
Olinko, postrádám tam Karlův most. Nebyl?
Zdena Proboštová
Kdysi jsem něco podobného zažila taky s taxikářem - už je dlouho po smrti vozil nás VOLHOU a jmenoval se Bernas.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.