„Vztah může přinášet větší možnosti, než když jsme sami. Jde o to nenechat ve vztahu rozpustit dosavadní osobní svobodu,“ říká psychoterapeutka Alžběta Protivanská, která se tématem svoboda ve vztahu zabývá a na svých přednáškách říká například tyto zajímavé věty: „Pamatuji si, jak se jeden z mých klientů podivil: Jak je možné, že se říká, že je člověk svobodný, když není v manželství? Já se cítím daleko svobodnější až teď, co mám ženu.“
Pro někoho je to nepředstavitelné, jsou lidé, kteří té větě vůbec nerozumí. Manželství, partnerský vztah je pro ně ukončením předešlé samoty ale i samostatnosti.
„Když jsem se vdala, rok od roku jsem cítila, jak jsem méně samostatná, soběstačná. Manžel se o všechno staral, vydělával, rozhodoval, zatímco já byla na mateřské, která se nakonec protáhla na šest let. Tehdy byla taková doba. Když jsem zmínila, že bych si udělala řidičák, manžel se rozesmál, řekl, že mi auto stejně nepůjčí a že ženská řidičák nepotřebuje,“ vypráví osmdesátiletá Dana a tvrdí, že se jí líbí, že její vnučka nyní jezdí sama s kamarádkami na výlety, ač je vdaná. „Její muž je úplně jiný, než bývali chlapi v době mého mládí. Je tolerantní, nechává ji, aby měla své přátele, kroužky, práci. A ona jeho taky nechává dýchat. My jsme víc žárlily, chtěly jsme, aby muži byli pořád doma. On si jde klidně s kamarády do fitka, pak na pivko a ona ho v tom podporuje. Jejich styl života je fajn, lepší než byl ten náš,“ míní.
Pod pojmem svoboda ve vztahu si každý představuje něco jiného a je dobré si hned na jeho začátku vyjasnit co přesně. Pro některý pár je výrazem maximální svobody to, že si každý z partnerů jde občas sednout do restaurace se svými přáteli, pro jiné to, že každý jede sám na dovolenou a pro další třeba to, že každý má i nějakou tu více či méně utajenou nezávaznou známost. Ostatně, to co je pro někoho nevěra, je klidně pro někoho jiného svoboda. Proto je dobré s tím výrazem zacházet opatrně a udělat si jasno, co si partner či partnerka pod ním představuje. Vyplatí se to zejména v budoucnu.
Páry, které byly celý život zvyklé na toleranci, úctu a soběstačnost obou partnerů, zpravidla ve stáří neřeší malicherné problémy jako je například to, že po odchodu do penze zjistí, že si spolu začali lézt na nervy. Pokud jsou zvyklí, že každý má své zájmy, přátele, zkrátka určitý vlastní život, zpravidla je jejich vztah pevnější než v případě párů, které jsou přesvědčeny, že když žena jede s kamarádkou do lázní, stoprocentně to znamená, že ji tam ve skutečnosti čeká tajný milenec, přestože ve skutečnosti dotyčná svému muži nikdy nevěrná nebyla a vlastně by ji ani nenapadlo, že se něco takového může stát.
„Nechápu páry, které si stěžují, že si v penzi začaly lézt na nervy,“ říká sedmdesátiletá Helena. „My s manželem žijeme v penzi stejně jako dříve, jen s tím rozdílem, že nechodíme do práce. Ale stále chodím do francouzštiny, stále jezdím jednou měsíčně s kamarádkami na víkend na výšlap do Beskyd, kde i přespáváme, stále jsou dny, kdy si ráno vyjedu na kole a vrátím se večer. Manžel to má stejné. Má svůj okruh přátel, letos byl se synem a vnukem na dva týdny v Řecku, zatímco já mezitím předělala téměř celou zahradu, která to už potřebovala. A jak jsem byla ráda, že se mi do toho neplete, neradí mi. Všechno jsem si udělala hezky po svém,“ vypráví.
Její známé a sousedky si často stěžují, že si v penzi najednou s partnery nemají co říct, že má každý jiné představy o trávení času, že se z mužů stali peciválové. „Nechápu to. Proč to řeší? Tak ať si žijí svoje životy a nechají ty mužské ať hnípají doma, když jim to vyhovuje. Proč mají pocit, stále musejí všechno dělat společně, tomu fakt nerozumím,“ podotýká.
„Bylo by naivní si myslet, že lidé, kteří spolu vydrží do penze, pak žijí jako dvě hrdličky. S hrdličkami se nesetkávám, když už, tak každá sedí na svém bidýlku,“ řekla psychiatrička Tamara Tošnerová.
Problém je v tom, že mnoho lidí si myslí, že sedět v manželství každý na svém bidýlku je špatné. Jenže není. Mnohdy je to lepší, než se tlačit na bidýlku společném, mačkat se tam, navzájem se shazovat, přetlačovat. Bohužel, tak někdy dlouholetá manželství vypadají a zpravidla jde o ty, v nichž partneři nemají své vlastní životy. Ten společný přináší starosti, trápení, neshody a oni nemají příležitost, jak z něj utéct. Přesněji, kam utéct. Nemají kamarády a kamarádky, kroužky, partu lidí se stejnými zájmy, místa, která rádi navštěvují a cítí tam klid.
Proto je dobré si vyjasnit, co si každý pod pojmem svoboda v manželství představuje. Opravdu to totiž neznamená podvádění, nevěru či nezájem o partnera. Mnohdy je tomu přesně naopak. Je to způsob, jak o partnerství pečovat, udržovat ho v dobré kondici a pak si ve stáří nestěžovat.
