Od konce padesátých do konce sedmdesátých let dvacátého století se mimo manželství narodilo každé dvacáté dítě, koncem osmdesátých let už každé dvanácté dítě a na přelomu první a druhé dekády jednadvacátého století přicházelo na svět nesezdaným rodičům už více než čtyřicet tři procent dětí. Trend je jasný, směřujeme k tomu, že polovina českých dětí bude nemanželských.
To byla dříve nevídaná věc. Kdysi přímo ostuda. „Moje vnučka uvažuje, že si s přítelem pořídí dítě, ale brát se nechtějí. Nechápu. Prý se nechtějí jeden na druhého vázat. Ale dítě by chtěla. To za mých mladých let otěhotnět svobodná byla ostuda, táta by mě zabil,“ říká pětaosmdesátiletá Marie, která pochází z malé beskydské obce a dodnes si pamatuje, jaký to byl malér, když se její kamarádka vdávala těhotná. „Ono to tehdy bylo už takzvaně vidět. No to bylo řečí, klepů, pomluv,“ podotýká.
Nyní si lidé pečlivě zvažují, zda svůj vztah zpečetí manželstvím nebo budou nadále svobodní.
„Těhotenství partnerky přestává být důvodem pro vstup do manželství a narůstající podíl dětí narozených mimo něj se stal novým a výrazným znakem porodnosti v České republice. Společností začalo být běžně přijímáno, že rodiče spolu žijí a nejsou sezdáni,“ uvedla Eva Kačerová z oddělení demografické statistiky.
Zneužití systému nebo obě
Mnozí příslušníci starší generace za tímto trendem vidí i snahu mladých maminek zneužívat sociální systém, tedy využívat všechny výhody, které plynou samoživitelkám. Prezentují se jako samoživitelky, přestože ve skutečnosti partnera a otce dítěte mají, jen ne oficiálně. Což je nefér vůči ženám, které opravdu zůstaly samoživitelky ne vlastní vinou. Mnoho žen však nevstupuje do manželství prostě proto, že se takzvaně nechtějí vázat, nevěří, že svatba má smysl, označují úřední akt za pouhý cár papíru. Tvrdí, že ke vstupu do manželství vlastně nemají důvod. I když, i dříve byly důvody různé a poněkud bizarní.
„My důvod měli a to byl podnikový byt. Přistoupili jsme k tomu pragmaticky, vzali jsme se a proto jsem na něj coby ženatý měl nárok. Jako svobodní bychom museli dál bydlet u rodičů, což nás štvalo. Takže já se vlastně ženil kvůli bytu a dodnes si kvůli tomu ženu dobírám,“ říká jednasedmdesátiletý Tomáš. Nutno podotknout, že jeho manželství založené na pragmatickém základě, je velmi povedené a on i jeho žena tvrdí, že o rozvodu nikdy neuvažovali. Ovšem, jak jejich syn, tak jejich dcera, už rozvody mají za sebou. „A oba tvrdí, že nás obdivují, že jsme spolu tak dlouho a pořád v tom jednom stejném bytě,“ shrnuje Tomáš.
Co je výhodnější?
Mnoho lidí si nyní klade otázku, zda je výhodnější žít v manželství nebo single. Společenská situace takovým úvahám nahrává. Zatímco dříve byla třicetiletá svobodná bezdětná žena považována za starou pannu, kterou nikdo nechce, nyní mnohdy slyší: ty se máš, jen si užívej života, studuj, cestuj a podobně. Takže logicky přemýšlí, zda svůj pohodlný život měnit, přizpůsobovat se někomu, snášet všechny trable, které život v manželství přináší. Odborníci na vztahy dokonce radí, aby si lidé udělali jakousi tabulku a sepsali všechna pro a proti manželství.
„Pokud váháte, vezměte si tužku a papír a společně si s partnerem ujasněte odpovědi na otázky: Chcete žít v trvalém partnerské vztahu? Pokud ano, nakolik je pro vás důležitá legitimizace svazku svatebním obřadem? V čem jsou pro vás hodnoty manželství důležité a nedůležité? A na závěr se zamyslete nad výhodami a riziky vztahu bez sňatku,“ radí nerozhodným lidem kouč Aleš Kalina.
Na druhé straně, spojovat manželství jen s výhodami a nevýhodami je smutné. Kde se poděla láska, vášeň, touha být stále spolu?
„My jsme se brali, protože jsme chtěli být spolu. Už jsme se nechtěli tajně scházet v lese, schovávat se. A když kdysi lidé spolu chtěli být jako muž a žena, no tak se brali, k tomu svatba je. Bylo to jednoduché, prosté. A nikdy jsme nelitovali. Jistěže byly těžké roky, hádky, neshody. Ale já bych nechtěla být sama a doufám, že odejdeme tak nějak co možno rychle po sobě,“ říká osmaosmdesátiletá Františka, která žije se svým o rok starším mužem od dvaceti let.
A samozřejmě se i ona setkává s tím, že ji ostatní obdivují a ptají se: Jak jste to vydrželi?
Ženatí muži žijí déle
Každopádně psychologové mají co odpovědět všem těm současným nerozhodným lidem, kteří si nejsou jisti, jestli je pro ně lepší žít single nebo v páru nebo dokonce oficiálně uzavřít sňatek. Na toto téma totiž existují průzkumy, studie, ankety. A potvrzeno je, že život v manželství a v single modelu je opravdu hodně odlišný. Například je třeba počítat s tím, že se v manželství tloustne. Stejně jsou na tom nesezdaní lidé, kteří žijí v páru. Ve společné domácnosti jdou prostě kila nahoru. Za další rizikový faktor jsou označovány společné dluhy, přesněji zodpovědnost za ně. Když si single člověk hlídá, že co utrácí, je v klidu. Když má ovšem smůlu a jeho partner je poněkud nezodpovědný, může se jednou hodně divit, že k nim přijde exekutor. A pokud jde o manželský pár, nelze předstírat, že se to jednoho z něj netýká. Do třetice lidé často argumentují tím, že rozvod je složitá záležitost. Což je poněkud paradoxní, když lidé při úvahách, zda se vzít či ne, přemýšlejí už rovnou nad rozvodem.
Existují však i výzkumy, z nich jasně vyplynulo, že lidé se v manželství dožívají vyššího věku, jsou zdravější a v lepší fyzické i psychické kondici. Sice přibrali pár kil, nicméně jsou tak nějak celkově více v pohodě, což se prý projevuje u párů, které spolu tráví desítky let. Ženatí muži žijí průměrně o osm let déle než ti, kteří žijí celý život sami nebo se rozvedli.
V poslední době počet rozvodů mírně klesá, ale to jen proto, že klesl i počet svateb, zejména v období pandemie.
Každopádně je přístup k manželství jev, který dokazuje, jak hodně se společnost změnila. Zatímco dříve byl považován za divného či za divnou ten, kdo žil sám, nyní je to téměř naopak. Možná, že mnoho lidí má obavu do manželství vstupovat právě proto, že kolem sebe vidí tak hodně rozvodů. Možná se projevuje to, že ženy jsou mnohem samostatnější, vydělávají víc, nepotřebují manžela z ekonomických důvodů. Možná přestává platit heslo – ve dvou se to lépe táhne. Nicméně ve starší generaci zůstává většina těch, kteří by se pod něj stále ještě podepsali.