Chvála mužské lenosti

Hmm. Paní Ta Nejchytřejší, to jsem se také mohla podívat na Net, že? Ale zase bych se nepobavila.

Mytí nádobí nepatří mezi oblíbené činnosti a bylo tomu tak i před více než sto lety, kdy se Josephine Cochran ze Spojených států nadchla pro myšlenku automatické myčky nádobí. Svému vynálezu zasvětila mnoho let života, výsledkem byla první opravdu funkční myčka nádobí. Svůj vynález si Josephine Cochran nechala patentovat 28. 12. 1886. Jednalo se o myčku nádobí s ručním pohonem. Ačkoli patenty na přístroje, které měly sloužit k mytí nádobí, jsou zaznamenány už z dřívějších let, až myčka nádobí od Josephine Cochran prokázala opravdovou funkčnost, šetřila práci a čas.

Až na to, že myčku vynalezla žena. To se moc nepovedlo.

Jano, jasně, rodilá Moravačka :-)

Děkuji za příspěvky, pane Vrbo, jste ranař a je mi jasné, že vy, Libuško, musíte být z Moravy! Pane Masáku, souhlasím, ale nevím, nevím, genderově vyvážené to asi není. A Alenko, máte pravdu, proto byla automatka brzy v každé rodině.

To jste si dovolila tedy tady hodně - pochválit ty odporné, domýšlivé, neurvalé, sprosté, zákeřné samce.:) Ještě, že jste to napravila a nazvala je lenochy, jinak by vás místní rozvedené zklamané ženy kamenovaly. K pračce: Už asi před 30 lety jsem se někde dočetl, že na celé čáře, jako nejužitečnější vynález poslední doby pro lidstvo, lidé označili PRAČKU. A je to pravda, doma nás bylo 6 a oblečení jsme tolik neměli, tak se pořád pralo, pro celý barák jsme měli hned vedle našeho bytu v prádelně tu bubnovou, ale na praní se dělaly pořadníky a tak když jsme se zmohli na svou vlastní - nakoupenou na doplňkovou půjčku (zaplatila se v hotovosti první splátky a pak se zbytek srážel z platu), tak to byl pro naši rodinu slavnostní den. Byla to dost velká, neautomatická spojená ještě se ždímačkou. Naučila se jí obsluhovat celá rodina a praly jsme i my malé děti. K vložkám: Se ségrou (6) a (4) jsme je objevili v koši s prádlem v koupelně a přečetli "VLOŽKY", tak jsme je zastřihli do velikost našich botek a mamince se pochlubili, když se vrátila z nákupu, že se máme i v těch vysokých botách jako v bačkůrkách. To se z toho máma tehdy musela asi i počůrat smíchy - zda i vyměnit vložku, to jsem tehdy ještě nevěděl. Ale už o několik let později mne ty tři holky z rodiny zneužívaly - ano - zneužívaly. Když nebyly vložky k dostání, tak mne tam poslaly do drogerie s tím, že pro toho blonďáčka s hnědýma očkama se nějaké přece jen něco pod pultem najde. A tak se i často stávalo - že jsem domů holkám to nedostatkové zboží přinesl a to ještě pro jistotu, aby to ostatní ženy na ulici neviděly, v silném papíru přebalené. Ony mne tam ty domácí královny posílaly i později, ale to jsem se už styděl. A protože paní Jana Tulejová tady otevřela toto dost citlivé téma a já mám takový mikropříběh ze stejného soudku, tak se snad nebude zlobit, když ho dám k tomu jejímu hezkému jako "přílepek", stejně jako to dělají poslanci u zákonů. Vložky - drogerie a hned jsme v něm - v příběhu. To mi bylo asi 19 - 21 a narychlo mi poslal architekt M. Pelc z televize na "Gorčáku" koupit (něco) do drogerie do Hybernské ulice. Byl jsem tam v mžiku, je to kousek, ale tam byla fronta a já se v té frontě zakecal a když na mne najednou vyhrkla hezká mladá prodavačka: "Co to bude, mladý pane?", tak jsem byl jak zasažený bleskem a nemohl jsem si vybavit, pro co tam jdu. Jen jsem na ni koukal a koktal - já bych chtěl - já bych chtěl - já bych - chtěl a doufal, že si vzpomenu - ale nic - jen tma z ní na mne koukaly ty krásné oči té prodavačky, která z toho měla evidentně legraci. Když to starší prodavačka viděla jak se v tom utápím, jak na sebe jen koukáme a brzdíme provoz, tak to odhadla sama a povídá: "Jano, ty nevíš, co mladý pán chce )?" a vyhodila na pult několik krabiček prezervativů a obsluhovala další lidi. Já se červenal a ta mladá prodavačka taky - pak jsem vykoktal - to - to - to určitě nebylo - Tak pak mi ta starší prodavačka vyřadila z fronty stranou s tím, že si určitě vzpomenu. Já si ale ne a ne vzpomenout, zvláště když na mne pořád pokukovala ta mladá prodavačka, to jsem si říkal, že by bylo lepší asi odejít a tak jsem se z krámu vypařil a pomalu se šoural do televize zpátky. Teprve na velkém schodišti v televizi jsem si vzpomněl, že jsem měl koupit MOŘIDLO NA DŘEVO - na rohy nějakého poškozeného nábytku, tak jsem se vrátil a koupil ho a tu mladou prodavačku pozval na natáčení . . . . .

Ano,ano je to tak.Věci byly vymyšleny muži,ti by se nedřeli jako ženské.Pamatuji se jak tatínek pomáhal mamince v prádelně,jak se objevila automatka šup a už byla doma.

Lenost je hybná síla pokroku. To za prvé. Za druhé. Kdyby neexistovaly ženy - muži shnijí špínou, kdyby neexistovali muži, ženy ještě dnes žijí jako opice na stromeh.

S humorem do dalších dnů, Jano :-) Sláva našim líným mužům!