Jak jsme dříve cestovali
Všechny fotografie poskytnuty z archivu Zdenky Jírové

Jak jsme dříve cestovali

8. 7. 2022

Odjakživa jsem ráda poznávala nové kraje, chtěla jsem vidět historické památky, o kterých jsem ráda četla a učila se ve škole. Když jsem byla ještě školačka, nebylo to tak lehké někam se vypravit.

Auto jsme neměli, tak se mé poznávání omezilo jen na nějaké výlety autobusem nebo na školní výlety, na které jsme se všichni velmi těšili. Dodnes si pamatuji, kde jsme v které třídě byli na výletě se školou. Na střední škole už výlety bývaly několikadenní, tak jsme poznávali větší části republiky.

Když jsem se vdala, jezdili jsme s manželem nejdříve na motorce, později i s dětmi autem. Měli jsme velký stan a trávili jsme svou dovolenou tak, že jsme si vytýčili určitý směr a jezdili po kempech, vždy na několik dní na jednom místě a pak jsme jeli dál. Bylo to romantické, ale někdy i dobrodružné, když jsme chytli průtrž mračen a celé své vybavení museli usušit, než se jelo dál. Už jako dítě jsem stanování měla ráda, jezdila jsem na tzv. pionýrské tábory, kde bylo plno zábavy v kolektivu dětí. Výhoda byla, že trvaly tři týdny a protože na ně doplácel podnik, kde byli zaměstnáni rodiče, stálo to pár desítek korun.

Pokud to bylo možné, využívali jsme nabídky odborářských rekreací, které také nebyly drahé a na tehdejší dobu docela komfortní. Určitě jste viděli filmy s Jaroslavem Marvanem Dovolená s Andělem a Anděl na horách, kde se na podobných zařízeních rekreoval. Dneska je vybavení hotelů a penzionů mnohem lepší, ale lidé se tam přátelí velmi málo. Na takové rekreaci byl seznamovací večírek (já už nezažila představování se způsobem jako ve zmíněných filmec), ale seznámili jsme se při tanci, společenských hrách a na společných výletech, které nebyly povinné, ale byly s průvodcem, který nám pověděl o zajímavostech kolem nás. Před několika lety, kdy televize začala zmíněné filmy zařazovat do svého programu, využila toho jakási cestovka a uspořádala retro zájezdy na Slovensko do Tatranské Lomnice do hotelu Morava, kde byl pan Anděl na zimní rekreaci. Mělo to prý velký úspěch a všechna místa byla vyprodaná.

Mnohem později jsme začali cestovat také do ciziny, i když jen do vybraných zemí. Byl to ale průlom a po roce 1989 jsme se rozjeli do světa, i když jen s omezeným kapesným. První mou cestou byla Vídeň, byl to jen jednodenní zájezd, ale byl to úžasný pocit svobody.

Pro současnou generaci je cestování naprostou samozřejmostí a ani nám nevěří, že to někdy bylo jinak. Já viděla moře poprvé jako vdaná s manželem, dneska jezdí maminky k moři už i s miminky. Věřím, že to tak zůstane.

 

 

 

cestování vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Moc hezké, také si ráda vybavuji své dřívější cestování. Jako dítě s rodiči vlakem po Českém ráji. V dospělosti autobusem na zájezdy, s Marcelou trabantem, po listopadu služebně a na dovolenou letecky, po šedesátce s Jirkou na chopperu a teď, když jedu nárazově do Prahy, střídám autobus s vlakem, protože z Týna už v současnosti všední dny přímé spojení není.
Naděžda Špásová
Do minulosti se nerada vracím, jako dítě jsem jezdila do PT, s rodiči jsme nikdy na dovolené nebyli. Byla jsem ráda, když jsem si prosadila SPŠO v Praze. Když byly malé naše děti, jezdili jsme na podnikovou chatu do Starých Splavů. Tam jsme to měli rádi. V cizině jsem byla poprvé až když jsem pracovala na Barrandově. Po revoluci už se cestovalo líp, ale děti rychle odrostly a tak jezdíme s manželem sami. Vlastně do Blatné s námi jezdí dcera, jedeme tam za týden.
Jana Šenbergerová
Díky za pěkný článek i "historické" fotky. Byly to hezké časy. Byly jsme mladé, štíhlé, natěšené ... Jako dospělá jsem moc pod stanem nespala. Dobrodružný byl týden s dětmi v jižních Čechách, kde nám týden lilo tak, že začalo zatékat do maringotek, ve kterých jsme bydleli u rybníka. Voda byla všude, dokonce nám nateklo i do škodovky, kterou jsme museli usušit, aby zase jela. A na retro pobyt v Tatranské Lomnici v hotelu Morava máme krásné vzpomínky díky děvčatům bohumínským, která nám tuto možnost nabídla. Možná se tam ještě někdy vypravíme, bude-li ta možnost.
Miroslav Kořínek
Paní Zdenko! Ta cestovka která pořádá " dovolené jako tenkrát " se jmenuje CK ATIS se sídlem v Bruntálu! My se zúčastnili 2x - v r 2019 a 2022 vždy v termínu přes 1. Máje! Moc pěkné retro! Fotky lze dohledat na Google či Facebooku! Škoda že letos na podzim je poslední turnus neboť hotel MORAVA v Tatr.Lomnici jde do dlouhodobé rekonstrukce! S pozdravem Míra Kořínek
Věra Lišková
Dávala jsem plný počet hvězdiček, proč to dopadlo takhle netuším. Pěkně jsem si zavzpomínala a článek se mi líbil. Již nemám drobné prsty na ruce, a tak správná písmena a někdy i hvězdičky netrefim.
Magda Škodová
My jsme jako děti cestovaly pouze k babičkám - na celé prázdniny, ale vzpomínám na naše "prázdninové" kamarádky, které byly s rodiči u moře v Jugoslávii. To by nebylo nic zvláštního, ale jeli celá rodina na motorce - holky v sajdce a zarovnané stanem a spacáky... Bylo to asi v polovině šedesátých let.
Eva Kopecká
Auto jsme sice měli, ale na dovolené nejezdili, ani někam na výlet po památkách. Naši sice měli omezené finanční možnosti, ale hlavně neměli zájem nás kamkoli vzít krom občasných návštěv příbuzných. Bohužel jsem se vdala do rodiny, kde to bylo podobné a nic jsem tím nezmohla. Díky rozvodu a koníčkům jsem se sama aspoň někam podívala. Bohužel mé děti sklouzly do podobného způsobu života. Alespoň ty letní dovolené ale provozují. Jenomže co to je...deset dnů za rok někam vyjet. Když je u nás tolik zajímavých míst ...
Blanka Lazarová
Pěkné vzpomínání.:-)
Anna Potůčková
Jak jsem uviděla titulní fotku, hned jsem si vzpomněla na podobné cestování s rodiči, když jsme byly malé. Tatínek měl motorku a tak pokaždé, když se jelo k babičce do Rackové si nás dali mezi sebe a jelo se. Většina cesty byla po polní cestě, takže nikdy rodiče nebyli policií kontrolováni. Pěkný článek a nostalgické vzpomínání....
Krejcar Stanislav
Je dobře, že se doba zmněnila a potomci mají opět svět otevřený. Jistě my jsme jezdily tam kam jsme tehdy mohly. Tedy do socialistického tábora. A Jugoslávie. Jednou za pár let , když jsme dostaly doložku. Na Rujánu nebo k Balatonu to byl zážitek. Ted navštěvujeme potomka ve Francii kde od maturity v devadesátých letech žije a pracuje. Zažily jsme svobodnější dovolenou o prázdninách v 1968 kdy jsme tehdy jely do Jugoslávie přes Rakousko tam i zpět, ještě pár dnů před 20.8.1968. Jistě zážitek poznat nesocialistický sousední stát v porovnání s státem Antoníná Novotného a nadějí Ludvíka Svobody , byl pro nás mladé výzvou. Bohužel to zhatil Gustav Husák a generalita ČSLA jež se opět odmítla bránit agresorům. Takže potom nám zbylo jen poznávat krásu husákovského československa .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.