Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád
Ilustrační foto: Pixabay

Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád

1. 2. 2022

Mám několik letitých přítelkyň, které mne v podstatě provázejí celým mým životem. S jednou nás pojí přátelství z dětství, které trvá už přes 60 let, s ostatními přes 50.

I když se naše cesty rozešly třeba už před delší dobou a osud nás každou zavál do jiných měst, víme o sobě všechno, stýkáme se a často si voláme.

A co mne vyprovokovalo k napsání tohoto článku? Asi se budete divit, ale současná nepříznivá politická situace. A to z toho důvodu, že dvě z mých přítelkyň jsou „zahraničního původu“. Jedna je Němka (dosud v Německu žije) a druhá Ruska, která se řízením osudu dostala k nám jako dítě s matkou a nevlastním otcem a já ji poznala na střední škole.

S Němkou jsem si dlouhá léta psala, adresy se tenkrát dostávaly, myslím, ve škole, abychom se pocvičili v cizím jazyku. My si psaly anglicky, protože já německý jazyk nějak nemusela. Potom jsme se několikrát setkaly jak u nás, tak v Berlíně, kde žila, a naše „korespondenční přátelství“ vydrželo dosud, takže o sobě víme. Neměla lehký život a dosud nemá, jak to tak osud  připraví,  aniž se o cokoliv zasloužíme či ať si cokoliv přejeme. Já dodneška vzpomínám, jak se u nás bála jíst kuře – u nich „doma“ je totiž informovali, že je máme jedovatá.

Druhá – Ruska – se stala mou přítelkyní taky na dlouhá léta a jako Němka ani ona neměla rozhodně lehký život. Začalo to už s jejím narozením – daleko na severu SSSR, kde se budovalo zbrusu nové město a kam sváželi pracovníky z celé země. A tak z jejího vyprávění vím, jaký pohnutý a těžký život měla i její matka a jaké to bylo, když se tam daleko na Sibiři seznámila s volyňským Čechem (jeho život by také zcela jistě vydal na román) a přijela s ním i dcerkou k nám, kde se vzali. Kamarádka tak získala dobrého tátu, který ji měl rád, toho pravého totiž nikdy nepoznala. Ovšem, bohužel, ještě než stačila dokončit střední školu, náhle zemřel. Myslím, že se na tom podepsaly jeho životní útrapy.

Rodina mé matky žila v pohraničí. Už před válkou tam její  tatínek našel práci, maminka tam za prací dojížděla, a tak se seznámili a už tam zůstali. Rodiny Čechů i Němců zde žili svorně léta. Maminčina nejlepší přítelkyně byla z dost chudé německé rodiny, která nikomu neubližovala a jejich jediným proviněním bylo, že se přihlásili k německé národnosti, nakonec ani nijak jinak nemohli. Rodina měla jedinou dcerku (podle maminčina vyprávění věčně hladovou) mezi několika bratry. A pak se v Německu díky jednomu člověku zbláznili. Když začala válka, bratři z této rodiny postupně odcházeli, několik z nich ještě jako kluci. Nikdo z nich se už nevrátil, vždycky přišlo místo něho jen strohé oznámení. Matce zbyla jen dcera, se kterou byla po válce „odsunuta“. Odcházely obě od nás do neznáma pouze s ranečkem věcí. Ze země, kde se obě narodily a jejich proviněním bylo pouze to, že muži museli poslechnout a jít do války, ať si mysleli cokoliv. Toto přátelství mé matky a její přítelkyně rovněž přežilo desetiletí. Psaly si a později, když už jsme měli telefon, si i telefonovaly. Má maminka vždycky ožila a rychle přešla z češtiny do němčiny. A když padla berlínská zeď, konečně se po letech obě opět setkaly.

Chci tím říct, že nejlepší je slyšet různé životní osudy různých lidí. Ti „obyčejní“ (a jsou nás miliony) rozhodně netouží po nějaké válce a rozčiluje je jakékoliv harašení zbraněmi. Oni jsou pochopitelně těmi, kdo na to nejvíc doplatí, i když do poslední chvíle doufají ze všech sil, že se „ti nahoře“ nějak dohodnou. Od toho tam přeci jsou - proto jsme si je přece zvolili a doufali, že budou moudří a budou moudře vládnout. Ty „obyčejné“ totiž nezajímají mocenské zájmy a hrátky velmocí. To platí i dnes, kdy se nám „za zadkem“ srocují ty největší armády světa.

můj příběh přátelství společnost
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Paní Skopalová napsala nelze vyvinit obyčejné lidi ..... A byli i na odsunu, kteří nesouhlasili s nástupem hitlerovské moci a museli jít , zbavení svého majetku, žlutou hvězdu . Strašné.
Vladislava Dejmková
Sdílím podobný názor.
Jana Hošková
Pane Zelenko, ani jsem popravdě nezaznamenala, že mám nějaké soutěžní téma. Budu muset být pozornější - já vždycky přílítnu k počítači, čtu všechno v rychlosti, abych toho co nejvíc stihla...a pak mi něco unikne :)) Pí Skopanové: to, o čem jste napsala, bylo takové "fatální zblbnutí jinak chytrého a inteligentního národa s mnoha velikány". Ale s tím nic nenaděláte - těch, kterým to "myslí správně a rozumně", je obvykle menšina, aneb ...komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Roli tam zcela určitě hrálo i to, že spousta lidí se prostě bála. Takže jste řekla správně, že nelze vinit obyčejné lidi z toho, když uvěří populistům atd. Proto je třeba se o všechno zajímat, mít informace, aby si člověk utvořil svůj vlastní názor a nepodlehl žádným bludům, které jsou mu předhazovány. Soně: věřím, že i tvůj život by vydal na román. Já mám v plánu ještě zmapovat celé Podkrušnohoří, na spoustě míst jsem nebyla a moc mne oslovil "Sudetský tulák", který píše o mnoha zaniklých obcích a co z nich zbylo.
Jitka Caklová
Moc hezké příběhy ♥ Přestože všechno souvisí se vším, tak s dnešní politickou situací mají bohužel pramálo společného. I kdyby se nám "za zadkem" nesrocovaly největší armády světa, naši "mocní" si vystačí sami a ukazují nám, jak nás mají rádi. Stačí se podívat dnes do sněmovny, jak z lásky k nám, řadovým občanům, tvrdě prosadí "náhubkový zákon".
Jan Zelenka
Toto první soutěžní téma bude určitě nejzajímavější. Moc se mi takové návraty líbí. Také mám něco připravené. Pěkné vyprávění, paní Hošková.
Olga Škopánová
Myslím, že i Hitlera si lidé zvolili svobodně a také svobodně vyjadřovali sudetští Němci svou touhu vrátit se do říše. Pokud máme svobodné volby nelze obyčejné lidi vyvinit z toho, když uvěří populistům, nacionalistickým idejím a demagogii všeho druhu.
Soňa Prachfeldová
Jano, krásné povídání, asi každý život každého, by vydal na knihu. Přátelství nevznikne jen tak, lidé se poznávají a to i docela dlouho, než vznikne silná důvěra. Moje kamarádka už tu bohužel není a druhá, s kterou si řekneme hodně osobního, má už také své starosti. Inu zub času hlodá. Bydlím v obci, bývalých Sudetech a kdysi tu svorně žili Češi, Němci. Když vidím rozpadlé hroby, nebo v zapadlých obcích ještě rozbořené statky po Němcích, tak často mi hlavou létají myšlenky, co dovede válka s lidmi udělat. I my byli na odsunu a ujali se nás dobří lidé. A já v ně věřím pořád. Myslím, že naši politici asi neznají pohnuté osudy českoněmeckých rodin a vztahů.
Marie 00000
Ano, obyčejní lidé válku nechtějí, chtějí jen žít svůj život v pohodě. Válka je vždy výmyslem těch nahoře, ale kdyby nebylo těch ochotných války financovat, války by nebyly. Bohatí velmi často podporují to, co je proti životu.. bohužel :(
Marie Měchurová
Na válku vždy nejvíc doplatí ti obyčejní "pěšáci". Velmoci si můžou podat ruce, jde jim jen o jejich zájmy.
Václav Soukup
Rád se potkávám s cizinci a zejména mně zajímá jejich pohled na nás. Pronesla jste pí. Jano na závěr svého povídání velmi moudrá slova, na rozdíl od těch třech političek, které by chtěly válku. Ta nejhloupější dokonce jadernou !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.