Dříve to bylo lepší. Nebo ne? Proč malujeme minulost na růžovo
Ilustrační foto: Ingimage

Dříve to bylo lepší. Nebo ne? Proč malujeme minulost na růžovo

25. 1. 2022

Dvě třetiny obyvatel vyspělých evropských zemí jsou přesvědčeny, že dříve bylo na světě lépe. Že jídlo bylo lepší, zábava kvalitnější, móda hezčí, lidé slušnější. Otázkou je, zda tomu tak skutečně bylo nebo jde o projev tendence hodnotit minulost mírněji a shovívavěji, než současnost.

To, že lidé časem určitou dobu vidí jako lepší, než jak ji vnímali, když v ní žili, je přirozené a časté. Typický příklad? Mnozí starší muži, kteří vzpomínají na roky strávené na povinné vojenské službě, zpravidla dávají k dobru veselé historky a mluví o pevných přátelstvích, která tam vznikla. Ovšem, když na té vojně byli, mnozí z nich byli zoufalí, naštvaní a netěšili se na nic jiného, než ty promarněné dva roky života uplynou. Ovšem nyní se z jejich vyprávějí zdá, že nich lepšího než vojna v životě mladého muže neexistovalo. Podobné je to i v jiných souvislostech. Často slyšíme, že písničky bývaly melodičtější a dalo se na ně tančit, na rozdíl od dnešního nudného tuc tuc tuc.

Že chléb býval voňavější a déle vydržel.

Že móda byla hezčí, ženy vypadaly jako ženy.

A máslo se lépe roztíralo, to je jasná věc.

Na téma, zda si lidé myslí, že dříve býval svět lepší, proběhl rozsáhlý průzkum mezi obyvateli velkých evropských zemí a ukázalo se, že dvě třetiny z nich tvrdí, že byl. Nejvíce se nad minulostí rozněžňují Italové, jich tvrdí, že dříve bylo lépe, sedmasedmdesát procent.

Podobný průzkum před časem proběhl i v Česku, byl zaměřený na srovnání současnosti a doby před listopadem 1989. Třicet osm procent lidí starších čtyřiceti let uvedlo, že ano, že za socialismu bylo lépe. V průzkumu organizovaném společností Post Bellum a NMS Market Research, lidé nejčastěji zmiňovali, že podle nich bylo lépe, protože byly sociální jistoty, pracovní povinnost a dokonce prý lidé byli slušnější.

Těžko říct, podle čeho se dá posuzovat takzvaná slušnost, ale jisté je, že podobné věty jsou slyšet často: to by si dříve nikdo nedovolil, to by se stát nemohlo, lidé byli přátelštější, slušnější, drželi při sobě.

„Nostalgie je poměrně častý jev a bývá známkou vysoké míry nejistoty ve společnosti,“ uvedla Isabel Hoffmannová, která se podílela na průzkumu v evropských zemích.

Její slova potvrzuje skutečnost, že lidé velmi často nostalgicky vzpomínají na určité potraviny, které jedli v dětství, v mládí. A padají věty: za komunismu bylo jídlo kvalitnější, byly normy, nikdo si nedovolil tolik klamat zákazníky. Jako by lidé zapomněli, jak řezníci nechávali kvalitní maso jen svých známým a na pultech býval často jen nechutný salám. Jenže nyní jsou často nejistí a zmatení ze spousty rozdílných a poplašných zpráv, které se na ně valí z internetu, takže mají pocit, že většina potravin je nekvalitních, ba přímo nebezpečných.

 Když přijde řeč na toto téma, přátelé, kamarádi a rodinní příslušníci jsou schopni se ukrutně pohádat, protože zatímco někdo vidí minulost růžově, někdo o stejné době tvrdí, že byla hnusná.

Typickým příkladem tématu vyvolávajícího takové neshody je jídlo. Otázku, zda se za doby mládí dnešních šedesátníků, tedy za socialismu, jedlo lépe, často dostává historik Martin Franc, který se zabývá dějinami každodennosti, tedy i vším, co se týká jídla.

„Na tuto otázku je složitá odpověď a je v ní spousta ale. Každopádně se dá říct, že nyní jsou ve stravování mnohem větší rozdíly a zatímco někdo se otevřel světu a přijímá nové podněty, někdo se zakonzervoval, stravuje se co nejlevněji a tudíž mohl nabýt dojmu, že kvalita těch nejlevnějších produktů šla dolů oproti těm, které byly dostupné před rokem 1989,“ uvedl s tím, že pokud jde o nejlevnější obyčejné uzeniny, ty skutečně bývaly kvalitnější.

Faktem také je, že v potravinách bývalo méně chemických látek, než nyní. Naopak kvalita masa se podle odborníků zvýšila. Takže, v podstatě jde o to, co kdo preferuje. Člověk zvyklý dávat si k večeři levné párky a obyčejný nejlevnější chléb, může tvrdit, že dříve byly tyto potraviny takzvaně lepší a možná má pravdu. Možná ne a jen mu v dětství či mládí prostě lépe chutnalo, nepřemýšlel tak nad tím co jí, nebyl pod vlivem zpráv o tom, že levné uzeniny nejsou kvalitní. Jenže těžko si o tom může povídat třeba s dámou, která trávila hodiny ve frotnách, aby se sehnala jídlo aspoň trochu kvalitní a zajímavé a nyní si užívá obrovské nabídky v obchodech, vybírá si kvalitu, cestuje, má zkušenosti s jídlem z jiných zemí.

Někoho dovedou řeči o tom, že život býval lepší, naštvat. Někdo se naopak v takových rozhovorech vyžívá a vzpomínání na takzvané staré dobré časy mu dělá dobře na duši. Existují teorie, že lidé, kteří si malují minulost na růžovo, si tím vlastně ulehčují život. Například psycholog Marios Biskas, který se tímto tématem zabývá, tvrdí: „Správně stimulovaná nostalgie může zlepšit náladu a dodat životu pocit smysluplnosti. Je to křehký mechanismus, který však při správné dávkování může dodat pozitivní pohled na budoucnost.“

Takže, vzpomínky na minulost by neměly být důvodem k hádkám, i když je těžké vstřebat skutečnost, že každý na ni vzpomíná trošku jinak.

historie vzpomínky životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Já jsem s dnešním životem hodně spolojená. Po revoluci jsme prodali družstevní byt a máme malý domek. Pěstujeme si vlastní zeleninu. Potravin kupujeme méně, ale kvalitních. Pivo nám moc chutná i moravské víno. Procestovali jsme skoro celou Evropu. Máme to nejlepší zdravotní péči. Jsme rádi na světě, jen ti nenažraní (je to spisovné) politici nám vadí.
Jitka Caklová
Jenže ti celoživotní nemakačenkové ani feťáci sem z nebe nespadli. Čím to asi je, že necítí potřebu pracovat?
Alena Gebauerová
Leccos bylo lepsi, jidlo vetsinou české s kratší trvanlivosti, ale bez chemie, volny čas jsme travili venku, sportovali a nezakladali na sadlo u pc, maminky na nas mely cas a nehonily se tolik za penezi, kazdy musel pracovat a stat nevykladal tezke penize za celozivotni nemakacenky, naulicuch se nevaleli fetaci.
Ivona Lachová
Kdysi jsem si kupovala dietní salám a chutnal mi. Dneska není na trhu. Pivo mi chutnalo také, byť mělo kratší záruční dobu. Dneska bych si piva z velkých pivovarů nenapila. Kdysi na vesnici se toho moc koupit nedalo, a tak pokud si člověk neuchoval a nevypěstoval, musel na nákup do města. Dneska na vesnicích už nejsou ani ty malé prodejny, kde bylo mléko, rohlíky, chléb, sůl, cukr a mouky. Přežili jsme, nemáme si nač stěžovat. Jen léta nám přibyly a jezdit do města na nákupy je i finančně nákladné.
Antonín Nebuželský
Ještě mi to nedá. Zažil jsem vlastně i Beneše a Gottwalda. Jenže to mi bylo fuk. Chudá rodina, malý starosti. I když takový kontingent" jsme museli platit, když nám slépky nenesly:-)
Antonín Nebuželský
Trochu mi unikají souvislosti, ale proč by si tenkrát někdo vařil pivo, při těch cenách. Pokud jste při věci ", tak musíte uznat, že za deset korun ji měl našinec" jako z praku":-) Jo, ale takový rybízák", to jo, to byla běžná věc. A jestli bylo líp? Díky mládí, nepochybně.
Krejcar Stanislav
Zažil jsem dobu Antonína Zápotockého i Antonína Novotného.Jako student jsem zažil rok 1968 a dobu jež jsme věřily , že bude lépe než bylo věřili jsme Svobodovi a Dubčekovi a zkusili jsme si půl roku i "kapitalistické" podnikání. Nevím na které straně tehdy byli Klaus se Zemanem zda na straně signatářů zvacího dopisů Brežněvovi nebo na straně Šika, Dubčeka, Svobody. Papir snese vše, Husák také zažil komunistický kriminál a jako člen Svobodovy vlády se zaprodal Brežněvovu režimu od 1968-1990 ! Nevím jak se dnes má Zifčák a Z.Ondráček bylo lépe jako důstojníku STB a příslušníku pohotovostního Pluku Veřejné Bezpečnosti. Členů KSČ v Československu byl milion v třináctimilionovém socialistickém státě. Nevím kdy v Československu nastal komunismus jež hlásají exkandidáti VK a ostatní vzdělanci jež také tu dobu zažili.
Krejcar Stanislav
Dříve to bylo lépší - snad jen v tom,že jsme byli mladí a starosti jsme přenechávali rodičům ! Osobně by jsem nechtěl aby se doba vrátila. Jsem s osudem a dobou smířen. Problém vidím spíše ve výchově v rodinách a příkladech pro potomky. Když porovnám školní docházku a následky třídních schůzek za nás a v dnešní době tak .... ! Ani v jedné době by jsem nechtěl být kantorem a profesorem. Za nás to byl kult angažovanosti jak dětí tak rodičů , dnes je to o pochybném vzdělávání a přístupu žáků k učitelům a rodičů k učitelům. Muj děda s babičkou nám vyprávěli jak to bylo za Rakouska Uherska jaká byla ucta ke kantorům a snaze vzdělání. Tehdy sice třídní schůzky nebyli ale o to více platilo hodnocení kantorů a následně i trest. Dnešní mladá generace není vedena k manuální práci a pomoci v rodinách. Nevím zda je dobře,že není selektivní probírka schopností žáků pro další vyšší vzdělání a dělnické povolání. Mělo to jistě dost kladných výhod a prezentace práce učitelů jako vizitka školy.
Olga Škopánová
Vy jste si za socialismu vařil vlastní pivo?
Daniela Řeřichová
"Takže, vzpomínky na minulost by neměly být důvodem k hádkám, i když je těžké vstřebat skutečnost, že každý na ni vzpomíná trošku jinak." :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.