Moje nezapomenutelné prázdniny.
FOTO: autorka

Moje nezapomenutelné prázdniny.

26. 6. 2021

Mám vzpomínku na svůj první pionýrský tábor. Po absolvování první třídy se rodiče rozhodli mě poslat na pionýrský tábor, někde u Plzně. Už si přesně nepamatuji název, ale to, jak vypadal, nikdy nezapomenu.

Ještě dnes mi běhá mráz po zádech. Byl to asi dříve koncentrační tábor, předělaný na pionýrský. Byly to dlouhé nízké budovy oplocené ostnatými dráty někde uprostřed lesa. Rozdělili nás podle věku na ubikace po 20 dětech. Byla to jedna postel vedle druhé a vyvolávalo to ve mně nějakou divnou nemocnici. Vůbec na nás vedoucí nebyli přátelští, spíše to vypadalo, že jsou tam s námi za trest.

Nikdy jsem nebyla tak nešťastná, jako tam. Každý den nástup u vlajky a pak kbelíky naplnit borůvkami z lesa. To se opakovalo každý den, neboť si každá vedoucí borůvky odvážela domů na zavaření. Když k nám přijeli rodiče na návštěvu, tak jsem je prosila, ať mě vezmou domů. Jenže můj přísný tatínek prohlásil "ať si zvyká, život není procházka růžovým sadem". Maminka, když to viděla, tak mě chtěla vzít domů, ale táta byl neoblomný a tvrdil, že si musím zvykat na životní překážky.

Když odjeli, tak jsem moc plakala, ale vydržela. Ještě musím dodat, že hodně dětí si jiní rodiče při návštěvě toho tábora odvezli domů. Na konci tábora nám dali všem panenky /selky/. Hned po příjezdu domů jsem tu selku dala pryč, neboť mi připomínala ty hrůzy v táboře. Už nikdy jsem nechtěla jet do pionýrského tábora. Maminka mě už nikdy do tábora neposlala, neboť to ve mně zanechalo hrůzné sny. Táta mě také nenutil a uznal, že to tam bylo děsivé.

Po mnoha letech jsem poznala, že jsou určitě už jiné a zábavné pionýrské tábory pro děti, ale ty první zážitky se nějak nedají smazat.

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Pane Václave Soukupe, rozmazlená holčička jsem určitě nebyla a dokonce tyto vzpomínky mají i jiné děti ,které tam byly se mnou. Po čase jsem se opravdu dozvěděla , že to byl skutečně kocentrační tábor předělaný na pionýrský./asi v té době se to hodilo/. Byl opklopen ostnatými dráty. Tolik fantazie ,abych si to vymyslela opravdu nemám. Jsem ráda , že jste nikdy nic takového zažít nemusel.
Zuzana Pivcová
Kdysi jsem tu měla příspěvek o svém jediném pobytu na pionýrském táboře. Bylo to až po 7. třídě, když umřel tatínek a už jsem byla v Pionýru. Docela se mi tam líbilo, byl zaměřen dost sportovně a získala jsem 1. místo v běhu na krátkou trať. Akorát se mi nelíbilo, že nám kontrolovali dopisy. Já jsem v té době byla hodně hubená a celkově mi moc nechutnalo jíst. Na táboře se to změnilo a já se docela cpala. Aby měla maminka radost, napsala jsem: Mám tu pořád hlad. Hlavní vedoucí si mě zavolal a co prý to píšu, že si budou myslet, že nedostaneme najíst. Musela jsem to opravit, že jsem to myslela, že mi tam chutná jíst.
Václav Soukup
Jezdil jsem na PT ve stejné době jako Vy a patrně jste byla hodně rozmazlená holčička. Přirovnávat je ke koncentračnímu táboru je prostě nadmíru nevhodné !
Alena Vávrová
Na PT jsem byla jen jednou jako malá školačka a naštěstí pak už nikdy více. V místě (někde tady na severu) byla zrovna povodeň, od silnice z autobusu nás převáželi do tábora na pramicích. Ti starší, co měli být pod stany, se museli vejít, než opadla voda, do táborové budovy. I pak jsme byli věčně mokří a bylo nám zima. Jedno plus si pamatuji, že tam byl prima pan kuchař a měla jsem se dobře aspoň po této stránce. Stýskalo se mi a naše cimra měla starou protivnou vedoucí. Když jsme někam šli, museli jsme zpívat - děsný odrhovačky. Na borůvkách jsme taky byli, ale ty šly pak do kuchyně a byl borůvkový koláč. Dokonce mám foto na památku.
Dana Puchalská
Já jsem byla asi šťastné dítě. Na tábor jsem jezdila moc a moc ráda. Od mala až do téměř dospělosti. Nejdříve coby děcko a pak jsem byla praktikantka.A moc na ten tábor ráda vzpomínám. Byl vodácký a neměl chybu.
Jana Šenbergerová
Asi jsem měla štěstí. Byla jsem jako dítě na táboře jen dvakrát a žádné špatné vzpomínky na to mi nezůstaly. Možná byly tak špatné, že jsem je raději vytěsnila.
Jana Šenbergerová
Asi jsem měla štěstí. Byla jsem jako dítě na táboře jen dvakrát a žádné špatné vzpomínky na to mi nezůstaly. Možná byly tak špatné, že jsem je raději vytěsnila.
ivana kosťunová
Já jsem na tábory jezdila ráda, a nechtělo se mi potom zpátky domů. To co líčíte vy, byl spíše pracovní tábor. Ano, měla jste smůlu
Jan Zelenka
Tento zážitek je dost neobvyklý. Já byl na táboře jen jednou a byl skvělý se sportovními soutěžemi a perfektním vedoucím. Měla jste bohužel smůlu.
Hana Šimková
Tak to opravdu nebyl hezký zážitek. Také jsem jezdila na pionýrské tábory , ale líbilo se mi tam.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.