Udělal jsem dobře nebo ne?
FOTO: Pixabay

Udělal jsem dobře nebo ne?

12. 6. 2021

Jako rekvizitář, jsem navštívil mnoho rozmanitých míst z různých oborů lidské činnosti, o kterých mnoho lidí nemělo ani tušení, že existují. A to se tam vůbec nemuselo natáčet, jen jsem tam šel něco vypůjčit. Jednou jsem se dostal na místo, kde jsem měl zase udělat to druhé. Kde to bylo a co to bylo – to vám neřeknu, ono to není důležité. Hlavní věcí bylo, že jsem tam potkal jednu moc vtipnou a hlavně bystrou dívku asi v mém věku 21 let, která seděla na takové vysoké židli u dlouhého stolu vedle dalších mužů a žen, ale ti byli všichni většinou o generaci starší. Ona se mnou vtipkovala a já tam tedy byl déle, než se asi líbilo těm ostatním, ale to mi vůbec nevadilo.

Druhý den, když jsem tam už nic nepotřeboval, tak se mi po ní zastesklo, a tak jsem koupil takovou velkou oříškovou čokoládu a donesl si ji k ní – jen tak, že ji celou nesním a zda si ji nedá se mnou tedy napůl. Ona si tu půlku vzala u svého stolu, pak jsme se asi deset minut zase bavili a pak jsem ji zase navštívil za pár dní se zmrzlinou.:) Z toho byl už ale její šéf nervózní a poslal ji někam pro něco do skladu, ona dělala, že to přeslechla a pochutnávala si dál na zmrzlině, on tedy přišel až k ní a řekl jí to důrazně, a že si na to počká. Pak ona seskočila z té vysoké židle a já si teprve nyní všiml, že má jednu nohu kratší asi o 15 cm a že tedy silně kulhá. Ona se pak jen tak trochu sarkasticky pousmála, když se při té chůzi na mne otočila a viděla, jak jí koukám dolů na tu kratší nohu. Chtěl jsem to rychle napravit a podívat se jí s úsměvem do tváře, který jí měl říct ve stručnosti: „Neboj - já nejsem obyčejný kluk!“ To se ale nedalo stihnout, ona zmizela za dveřmi a já tam zůstal chvilku jen s pohledy těch jejích spolupracovníků přilepených na mém těle. Chtělo se mi vykřiknout, nemějte obavy, moje sestra zemřela na dětskou obrnu a bráška kvůli ní tahal dost dlouho nohu za sebou, mne toto neodradí, ale mlčel jsem. Pak se vrátila, dala o sobě vědět tak trochu vztekle kopnutím do dveří, ty se rozlítly a ona nesla velkou, ale asi jen lehkou krabici. Přesto jsem jí přiskočil na pomoc a krabici jsme spolu postavili před jejího šéfa na stůl. On ji otevřel a začali se spolu bavit o jejím obsahu, pochopil jsem to, rozloučil se s ní i všemi v místnosti a šel jsem k východu. Ona se na mne koukla s všeříkajícím pohledem, jako se loučíme s člověkem, kterého už neuvidíme.

Pak jsem odjel na tři týdny z Prahy, kdy jsme s motoristickou redakcí objížděli a testovali autokempy a tábořiště po Česku a já litoval, že jsem se jí o tom nezmínil. (Chvála dnešním mobilům) Byl čas dovolených, a když jsem za ní konečně zase zašel, tak prý byla i ona na dovolené a nikdo mi nechtěl říct, kdy přijde do práce, ale když jsem byl už na odchodu, tak jsme se srazili ve dveřích, ona si byla jen nakoupit svačinu, a tak jsme spolu snědli z jednoho talířku dvacet deka pochoutkového salátu a rohlík s hlavami tak velice blízko sebe, že jsem jí dal malinkou pusu na tvář a konečně jsme si pak na chodbě domluvili rande na sobotu. Ten den byl čtvrtek a já jí chtěl donést už druhý den - v pátek kytičku růžiček. Na chodbě jsem potkal jejího šéfa a ten mě procítěně poprosil, abych za ní už nechodil, že ona má delší dobu vážnou známost s nějakým starším mužem z jejich podniku, který je také mírně tělesně postižený a že bych jejich vztah zničil. Já jsem mu tedy poděkoval a opravdu se tam už neukázal.

Co si myslíte, udělal jsem dobře, nebo jsem se na to neměl ohlížet – vždyť já ji začal také mít rád a obráceně to taky vypadalo slibně?

 

 

Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(4.8 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Pokud je to ale autentický váš zážitek, asi není co řešit, je to silné téma a někdo ho použil :))
ivana kosťunová
Matně si vzpomínám, že to bylo popsáno ne stejně, ale podobně, jenom závěr byl trochu jiný- ten mladík se cítil být podveden a proto na schůzku nešel.
Martin Vrba
Paní Kosťunová – tento článek je tady od 12. 6, tak je docela možné, že jste ho možná už četla, ale jinak tento je můj původní zážitek, ale je i možné, že jsem ho na nějakých webech už publikoval pod nikem Martin1 a nebo pod plným jménem na stránkách „Obrázkový svět“ a že ho někdo jiný mohl třeba napsat jako svůj. (To se může stát každému z nás, že si někdo jeho článek přivlastní). Ten příběh je ale tak specifický, že jsem váhal, zda ho mám zveřejňovat, ale došel jsem k názoru, že je dobré, aby lidé věděli, že když mají nějakou tělesnou vadu, že nemusí být omezeni jen výběrem partnera „ve svých řadách“. Myslím, že ta dívka si to vlastně asi i poprvé odzkoušela, že chtěla poznat, jak by to bylo, kdybych nevěděl o její vadě a že pak snad poznala, že jsou lidé, kterým taková vada nemusí být nepřekonatelnou překážkou ve vztahu a že to bylo každopádně dobře a že mohla zajít i mnohem dále. Měla možnost výběru podle jiných kriterií. Možná tomu nikdo neuvěří, ale já jsem tehdy s tou dívkou přerušil kontakt ne z důvodu, pro její tělesnou vadu, ale z důvodu, že jsem se vžil do role toho jejího partnera. Já nikdy nedělám lidem to, co si sám nepřeji, aby někdo dělal mně. A ta dívka měla mou vizitku, mohla mi kdykoli zavolat na pevnou linku domů nebo do práce a já jsem měl slib od toho vedoucího, že jí popíše přesně ten náš krátký rozhovor a proč už nepřijdu v tu sobotu, jak jsme se dohodli.
ivana kosťunová
Nemohu se zbavit dojmu, že něco podobného jsem už někde četla.
Irena Mertová
Mělo to tak být. Aspoň je na co v hezkém vzpomínat...
Jana Šenbergerová
Hezký příběh. Co by, kdyby, na to se v životě moc nehraje. Čím jsem starší, tím víc se mi jeví, že všechno je, jak má být. A stavět své štěstí na neštěstí jiného, se nemusí vyplatit. Možná si poplakala, možná si na vás i teď ještě vzpomene, ale kdybyste spolu měli být, určitě byste byli.
Jana Šenbergerová
Hezký příběh. Co by, kdyby, na to se v životě moc nehraje. Čím jsem starší, tím víc se mi jeví, že všechno je, jak má být. A stavět své štěstí na neštěstí jiného, se nemusí vyplatit. Možná si poplakala, možná si na vás i teď ještě vzpomene, ale kdybyste spolu měli být, určitě byste byli.
Zuzana Pivcová
Těžko říct, každý to vnímá po svém. Já jsem v životě taky takhle ustoupila. Něco ve Vás přece jen převážilo, takže to tak asi mělo být.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.