Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici
Ilustrační foto: ingimage.com

Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici

25. 11. 2019

Příbuzní bydlí blízko sebe a navzájem si pomáhají. Člověk se necítí sám, má v okolí spoustu přátel. Je tam čilý komunitní život. Čím je obec menší, tím lépe se v ní žije. A čím je člověk starší, tím více to ocení. Tak pozor, to jsou mýty spojené s životem na venkově.

Realita však bývá často výrazně jiná. Venkov už dávno není takový, jaký ho známe z historických románů.

Jednaosmdesátiletá Magdaléna žije sama v rodinném domku v malé beskydské obci. Je deset let vdova. Za těch deset let jí dvě sousedky zemřely, další dvě se odstěhovaly do domova pro seniory. Jejich domky koupily mladé rodiny. „Udělali si vysoké ploty. Přijedou auty z práce a zalezou. Vlastně je vůbec neznám. Byla jsem zvyklá, že si lidé povídali přes ploty, všichni se tu znali. Teď se obyvatelstvo naší obce úplně změnilo, nemám tu s kým promluvit,“ vypráví. Její syn žije v Praze, on nebo vnučka za ní co dva měsíce jezdí, ale celkově se cítí být osamělá, izolovaná. „Nemám se ani kam jít projít. Les, který byl za obcí, je vykácený. Po cestě mezi domky jezdí spousta aut. Za domem, kde bývaly krásné louky, vyrostla plechová obluda, je to nějaký velkosklad. Nepořádají se tu žádné akce, paní starostka je sice šikovná a hodná, ale říkala, že o ně lidé nemají zájem. Jestli si někdo myslí, že stáří na vesnici je fajn, měl by si to zkusit,“ říká.

Podobně mluví Ivan, sedmdesátiletý obyvatel malé obce na Opavsku. „Zmizela odsud pošta, obchod, lékař. Už to zabalil i kamarád, který tady provozoval hospodu. Neměl kšefty, tak zavřel a odstěhoval se k mladým do baráku do města. Není tu kam jít. Na nákup, k lékaři, všude musím jet autem, autobus také jezdí méně často než jezdíval. Děsím se toho, že jednou nebudu schopný auto řídit. Ředitelka školy se tady občas snaží dělat nějakou besedu ve škole, ale moc lidí tam nechodí, tak s tím asi skončí. Každý si tu žije po svém, na svém. Vždy se směji těm řečem, že na venkově k sobě lidé mají blíž a tak. Nesmysl. Mladí odsud stejně odcházejí a staří žijí osaměle a uzavřeně,“ tvrdí.

„V Praze je nyní čilejší komunitní život než na venkově, kde jsou lidé více separovaní,“ uvedl Michal Roman, autor knihy Obec naskrz skrz.

Socioložka Lucie Vidovičová, která se specializuje na jevy spojené se stárnutím populace, má k tomu tématu následující poznatek: „Senioři žijící na venkově se musejí více umět postarat sami o sebe. Musejí řídit auto do pozdního věku, protože nemají městskou hromadnou dopravu, která by je všude dovezla. Pokud jsou aktivní, neprojevuje se to tak, že chodí do divadel a na univerzity třetího věku, ale spíše se věnují svým zájmům jako je například zahradničení.“

Žít nyní na vesnici a nemít auto je zpravidla velký problém. Z mnoha obcí vymizely malé prodejny potravin, na které byli starší lidé zvyklí. Je jasné, že single žijící seniorce více vyhovuje, když si denně zajde pro čerstvé pečivo do malé prodejny, než když musí na velký nákup do hypermarketu v nejbližším větším městě. Jak? Autobusem? Jak ten nákup utáhne? Autem? Co když auto nemá nebo nemá řidičák? Pomůže jí někdo? Odveze ji někdo? Kdo? Pokud nemá příbuzné, kteří žijí ve stejné obci, zpravidla ji takovou pomoc nemá kdo nabídnout. A protože většina mladých lidí z malých obcí odjíždí za studiem či za prací a už se natrvalo nevrací, pomoc jí nemá kdo. Jenže s tím se nepočítá a tak v mnoha malých obcích nejsou dostupné různé pečovatelské a asistenční služby, které senioři využívají ve větších městech.

„V malých obcích se lidé často potýkají s nedostatkem sociální a zdravotní péče,“ uvedla Jana Kuchyňková, ředitelka společnosti Senior Care, jedné z těch, které poskytují pečovatelské služby.

Takže pozor, nepředstavujme si, že stáří na vesnici znamená pohodové posedávání na zahrádce, milé sousedy, kteří se ptají, co mají přivézt z obchodu, spoustu zábavných akcí v místní hospůdce a spoustu příbuzných v nedalekých staveních, kteří několikrát denně volají? Babi, nepotřebuješ něco? Babi, neseme ti koláč.“

Současný venkov velmi často naopak tvoří shluky domků, ve kterých žijí lidé, kteří tráví celý den v práci a vlastně se ani vzájemně pořádně neznají. A lidé vysokého věku se v nich cítí mnohdy více osamělí než jejich vrstevníci žijící ve velkých městech.

bydlení vesnice
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Jezdila jsem na chalupu,kde nyní trvale bydlíme,od 15 let.Tak dosud to má pro mne kouzlo volnosti a odpočinku.Kdysi zde trvale bydlelo 6 rodin,dnes 11 a je tu hodně malých dětí. Ovšem kromě lesů,luk,klidu a čistého vzduchu tu není nic,končí zde silnice. Takže všichni musíme dojíždět někam. Všichni mají auto,i dvě - tři, pěšky se prochází leda na vlastní zahradě. Myslím,že tady není problém pro toho,kdo nemá auto (řidičák),kohokoliv poprosit,aby ho odvezl do vedlejší vsi k busu nebo až do města. Já sama jsem zvědavá,jak to bude dál,jak to zvládneme,až nám bude ještě víc let.
Dana Kolářová
Zajímavé.
Marie Měchurová
Už několikrát jsem psala, že ten nejlepší nápad byl prodat panelák a koupit domeček a vesnici. Nemáme auto, máme zahradu, dojíždíme už 5 roků na U3V. S sobotu večer si zajdeme 3km tam a 3km zpět klidně na koncert, na cimbál... Na ples nás zaveze dcera a zpátky jdeme třeba ve dvě v noci domů pěšky v závějích - to je romantika. K lékaři a na nákup jezdíme autobusem. To nejlepší pro zdraví je pohyb. Manžel má 75 a já 71roků. Ještě deset plánujeme v domečku vydržet (když to dobře půjde). Každý ale ví, co mu nejlíp vyhovuje.
Margita Melegova
Neustale se opakujici tema meni se jen nazev clanku. Kazdy si ceni neceho jineho, nemuzeme mit vsichni stejne hodnoty, kazdy z nas je jiny.
Hana Rypáčková
Ale ten obrázek je hezký.... :-)
Mell Nova
To je zajímavé téma, jednou jsme s jedním mužem jeli přes dlouhou vesnici v podhůří, domky lemovaly silnici, většina zahrad byla do kopce.Můj společník pronesl, že se diví, jak tu lidi můžou žít, nechápala jsem, ho.I ti staří tu vyrostli, měli tu své pouto.Je pravda, že ten kdo nikoho nemá, je někdy v určitých možnostech omezený.Má maminka pomáhala starším v okolí, donesla nákup, pomohla i jinak, byla profesí zdr.sestra.Jí nepomohl ze sousedů nikdo, jen my, děti.Vyrostla jsem na malém městečku, škola, školka, zubař, dětský i obvodní lékař, knihovna, ale to hlavní, les za humny.To mi moc chybí, když chci do lesa, tak někdo, kdo mě vezme autem nebo vlak a bus.A přiznám, že poslední dobou autobusem jezdím nerada a ne jen já.Řidiči to nějak nezvládají, nedivím se jim, je jich málo, všude stres a tak si někteří ulevují tak, že to odnesou cestující.U nás je i divadlo, dřív jsme i s mužem chodili pravidelně i na koncerty vážné hudby.Bylo to hezké, dnes mě většinou uváděné kousky nezaujmou, radši si v klidu domova přečtu knihu nebo něco tvořím.Od jara do zimi mám i práci na zahradě,pár zvířecích kamarádů, zájmů hodně, tak na co mám síly a dokud budou stačit.Každý to má jinak, mí sousedé, profesor a inženýrka, bezdětní, jsou v 86 soběstační, pracují i na zahradě, taky si pěstují zeleninu i ovoce.Je pravdou, že dnešní mladí si v některých profesích nemůžou dovolit vzít si propustku nebo se v práci uvolnit, když je to třeba, tak si dovedu představit, když je někdo sám a nemůže se spolehnout na něčí pomoc.Ale i ve velkoměstě může být někdo na tom hůř, jak na vesnici, důkazem byl článek o lékařce, která nikoho neměla.
Jitka Caklová
Od jisté doby neříkám, že je něco špatně, buď beru, nebo nechám být. Co jednomu vyhovuje, druhému vyhovovat nemusí. Za každého vypovídají jeho životní zkušenosti. Stejně jako je rozdíl mezi článkem z vlastního života a článkem "co jedna paní povídala, tak je rozdíl mezi zlepšovacím návrhem "od ponku", nebo zlepšovacím návrhem "od kancelářského stolu". Celý život jsem na vesnici a neumím si představit svůj život ve městě. Chybělo by mi tam spoustu věcí.
Hana Čadová
Nelituji, že bydlím v Praze. Na vesnici jezdím od jara do podzimu a pouze na víkendy. Bez auta na vesnici je to dost špatné. Lékař, pošta dost daleko. Někdo nechce bydlet ve městě, jiný na vesnici.
Jitka Chodorová
Já teda lituji, že jsem se kdy z města odstěhovala. Je fakt, že když je člověk mladý a zdravý, tak pro něj není velká zátěž zahradničit, ale i se věnovat jiným volnočasovým aktivitám. V létě je na vsi krásně, ale s podzimem přichází starosti, to ale všichni víme. Když už je člověk v letech, sil ubývá a nemocí přibývá. Elen gratuluji Ti ke studiu na U3V, a přeji úspěšnou další promoci. Sama jsem začala U3V dvakrát studovat, ale ani jednou jsem studium nedokončila. Jednou ze zdravotních důvodů, podruhé jsem dobrovolně ze studia odešla, když byla snacha na rizikovém těhotenství, věnovala jsem se staršímu Honzíkovi, a vůbec toho nelituji, jen tím chci říct, že pro mě bylo studium více zátěžové, navíc jsem dojížděla do krajského města. Proto oceňuji každého, kdo vytrvá až do promoce. Čím dál častěji si uvědomuji, že život ve městě pro starší lidi je daleko snadnější a pohodlnější, i když má jistě také nějaké stinné stránky.
Libuše Křapová
Článek je příliš jednostranný. I na vesnici může být život pestrý. Vystihla to Elena i Karel, prostě, na nic se nedá nahlížet jen z jedné strany a dělat z toho závěry. Poslední dobou se mi zdá, že všechny zde zveřejněné články jsou právě zaměřeny jen jednostranně a dělají z nás ubohé staré chudinky a chudáky. Jako by si z nepřeberna názorů starších lidí autorka vybrala vždy jen ty, které její článek dokreslují. Já nelituji, že bydlím na vesnici, o zahradu se starám jen v míře, kterou stačím a do doby, do kdy mne to bude bavit. A proč bych u toho nemohla chodit do divadla či U3V?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.