Zápisky houbaře
Ilustrační foto: pixabay.com

Zápisky houbaře

1. 10. 2019

Nalákání fotkami krásných hřibů a zprávami, že rostou, nezůstalo bez odezvy a probudilo moji houbařskou vášeň. Vybavila jsem se repelentem, láhví s pitím a košíčkem s nožem. Na hlavu si připravila praktický klobouk, který používám jen v lese, jako ochranu hlavy před obtížným hmyzem.

Byl slunečný den a po ranním chladu se příjemně oteplilo. Na svém tajném místě, v mladém smrkovém porostu, jsem našla několik krásných praváků, a tak jsem se prodírala ostružiním, navzdory občasným škrábáncům. Nic není zadarmo, pomyslela jsem si a vydala se dále do vrchu, kde rostou bedly. V lese bylo sucho, v jedné jeho části plno zeleného jehličí, spadlého na zem, z usychajících stromů. Našla jsem i pár masáků, které se správně červenaly od nožky, takže nehrozí záměna. Ve vysoké trávě na kraji lesa svítily svými klobouky tři bedly. Měla jsem plný košík a byl čas vydat se zpět.                                                              

Vždy, když mám štěstí, nějak se to nakonec pokazí, asi abych si moc nevyskakovala. Předtucha ani tentokrát nezklamala. Konečně jsem dorazila domů. Kromě trnů z ostružin se mi usadila v kůži celá rodinka klíšťat. Napočítala jsem jich pět. Jedno větší a zbytek tak maličkých, že byly vidět až druhý den, když pokožka kolem nich zčervenala. Také jsem se cítila unavená z toho trmácení v náročném lesním terénu. Napadlo mi, zda jsem bez hub skutečně nemohla žít a proč některé vášně trvají i ve stáří.                                              

Nemají mladí nakonec pravdu, když raději koukají na mobil a houby v lese je nechávají v klidu?

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Houbaření je moje vášeň, takže už jsme letos byli v lese několikrát. Já mám nejraději modráky, ale samozřejmě, že seberu i špičku, když na ní narazím. Mám nasušeno, zavařeno a zamraženo, ale les určitě ještě navštívíme. Klíšťat se taky bojím, ale zatím je to dobrý. Držím vám palce, ať z toho nic není. :-)
Alena Vávrová
Jj, je to jak droga. Znám dost lidí, co vůbec houby nejedí, ale chodí na ně (a neřeknou KAM) a pak je někomu darují...
Jana Kollinová
Co mají v sobě houby tajemného, že vzbudí v člověku nadšení až euforické jen při pohledu na ně? Do lesů vyženou i zarputilé odpůrce konzumace hub a nepustí je z lesa ven dokud mají kam ukládat nalezené poklady. Na mě podobně působí i sběr spadaných ořechů. Je to dávno co jsem byla na houbách, netroufnu si se svými mizivými orientačními schopnostmi vydávat se do neznámých míst.
Zuzana Pivcová
Já jen smutně koukám. V létě jsem v jižních Čechách nebyla na houbách ani jednou. Nejvíc mě opravdu odrazují klíšťata.
Dana Puchalská
Procházka v lese a sběr hub je nádherná záležitost. Mám tyhle chvíle opravdu ráda.
Mirek Hahn
Ba ne..., houby nás nenechají v klidu. Těžko zapomenout na ten pocit, když rozpoznám na lesní půdě, která je tvořena samými hnědými a okrovými odstíny, první hnědý klobouk..., a támhle další..., a další. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.