Několik řádků o Holandsku. II. část – rodina, život a ekonomika

Opět jsem si početla se zájmem, poutavě napsáno, asi by mě taktéž nejvíce zajímala architektura a tulipány a celkem příroda.

Velice zajímavý článek. Mám s nimi jen malou, spíše veselou zkušenost. Dopisoval jsem si s jednou manželskou dvojicí, bylo to někdy v 70.-tých letech min.století. Upozorňuji, že naše korespodence byla silně sledována StB. Poznal jsem to dle toho, že jsem vždy obdržel dopis, který byl zabalen do igelitu a v tom bylo upozornění, že k narušení pošty došlo mimo území republiky. Ale teď k té příhodě. V roce 1972 se nám narodil druhý syn. Tuto zprávu jsme napsali do Delftu, odkut naši přátelé byli. Obratem jsme obdrželi balíček(porušený), ve kterém nám posílali holandského medvídka, který měl na krku mašličku a na ni visačku Hamiro Příbram.

Beáto, vystihla jste to, musela jsem smát, jak jste to napsala. Po delší době jsem si početla slovensky. :-)

Nerozumím větě: Školství je jiné jako u nás … V Německu byly 5. a 6. ročník nazývány „orientační stupeň“ – „Orientierungsstufe“; jejich smyslem bylo umožnit žákům rozhodnout se o další studijní/profesní dráze. V posledních letech se v jednotlivých spolkových zemích ruší.

Poutavé přiblížení. Těším se, o čem to bude příští.

To je hrozně zajímavý článek. Jak jsem zmínila, dopisuji si s Holannďnakou uz od mládí. Taky se učila francouzsky a umí asi jako já. Ted si spíš píšeme hodně zřídka anglicky. Ale to je jen o zájmech, jaká byla třeba zima atd. Vím že zpívá v nějakém sboru a taky hodně jezdí na kole. Jezdí každý rok někam do ciziny na dovolenou. Je sama a byla instrumentářkou v nemocnici.Ale to, co tady popisujete, z toho jsem opravdu překvapená.

Ze své někdejší návštěvy, o níž jsem se zmiňovala již u Vašeho prvního článku, se mi vybavuje opět především stolování, kterého jsem si moc neužila. Ale musím vyslovit i chválu. Dvě ze tří dětí mých hostitelů již pracovaly, alespoň jako studenti na letní brigádě, mladí nebyli nijak rozmazlení, nekouřili a rozhodně v zemi poměrně rozšířených drog nefetovali. Otec jezdil do počítačové firmy a matka se opravdu starala o chod domácnosti, např. každé ráno jezdila na kole s košíkem nakupovat. Kromě mateřštiny tam byla všude běžná angličtina, i jako druhý jazyk v televizi. S němčinou, kterou jsem tehdy používala já, už to bylo horší, ale také se dalo domluvit. Vím, že tam bylo hodně barevných občanů. Hostitelé mi vysvětlili, že když zanikaly původní nizozemské kolonie, nabídla vláda tamním občanům možnost přestěhování do Nizozemska, čehož mnozí využili. Naopak rodina sestry hostitelky žila na ostrově Curacao v Karibiku.

Kdybych jela do Holandska, tak bych jela hlavně za tulipány a architekturou. A pak za sýry a dřeváky. Máme doma jedny malé dřeváčky z porcelánu. Ty si přivezl manžel, byl tam kdysi v době, když byl ještě aktivní hráč vodního póla. A moc se mu tam tenkrát líbilo.

Mimořádně poutavě napsané, právě ty charakteristické rysy a způsob života obyvatel Nizozemska přidává další hodnotu pro čtenáře. Moc děkuji a těším se na další pokračování.

Váš článek je opravdu velmi zajímavý, jde tzv. na dřeň života v Holandsku (kam se ale beztak nepodívám).