Debil, kretén a vůl jsou slova, která jsou v internetových diskusích v podstatě lichotkami. Rozmnožily se tam totiž mnohem horší výrazy. Výraz diskuse už na internetu vlastně ztratil původní smysl. Většina lidí nediskutuje, ale uráží se navzájem. V posledních letech tento jev nabírá na obrátkách. Čím dál více novinářů se setkává s tím, že jim lidé k článkům píší urážlivé komentáře a nadávky. Pozoruhodné je, že pokud jim hezky, přátelsky odepíší, řada z čtenářů takzvaně obrátí a odepíše něco ve smyslu, že to tak nemysleli. Nebo už nenapíší. Jako by se lekli, že nadávali konkrétnímu člověku, že on to vnímá, že existuje.
Organizace Člověk v tísni před časem dělala analýzu na téma projevy nenávisti v online prostoru a na sociálních sítích. „Analýza dokazuje mimořádný význam sociálních sítí a diskusních fór pro utváření veřejné debaty a jejich schopnosti nepřirozeně vychýlit naladění celé společnosti svým směrem,“ komentoval ji Ján Simkanič, který vede vydavatelství Internet Info. A dodal: „Sociální sítě a diskuse na zpravodajských serverech nejenže poskytují zázemí pro extrémní projevy uživatelů, ale kvůli technologickým vlastnostem prostředí a z pragmatických obchodních důvodů jejich dopad zrychlují a násobí.“ Jednoduše řečeno, když jsme každý den propojeni přes nějakou sociální síť s kamarády, kteří tvrdí, že jeden z našich kamarádů je debil, brzy začneme o něm tvrdit totéž. Je to smutné, ale je to v mnoha případech tak. A co je horší, do očí to dotyčnému neřekneme. Že je debil, píšeme na internet.
Když jde o problém v malé partě lidí, je to spíše k pousmání. Jenže na stejném principu to funguje v politice, ve veřejné sféře, zkrátka v oblastech, které ovlivňují chod této společnosti. Když někdo tisíckrát na internetu tvrdí, že ten či onen kandidát na prezidenta podporuje vlnu migrace, spousta lidí tomu uvěří, byť pro to nemají jediný pádný důkaz. Bohužel, to jsou důsledky toho, že žijeme v online světě.
Velkými šiřiteli různých nepravd, lží a dezinformací, ale i pěkně jedovatých komentářů, jsou lidé vyššího věku. Ano, je to jedna ze stránek toho, že současná seniorská generace umí s internetem skvěle zacházet. Bohužel mu také mnozí z nich začali hodně podléhat a objevili jeho kouzlo beztrestného šíření zloby a nenávisti. Mnohdy si to neuvědomují a podle psychologů se tito šiřitelé zloby vlastně chovají naprosto přirozeně. Nadávky a výhrůžky se mnohem snadněji píší než říkají, navíc člověk v anonymním prostředí snadno ztrácí zábrany a má pocit, že je mu lépe, když ventiluje své frustrace.
Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve své analýze tvrdí, že lidé ve věku nad šedesát pět let jsou nejaktivnějšími šiřiteli nevyžádané elektronické pošty, takzvaného spamu. Zdánlivě na tom není nic špatného. Někdo někomu pošle mail, jenž se mu jeví zajímavý, a dotyčný ho přepošle zase dál, dalším kamarádům, příbuzným, známým. Faktem je, že spamy nyní nejvíce šíří lidé vyššího věku, mnohem častěji než mladí. Nezdá se být na tom nic zlého, ale pozor. Spam není jen zpráva, o kterou příjemce nestál, kterou dostal náhodou. Spam velmi často není zpráva založená na pravdě, nýbrž záměrně zmanipulovaná, právě proto, aby se dostala mezi co největší množství lidí, tedy ovlivňovala jejich názory, myšlení, rozhodování, činy. Takže právě prostřednictvím nevyžádané pošty se do mysli lidí dostává to, co jim tam někdo chce dostat.
Čtyřicet sedm procent lidí, kteří rozšiřují maily varující před migrací či islámem, jsou lidé starší pětašedesáti let, další velkou část těchto šiřitelů tvoří lidé ve věku pětapadesát až čtyřiašedesát let. I to je na jedné straně přirozená věc. Lidé vyššího věku už něco prožili, mají obavy, zajímá je, kam se svět ubírá. Na straně druhé to je nebezpečná věc. Tito lidé tímto zároveň šíří zprávy, o jejichž původu, obsahu a pravdivosti sami nic nevědí. Prostě jim je někdo poslal, tak jim věří a posílají je dál.
„Stává se, že si informace, které sami šíří, senioři neověřují, protože důvěřují autoritě, která jim je poslala. Tou mohou být jejich kamarádi, bývalí spolužáci nebo kolegové,“ tvrdí Kamil Kopecký z Palackého Univerzity, který tento jev zkoumá. Čím dál více se ukazuje, že internet, který tak úžasně zkvalitnil naše životy, má své velmi temné stránky. Bohužel, ne každý je dokáže rozpoznat a bránit se jim.
Tak až zase budeme mít nutkání napsat někomu k článku, že píše o něčem, čemu vůbec nerozumí, a tudíž je debil, představme si, že mu to říkáme tváří v tvář. Že jsme se za ním vypravili, sedli jsme si s ním ke stolu a chceme s ním diskutovat. Opravdu bychom mu na úvod u toho stolu řekli, že je debil? A až nám někdo pošle mail, ve kterém bude tvrdit, že ten či onen politik krade, rozmysleme si, proč bychom ten mail měli přeposílat dál? Protože tím jeho odkliknutím vlastně sami tvrdíme, že dotyčný politik krade. Jak to víme? Mám pro to důkaz? No tak šup s ním na policii. Ale odesláním mailu se vlastně podepisujeme pod jeho obsah. Tak si nad tím obsahem aspoň trochu zapřemýšlejme.
