Láska má vlastní cestu,
přichází bez protestu,
k ránu i za soumraku,
plaše i bez rozpaků.
Žije si ve svém světě
jak barvy na paletě,
z očí se na mě dívá
a víčka nepřivírá.
Neplatí žádné daně,
chytí mě nečekaně,
baví se místo spánku
a voní po heřmánku.
Neklidně v hlavě buší,
tikot ji nepřehluší,
tóny se myslí ženou,
hrají mou oblíbenou.
Po moři času pluje,
tělo mé prostupuje,
chladivá voda slaná,
silná a nespoutaná.
Láska jak oheň hřeje,
nečeká na trofeje,
jen cestou do života
trochu se zachichotá.