Je sobotní ráno a tulácká dvojice má opět sraz v 9 hodin v Chrudimi před nádražím. Modrý vláček přijel, modré autíčko čeká. Nasedáme a vyrážíme z Chrudimi okolo nemocnice směrem na Orel. Tady vjíždíme na silnici 358, která by nás měla dovést téměř až na místo. Projíždíme Chrást a projíždíme okrajem Podlažic. Tady býval kdysi jeden z nejbohatších klášterů. Dnes je tu jen poutní kostel. I tak je hezký.
Dál objíždíme obchvatem okolo nádraží Skuteč. Teď už jen Lažany a okraj Předhradí. To míjíme, návštěva je naplánovaná později. Za Předhradím ještě jedno odbočení vlevo. Teď už hledáme jen značku, která nás dovede k cíli.
Vedra, co nás čekají, se snažíme předběhnout a zakotvit v chladném údolí říčky Krounky, v Šilinkově dole, kde máme zamluvené spinkání. Ač hlídáme šipku, přesto se nám ji daří přejet. Jen je problém s otočením. Musíme až dolů z kopce. Tam za zatáčkou je odbočení na louku. A tak otáčíme nahoru do kopce, abychom po chviličce odbočili u cedule s občerstvením ze silnice. Začíná být už teplo, a tak potřebujeme osvěžení.
Cesta dolů k mlýnu byla kdysi dávno asfaltová, dnes je to úzká lesní cesta tak pro traktory. Nevadí, pomalu sjíždíme mezi stromy do údolí. Náhle se les otvírá a na palouku se objevuje ten náš vytoužený Šilinkův důl. Podle polohy a stavby to tipuji na bývalý mlýn, což se později potvrzuje. Parkujeme pod stromem a jdeme do hospůdky se přihlásit. Ač je už skoro 10 hodin, nikde nikdo. Hospůdka je uvnitř nádherná a u baru nás vítá usměvavá paní domu. Představujeme se a ona hned bere klíče. Naše ubytování je v patře nad hospůdkou, kam musíme vyšlapat zvenku po železných schodech.
Nahoře nás vítají dva kouzelné dvoulůžkové pokojíčky. Prý si můžeme vybrat, který chceme. Jsme první. Prostě jeden je náš. Dostáváme klíče a jdeme si do auta pro věci. Nejprve tedy občerstvení. Dál plánujeme procházku podle říčky Krounky po červené značce. Pan domácí nám ale radí, ať jdeme jen po cestě podle vody. Vody teče hodně málo, a tak klidně prý můžeme přebrodit. Má pravdu. Nejprve přecházíme po mostě na druhou stranu. Procházíme podél bývalého dětského tábora. Chatky vypadají celkem dobře, ale kuchyň nebo záchody jsou v dezolátním stavu.
Cesta by měla být dlouhá tam a zpět pouhých 5 km. A my šlapeme lesem. Okolo zpívají ptáčci a my přicházíme k prvnímu brodu. Vybíráme kameny a po nich přecházíme. Za obloukem říčky přicházíme k tábořišti. U něho stojí jakási bouda, na které je napsané BAR. My si dáváme menší oraz. Chviličku posedáváme na kládách okolo. A pokračujeme dál podle vody k dalšímu brodu. Ještě nás čekají čtyři. Takže chvíli jdeme vpravo, po chvíli zase vlevo podél vody. Pod Předhradím je krásný starý most. Vedle něho stojí další bývalý mlýn. Ale na stezce je pro nás nepřekonatelná překážka. Obrovský kámen. Nedá se ani obejít, takže znova brodění. Nevadí, voda je teplá, my přesto přecházíme po kamenech. A jdeme k silnici se podívat na ten historický most. Přecházíme suchou nohou a vracíme se zpět. A zase je tu ten veliký kámen. Já ho pracně přelézám, Libuš ale obchází vodou. Dál je stezka docela dobrá, jen zas nás čeká několikeré brodění. Opětná zastávka u BARU.
A potom už jen tábor a most. Za mostem už jen hospůdka a kafíčko. A máme odpoledne. Po kafíčku a štrúdlu nasedáme do modráska a jedeme se podívat na Předhradí, na hrad Rychmburk. Je to jen asi 3 km. Výjezd na silnici, vpravo a po chvilce jsme v Předhradí. Jelikož jen jedeme okrajem a my se potřebujeme dostat napříč k hradu, hledám, jak se tam trefit. Na druhý pokus se to zdařilo. Projíždíme vesnicí okolo kostela a přijíždíme na maličké náměstí.
Hledáme, kudy k hradu. Nakonec jedeme do slepé ulice a jsme před hradem, před mostem. Přes most pěkně po svých. Procházíme branou na nádvoří. Hrad je dneska ústav, takže jen prohlídka nádvoří, což nám nevadí. V koutě je ale vchod do sklepení. Tak se jdeme podívat. Je to tam hezké. Sedí tam královská rada, je tam mnich, zbrojnoš a zazděná žena. Po prohlídce se otáčíme a máme chuť na nějakou večeři. Jelikož dole na Šilinku nevaří, rozhodujeme se, že zajedeme těch 6 km do Skutče. Po chviličce jsme na náměstí ve Skutči. Vlevo, v rohu je restaurace U Jonáše. Jdeme si něco dát dobrého. Na maso chuť nemáme, a tak si dáváme palačinky. Dvě na talíři s ovocem, teda jahodami a s kusem nanukáče. No paráda.
Po této večeři se vracíme na Šilinkův Důl. Tady už v pohodě je pivečko. Ale nejprve nás vítají naši noví sousedi, co mají druhý pokojíček. Hned nás zvou na pokec. A přichází šéfová Hanička, a jestli si dáme to, co se tady pije. Kýváme, že ano. Za chvilku se vrací se 4 štamprlátky. A jestli prý poznáme, co pijeme. No samozřejmě nepoznáváme. Je to slivovice s medovinou. Tak dík. Naši noví sousedi jsou paradoxně od Přelouče. Jsou to dva mladí. No milenci. Ona se jmenuje Vlastička. Zvou nás na malé grilování buřtů a uzených stehen. To nám vydrželo dlouho do noci. Potom už jen po železných schodech do pokojíčku, hygienu a spánek. Zítra je taky den.
Druhý den
Ráno budíček je až kolem deváté. Malá snídaně s kafíčkem. A start. Tentokrát je cílem zámek Nové Hrady. Na hlavní silnici vlevo, serpentinou dolů až k vesničce Kutřín. Tady jen okrajem. Jen je vidět pěkná kaplička, ale tu si necháme při cestě zpět. Jedeme po 358 až do Zderaze. Tady je ovšem objížďka, která nás vede vlevo po silnici číslo 359.
Před Budislaví zahýbáme opět vlevo okolo Toulovcovy rozhledny, do Jarošova a Nové Vsi. Tady je zase jedna z krásných kapliček. Zastávka na focení a opět jsme na silnici 358, ale opačným směrem. A tak do Nových Hradů přijíždíme shora.
Zastavujeme před vchodem do zámku. Tam stojí nějaký pán, a tak se ho ptám na možnost zaparkování. Povídá, že dole za rybníkem. Modrásek už stojí a my se vracíme podle rybníka k zámecké bráně. Za branou stojí ten pán, co nám radil parkování, obklopen skupinkou lidí a podává odborný výklad. Tak se taky zastavuju a poslouchám. Pánovi koukají z kapsy pracovní rukavice. Přesto jsem po chvíli pochopil, že je to pan Kučera, zámecký pán. Pokouším se s ním prohodit pár slov obdivu, jak dokázali zámek opravit. Vypravuje, jak se dostali k tomuto zámku. Když měli to štěstí, že získali dostatečné množství peněz, koupili zámek od restituentů. Rozhodli se, že zachrání jednu památku. A to se jim povedlo už na první pohled.
Na tomto zámku jsem byl v době, kdy to ještě bylo učiliště a nebylo samozřejmě přístupné. Tehdy jsem se aspoň podíval nahoru na zříceninu nad zámkem. Tehdy byl rybník zarostlý, park před zámkem smutný. Ano, budova byla v dobrém stavu. Dnes jsem se vracel k zámku, kde bylo udělané velké množství práce. Park francouzský před terasami zámeckými se stkví ve vší své kráse. Podél cesty kvetou růže ve velkém. Na jedné straně tohoto parku v bývalých hospodářských budovách je zámecká cukrárna. Naproti přes cestu je zámecká restaurace. A my nejprve navštěvujeme tu cukrárnu a dáváme si osvěžující džus z černého rybízu.
Okolo na zdech je tu galerie obrazů. Novodobých. Některé jsou docela hezké, některé však hrozné. A obrazy jsou prodejné. Ceny? Po osvěžení se jdeme podívat na zámek zblízka. Barvy zámku jsou dodrženy, a tak to zámku sluší. Sice je část zámku prohlídková, ale my se radši jdeme ještě podívat za zámek na bludiště a na bývalý špýchar. Když si projdeme bludiště, které je ze živých plotů, jdeme okolo špýcharu k zámeckému altánu. V něm vlastně nic není, ale před ním stojí sloup míru.
Pod altánem je hospodářská část zámku, teda záhony se zeleninou. Je však veřejnosti uzavřena, což nám nevadí. Ještě si procházíme park nad zámkem a nakonec celý zámek obcházíme. A tak se dostáváme až k zámeckým kaskádám nad rybníkem. Po prohlídce se vracíme před zámek a jdeme na oběd do zámecké restaurace. Dáváme si dobrý gulášek. Děkujeme a vracíme se k modráskovi. Nasedáme a vracíme se stejnou cestou zpět. Opět míjíme rozhlednu a v Budislavi stáčíme vpravo na 359. Přes Proseč, Perálec ke Kutřimi. Tady si jdu vyfotit vyhlédnutou kapličku. A z Kutřimi je to už jen kousek k Šilinkovu dolu. Jenže opět jsme odbočku málem minuli, ale na poslední chvíli jsme se strefili.
Sjíždíme dolů k Šilinkovi. Při příjezdu zjišťujeme, že vedlejší chalupu už obsadili Moraváci. A Moraváci jsou chasa veselá. A tak po vykoupání zpocených těl scházíme dolů do předzahrádky. Kromě Moraváků tu jsou různí turisté. Dokonce i motorkáři, na občerstvení. Večer se sousedi z Moravy dobře baví. Je to rozvětvená rodina a je tu oslava 60 let maminky. Hudba vesele vyhrává. I písničky jsou slyšet. Morava je krásná zem.
Odpoledne se ještě loučíme s našimi sousedy. Odjíždějí. Škoda. Já se večer jdu podívat na tu chasu veselou. Návrat je ale až v pozdní noční době. Ale bylo fajn. Teď už jen vyspinkání. Zítra už se vracíme domů.
