Podobný druh zpráv je těžké překousnout: historická restaurace Beccherie v italském Trevisu, kde se před desítkami let zrodilo tiramisu, ukončí 30. března provoz. Zmizí tak originální verze legendárního dezertu, který se stal celosvětovým symbolem italské kuchyně. Důvodem je ekonomická krize, která tvrdě dopadla na rodinu Campeolových, jež restauraci vedla od září 1939.
„V dnešní době i bary a trafiky nabízejí něco k jídlu, a tomu se nedá konkurovat,“ posteskl si současný majitel Carlo Campeol.
Beccherie se podle tamního listu La Stampa už nějaký čas potýkala s problémy a přestala být považována za kulinářský chrám, kde si lidé mohli vychutnat tiramisu stejně jako další delikatesy z oblasti Trevisa – včetně těstovin s fazolemi až po rizoto.
Oba průvodce po restauracích, Michelin i Gambero Rosso, přestaly na podnik upozorňovat, a samotná prestiž z vytvoření kultovního dezertu nestačila na to, aby restauraci znovu pozvedla na výsluní.
Tiramisu se zrodilo koncem 60. let minulého století, kdy se manželka zakladatele restaurace Alba a cukrářský mistr Roberto Linguanotto rozhodli přetvořit starý recept nazývaný "císařský šálek". Ovšem také další restaurace v Trevisu – El Toula – tvrdila, že tiramisu vzniklo právě u ní. Ani jeden podnik si dezert nedal patentovat a diskuse o to, komu skutečně patří zásluhy za jeho vznik, byly nekonečné.
Tento "energetický dezert" (nezapomínejme, že název z italského "tirami su" doslova znamená vytáhni mě nebo zvedni mě, ve volném překladu pak rozvesel mě) na sebe váže jistou auru, která je spojována s milostnými schopnostmi Italů.
A protože v Itálii není nic jednoduché, má každá oblast vlastní verzi tohoto dezertu. Podobná sladkost se jedla v dobách Benátské republiky, kdy si ji vychutnávali v místních nevěstincích. O něco jižněji v Sieně údajně vytvořili cukráři v 17. století dezert Zuppa del Duca pro Cosima III., velkovévodu toskánského. Také toto jídlo je možné považovat za "prababičku tiramisu".
A jaké je tedy tajemství nejlepšího tiramisu? Dokonalá rovnováha mezi dlouhými piškoty, kávou, sýrem mascarpone, smetanou a žloutkovou pěnou. Jde přitom o typicky italské přísady. Dlouhé piškoty jsou tradiční z Piedmontské oblasti, mascarpone je z Lombardie, Benátky jsou metropolí kávy a víno Marsala, kterým se prokapávají piškoty, pochází ze Sicílie. Tiramisu je tak dokonalým příkladem italského sjednocení.
A nezáleží na tom, že někteří lidé namísto dlouhých piškotů použijí kulaté, nepřidají smetanu, anebo tiramisu rozloží na prvočinitele, takže není prakticky k poznání. Na tom, že neexistuje lepší tečka za dobrým obědem, než zakrojit lžičkou do tiramisu, se shodnou skoro všichni.
