Moje milá banko!
Odpo4vídám ti na tvůj dopis ze dne --.--.---- . Dostala jsem od tebe zprávu do mailové schránky, že na mé kreditní kartě vznikl dluh, který je potřeba neprodleně uhradit. Dále výčet všech sankcí, které mě potkají, pokud snad budu mít tu drzost výzvy neuposlechnout. Hodinu nato zapípala SMS s výzvou k úhradě dluhu a potřebnými údaji k zaplacení. Za další hodinu telefonovala operátorka zákaznického centra, zda jsem už dluh uhradila. Začala jsem se cítit jako zločinec. Co jsem to provedla! Jak jen jsem mohla upřít své milované bance její těžce získané finance?! Jak jen se to mohlo stát? Obrátila jsem oči k nebi v obavách, zda se neobjeví vrtulník táhnoucí za sebou transparent s nápisem KOSŤUNOVÁ, ZAPLAŤ!
Chválabohu zatím alespoň v povětří klid. Okamžitě jsem začala situaci řešit. Naštěstí spolu můžeme komunikovat pomocí internetu, kde si mohu kdykoliv zkontrolovat pohyb na našem společném účtu. A už to vidím, můj závratný dluh vůči tobě činí celých 30,- Kč! Proboha, za co? Prý za služby. Celý měsíc jsem kartu nepoužívala, jaké služby tedy máš, milá banko, na mysli? Dovol mi,6 abych projevila nespokojenost nad vývojem našich vzájemných vztahů.
Náš vztah začal právě před dvaceti lety. Tys byla perspektivní banka se zahraničním sídlem a já, začínající živnostnice, jsem si tě vyhlédla pro bezpečnost a stabilitu, která z tebe vyzařovala. Tomu samozřejmě předcházely námluvy. Slibovala jsi nejnižší poplatky, nejnižší úrok z kreditu, slušné jednání a všestrannou péči. A ze začátku jsme díky uzavřené smlouvě spolu žily v dokonalé symbioze. Časem však začal náš vztah být nerovný. Zatímco já jsem dodržovala všechna naše vzájemná ujednání a splácela ve stanoveném termínu pohyby na kreditní kartě, tys postupně začala zvyšovat své požadavky.
Poplatky, které jsou součástí obchodních podmínek, nikoliv smlouvy, jsi neustále upravovala směrem nahoru a vymýšlela další. Už dávno jsi nebyla tou přívětivou bankou s nejnižšími poplatky. Přesto jsem ti zachovala věrnost a neopustila jsem tě. Když jsem ale náhodou přečetla tvůj inzerát v tisku, kde slibuješ novým klientům podmínky, o kterých se mně, dlouholeté klientce, může jenom zdát, pochopila jsem, žes mě definitivně hodila přes palubu. Náš vztah se opotřeboval.
Za této situace nevidím jiné východisko, než rozchod. Poznala jsem jednu mladou perspektivní banku, která mi slibuje slušné zacházení, účet bez poplatků, kreditní kartu se zaručeně nejnižší úrokovou sazbou a bez dalších nároků. Velmi si mě váží, neustále mi nadbíhá, dokonce vyslala svého zaměstnance za mnou do kanceláře, abych s ní mohla bez ztráty času uzavřít smlouvu. A já jsem to udělala.
Tímto ti tedy, milá banko, vypovídám smlouvu, kterou jsme spolu uzavřely přesně před dvaceti lety. Děkuji ti za to dobré, cos mi poskytla, a to horší, co potom následovalo, jsem už zapomněla.
Chci si znovu užít ten pocit, že jsem vážený klient, že je banka poctěna mojí důvěrou v ní, že jí neleží na srdci nic jiného, než moje spokojenost s ní. Alespoň do té doby, než získá dostatečné portfolio, aby mohla začít dávat najevo svou převahu a stupňovat své požadavky vůči mně.
Nejsem naivní, milá banko, vím, že to jednou nastane, ale budu doufat, že to nepřijde příliš brzy. Že se směješ jednomu nepatrnému smítku z pyramidy tvých klientů, které se rozhodlo vzbouřit se? Ale já samozřejmě vím, že tě nemohu nijak ohrozit a ani o to neusiluji.
Jenom se mi, milá banko, najednou hrozně ulevilo.
Tvoje bývalá klientka.
P.S. Tvých nezasloužených 30 Kč ti posílám obratem. Kdyby to bylo technicky možné, vzala bych papírovou bankovku nejnižší hodnoty, plivla bych na ni a přilepila ti ji na čelo.