Věřím, že také vidí

Věřím, že také vidí

13. 3. 2014

Když potkávám nevidomé, kterých je zde v Praze poměrně dost, vždy se mě zmocní pocit určité zahanbenosti. Jsem člověk, který by rád pomohl, ale neví, jak do toho, jak začít, aby pomohl, a přitom nějak psychicky nezranil. A tak se přiznávám, že někdy se člověka s bílou holí ujmu a někdy ne.

Vážím si všech, kteří to dovedou, naprosto spontánně, bez potřeby připsat si to jako dobrý skutek. Kdysi jsem byla na návštěvě svého tehdejšího přítele v Londýně. Šli jsme do metra a tam v jedné chodbě zmateně postával nevidomý muž. Nikdo se u něj v tu chvíli nezastavil, jen John okamžitě přerušil hovor se mnou a vrhl se k němu: Ten pán nevidí, musíme mu pomoct! Od toho pohledného, úspěšného elegána jsem to nečekala a hodně u mě tehdy "zabodoval".

Na Chodově žije nevidomých několik, většinou je znám už řadu let z městské dopravy. Mladá paní s krásnými dlouhými vlasy, dnes matka vidoucího dítěte, která se před pár lety zamilovaně objímala v autobuse s chlapcem jako každá jiná. Nevidomí rodiče s dnes již dospělou dcerou, kterou maminka nosila coby miminko uvázanou v šátku na prsou, a za pár let už je dcerka, sama zrakově zdravá, vodila suverénně do kostela na přijímání. Mladík, který stojí u metra na zastávce, a když přijede autobus, řidič pro kontrolu pustí nahrávku, o jakou linku se jedná. Mládenec cestou konverzuje s někým hlasitě mobilem jako normální poněkud drzejší kluk. Nedbá na okolní cestující, že je to nemusí zajímat. Znám pána, který přichází s asistenčním psem na nástupiště metra, a když přijede vlak, pes výrazně zaštěká, aby upozornil lidi, že mají ustoupit.

Nechci mluvit o projektu Světluška, o kavárně pro zdravé návštěvníky, kde je naprostá tma a nevidomá obsluha, která se o bezradné hosty postará, či o dalších charitativních akcích a nevidomých známých osobnostech. Chci jen vyjádřit svůj obdiv a sympatie těm všem, kterých se to týká.

Neumím si představit, že bych teď ztratila zrak. Jsem ale přesvědčena, že ti od narození nevidomí svůj zrak mají, svůj vnitřní zrak. Zatímco jejich oči nevidí vnější podobu světa, jsou obdařeni svými dalšími smysly, představami, city. Často se necháme oklamat slovy a právě tak i tím, co vidíme. Vidíme přesvědčivý úsměv a přehlédneme vnitřní faleš nebo zlobu. Nevidomí oproti nám vnímají lépe i jemné nuance hlasu, cítí teplo, energii, nebezpečné tvary předmětů, varující pachy, to, co my ostatní občas, ovlivněni zrakem, opomineme.

Takže si říkám: Co je vlastně slepota, a nejsme někdy slepí spíš my zdraví?

 

Napište i vy jakýkoli příspěvek na téma "Moje oči". Získat můžete voucher na služby od společností DuovizeStingo Optical Fashion.
oči
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Moje maminka ztratila zrak v sedmdesátišesti letech a žila ještě osm let. Bylo to těžké období pro ni i pro nás, ale obdivovala jsem ji, moc chtěla žít jako před tím.
Jiří Libánský
Také si myslím, že jsou věci, kterè člověk vnímá bez ohledu na zrak. Jak jsem poznal některé nevidomé, pripadá mi, že oni maji k nim blíž.
Zuzana Pivcová
Myslím, že je velký rozdíl mezi tím, zrak ztratit během života a narodit se bez schopnosti vidět. Nevidět asi nemá žádnou obecně chápanou výhodu. Jsem ale skutečně přesvědčena, že od narození nevidomí mají vyvinuté další schopnosti (řekněme proto, aby absenci zraku nějak vykompenzovaly) často silněji než zdraví lidé, jakoby šlo o určitou osudovou satisfakci. Mnohdy to jsou lidé s hudebním nadáním, jiní se uplatní jako maséři, protože jsou schopni vnímat lidské tělo i bez možnosti se na něj dívat, ano, i šachisté, jak uvedl pan Štorch. Lidé, kteří o zrak přijdou, jsou vystaveni velkému zásahu do života a asi je velmi individuální, jak se s tím "poperou". Pak záleží na tom, zda mají rodinu, kamarády, v jakém prostředí žijí, zda dovedou přijmout nové aktivity, seznámit se s novými lidmi, najít určitou práci. A, pane Mirku, ten citát se mi moc líbí, díky za něj na tomhle místě.
Miroslav Štorch
Spisovatel Exupéry napsal, že lidé by měli vidět srdcem to, co oči nevidí. Kdysi jsem na středním odborném učilišti v Praze vedl jako učitel šachový kroužek. Jiné učiliště mělo zájem se s našimi kluky utkat, ale všichni to byli zrakově postižení a nevidomí. Zajímalo mne jak budou vědět tahy na šachovnici a jejich vedoucí mi do telefonu řekl, že si tahy budou pamatovat a mají speciální šachovnice, kde mohou hmatat prsty. Zahráli jsme si s nimi a prohráli jsme 3 utkání a jen na jedné šachovnici vyhrál náš vidící. To mne tehdy překvapilo. Tmavá pole šachovnice byla vyvýšená. Říkám to to vidícím, ať si zraku více váží.
František MENDLÍK
Není pochyb o tom, že slepota je tím nejhorším postižením. Vídávám na ulici před prodejnou destítky nevidomých a říkám si, jak jsou všechny trampoty zdravých lidí malicherné. Jaká to musí být síla v člověku, který ztratí zrak? Nejsem silný. Mám pro ten případ odkrokovanou a několikrát prově+řenou trasu ke kolejišti. Je to jen několik stovek metrů. O výhodách slepoty nic nevím.
Jana Šenbergerová
Moc hezky jsi to napsala, Zuzko. O to méně chápu lidi, kteří dovedou slepého člověka okrást nebo jinak mu zkomplikovat život.
Jiří Libánský
Zuzano, moc hezky píšeš nejen básně. Tvá emoční citlivost i schopnost jejího vyjádření jsou obdivuhodné.
Marie Novotná
Hezky sepsané a pravdivé.Jen málo lidí si to uvědomuje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.