Sbírka mých sbírek

Sbírka mých sbírek

27. 2. 2014

Mnoho sbírek od modelů letadel až po poštovní známky

Během života jsem jako kluk sbíral řadu různých předmětů s mým tatínkem, který mne v tom podporoval , od různých sportovních i podnikových odznaků, přes nálepky ze zápalek (filumenie), tisíce pohlednic až po podpisy známých lidí. Když v necelých 50-ti letech tatínek zemřel na komplikace po žloutence, tak jsem v závěti našel i několik vět a podpis, kde mi odkázal jeho sbírku známek zejména z doby Rakouska-Uherska a tematickou sbírku výtvarného umění na známkách.  Pochopitelně jsem těch 10 alb pečlivě setříděných známek v sériích neprodal, ale uchoval. Nechtěl jsem prodat vzpomínky.

Volání a vůně dálek 

Když si někdy ta alba prohlížím, tak se mi vybavují naše dlouhé společné večery s lupou a pinzetou, kdy jsme si prohlíželi cizokrajné známky s letadly, vlaky, balóny i loděmi. Tak byly přiváženy známky vonící dálkou na dopisech a pohlednicích do tehdejšího Československa. Jsou na nich důstojní státníci ve fezech, turbanech i vojenských čepicích. Velbloudi, lvi a neznámé horské štíty na malých obrázcích. Ve škole jsem po mnoha hodinách dějepisu a zeměpisu pochopil, jak daleko nebo i překvapivě blízko jsou ty neznámé země. Dočetl jsem se, kdo jsou ti neznámí muži či ženy na známkách. Protože můj tatínek se nedožil vnoučat, tak jsem alespoň synovi i dcerce ukazoval jeho sbírku známek a prožili jsme opět řadu večerů nad zoubkovanými obrázky z dalekých zemí. A reprodukce nádherných obrazů Tiziana, Rafaela nebo Moneta na známkách z celého světa se dětem líbily. Vysvětlil jsem jim, že krásu obdivují lidé na mnoha místech, a proto je tisknou na památku i tam, kde nemají nádherné obrazy v galeriích.

Realita života - redukce sbírek
 
Jako kluk jsem asi od deseti let  do osmnácti intenzivně sbíral pohlednice nejen z Československa, ale z celého světa. A na atlasu světa jsem si odškrtával  státy, které jsem měl ve sbírce. Pochopitelně nejcennější byly pohlednice od přátel poslané na naši adresu domů. Maminka mi s pochopením věnovala krabice od bot, kam se přesně pohlednice vešly na šířku. Ale s údivem sledovala jak krabice přibývají a místa ve skříních ubývá. Měl jsem přesnou evidenci – pohlednice jsem měl ze 158 zemí světa, ale chyběl mi pochopitelně jediný kontinent – Antarktida, kde se pohlednice moc nevydávají. Když jsme se stěhovali, tak jsem musel sbírku z celkového počtu více než  5 tisíc pohlednic podstatně zmenšit. Zůstala mi jen jedna krabice od bot s nejcennějšími pohlednicemi jako vzpomínka na bývalou sbírku. Většinu pohlednic jsem rozdal jiným sběratelům a některé jsem prodal na burzách. Vzácné byly zejména pohlednice staré Prahy ještě z doby Rakouska-Uherska.

Dnes už prakticky žádné sbírky z prostorových důvodů nemám, ale mám hezké vzpomínky na sbírky mého tatínka, moje vlastní i na sbírky mého syna, který sbíral kartičky hokejistů NHL v USA a Kanadě.Čekám jen, co budou sbírat vnoučata,která jsou zatím ještě moc malá.

Tisíce uložených digitálních fotografií 

Geniální vynález osobních počítačů nám umožňuje uložit některé sbírky a vzpomínky jako snímky -  na disky počítačů, miniaturních pamětí flash, nebo na CD a DVD.  Žádná velká papírová alba a lepení růžků. Žádné velké krabice plné drahých barevných diapozitivů v rámečcích. Není už potřeba diaprojektorů. Tomu říkám úspora místa a  hlavně rychlá možnost vyhledávání utříděných fotografií v databázích.

Poslední sbírka 

Ale přece jen mi zůstala malá sbírka kamenů na chatě, kde je více místa než v bytě. Vedle sebe tam jsou u záhonu kameny z Chorvatska i Japonska, ze Sicílie nebo Sardinie, které jsem si osobně přivezl na památku. Ale chci tam ještě přidat pár kamínků z Tater, Beskyd, Bílých Karpat i dalších hor, kde jsem kdysi byl a kameny jsem si nepřivezl. Věřím, že nám zdraví bude přát a ještě to s manželkou stihneme. 

sběratelství
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Můj tatínek sbíral známky a mě jedinou to docela zajímalo, ale když rodiče i manžel odešli a z třípokojáku jsem se stěhovala do necelých třiceti metrů, musely známky do světa. Ještě teď je mi to trochu líto.
Miroslav Štorch
Honzo díky za nabídku. Do projektu plníme přání seniorům jsem se přihlásil už v lednu nebo dokonce v prosinci 2013. Chtěl jsem se někde projet po moři plachetnicí, protože moje manželka se na moře s lodí bojí. Kdysi jsem jezdil na plachetnicích třídy 470 na Nechranické přehradní nádrži u Kadaně i jinde. Do kokpitu Boeingu 747 jsem se dostal k pilotům náhodou při letu z Tokya do Frankfurtu. Pozvali mne tam, když jsem se letušky anglicky zeptal na nejsevernější bod letu, kterýnnebyl zakreslen na mapě. Řekla mi, že to zjistí u kapitána letadla. Ten mne pak pozval k nim a ukázal mi navigační mapy nad Severním ledovým oceánem, kde jsme právě letěli. Bylo to prima. Tu mapu mi dal na památku jako zvědavému učiteli středoškoláků, se kterými jsme letěli :-)
Miroslav Štorch
Díky všem za příjemné reakce a vlastní zkušenosti se sběratelstvím. Někdy jsou sbírky některých lidí velmi kuriózní a zabírají mnohdy hodně místa - sbírka různých elektrických izolátorů ze sloupů, někdo sbírá pytlíky různých leteckých společností, které jsou používány v případě nevolnosti cestujících- ale pochopitelně se sbírka skládá z čistých a nepoužitých. Jeden kněz ve Švédsku založil svoji velkou sbírku knoflíků z příspěvků věřících, kteří mu vhazovali do pokladničky místo mincí knoflíky. Kdysi jsem si lepil letecké modely a nalétal jsem doma po pokoji jako kluk hodně letových hodin. Ale do armády k pilotům jsem se nedostal, byl jsem moc vysoký. :-( A civilní školy pro piloty tehdy ještě nebyly. A to byly klukovské sny.
Růžena Antlová
Přesně tak neprodávat vzpomínky jsem si říkala .Také jsem měla na 3000 kusů pohlednic po babičce,pěkně roztříděné v krabicích v jedné města ,některé hodně staré,v další pohlednice Lady,vánoční ještě černobílé,velikonoční,MDŽ ,spouty pohlednic zvířátek,svaté obrázky a květiny. Když byly vnoučata menší byla to naše taková černá hodinka s prohlížením a vyprávěním. Krabice postupem roků stále se někam přesouvaly ,místa málo a tak jsem se asi před 5 roky rozhodla prodat je na aukru . Byl to rychlý prodej a dostala jsem slušně zaplaceno.Nechala jsem si jen pohlednice Lady a jednu hodně starou na které bylo nějaké staré auto .Nakonec i na ně došlo .Penízky se rozkutálely a mě pozdě došlo že jsem prodala vzpomínky.Měla jsem je sice nafocené ale nezálohovala jsem fotky před opravou počítače a tak jsem o ně přišla. Poučená, další sbírku tentokrát odznaků které jsou v albumech a jsou skladnější než krabice s pohledy ,jsem meprodala možná nafotím a dám ještě k tématu týdne. Zmánky láska mých dvou dětí co jsem se jich nakupovala .Dcera sbírala zvířátka a květiny ,syn zas auta ,státy atd.Albumy mají dodnes a myslím si že pár jich zůstalo u mě v knihovně.Také někde na půdě krabice céček. Děkuji za váš článek poutavé čtení a rčitě i pro ostatní.
Dagmar Králová
To znám od mého manžela a synů. Kluci sbírali všechno možné, ale po čase je to pustilo - kdysi sbírali plastová céčka, pak také kartičky fotbalistů a hokejistů, sportovní odznaky a společně s manželem mají tři zasklené skříňky modelů aut - dříve se říkalo angličáků. To manžela nepustilo dodnes. Jeden z kluků sbírá a staví taky modely lodí, Já nemám tolik času, ale mám radost z malé sbírky zvonečků různých druhů. Plně chápu nadšení pro filatelii, protože známky sbíral můj tatínek, Hezký článek.
Zuzana Pivcová
Náš tatínek, Mirku, sbíral známky, začal za první republiky, pak za protektorátu, a že jsme byly dvě holky, bral v padesátých letech celé vycházející Československo dvakrát, jinak si jaktěživ nic nekoupil. Známky pečlivě dával do alb, jen ke konci, když už byl nemocný, zakládal je jen mezi stránky knihy. Umřel, když jsme byly ještě ve škole, pak jsme se s maminkou odstěhovaly, starý barák byl vlhký, my na to nějak nemyslely, po čase jsme zjistily, že se známky totálně přilepily nebo slepily dohromady, ani ve Filatelii je nechtěli, tak jsme je vyhodily. Pohledy mám také, ale už mi nepřibývají, a vozím sobě i sestře i kamínky z cest. To je asi záliba hodně lidí, kteří cestují. Díky za vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.