Je zřejmě největším literárním odborníkem v rozehrávání skrytých, neviditelných dramat. Anglický spisovatel Frederick Forsyth zaujal svět nejen románem Den pro Šakala, který byl úspěšně zfilmován. Píše špionážní a politické thrillery i brilantní povídky, ve kterých dovedně mísí fakta s fikcí. Stejně tak vyhledávaný politický komentátor oslavuje tuto neděli skvělé 75. narozeniny.
Víru v průbojnou sílu faktu si Forsyth odnesl z první profese reportéra, což bylo podle něj zaměstnání, které mu umožnilo psát, cestovat a být pánem svého času. Poznal Paříž, Brusel, Madrid, a působil i v bývalém Československu. Pracoval jako korespondent pro agenturu Reuters, později byl reportérem renomované stanice BBC.
Dostal se tak do míst, která pak dokázal ve svých knihách přesně popsat, vykreslit jejich typickou atmosféru a dělit se o své dojmy a pocity. Dvanáct let žurnalistiky, z toho osm v zahraničí, mu přineslo velké množství kontaktů a poznal nejrozmanitější lidi. A novinářská práce ho naučila hledat informace.
Druhý román = bestseller
Ještě předtím studoval na univerzitě v Granadě s úmyslem stát se toreadorem. A v devatenácti letech se stal nejmladším a za války úspěšným pilotem Britského královského letectva. Narodil se 25. srpna 1938 v Ashfordu.
Po válce a novinařině se konečně pustil do pořádného psaní. Schopnosti skvělého vypravěče prokázal hned v prvním románu Příběh z Biafry (1969). To z následující knihy se stal okamžitě bestseller. Den pro Šakala z roku 1971 popisuje pokus o atentát na bývalého francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Forsyth v něm dovedně využil svých zkušeností a tehdejší obliby literatury faktu.
Tímto románem, k jehož napsání mu prý stačilo pouhých 35 dní, vytvořil vlastní literární útvar, který sám nazval "kniha-zimnice", vyznačující se mistrnou kombinací faktu a fikce. Před čtenářem nic neskrýval, nekladl otázku, kdo je pachatel. Naopak jej nechal sledovat, co přesně atentátník činí. Jak to dělá Šakal, prý později studoval i nechvalně známý terorista Carlos.
Smysl pro spravedlnost
Ve Spisu Odessa (1972) se Forsyth zabýval poválečným vlivem nacistů a německým pocitem viny, v Žoldácích (1974) vylíčil (prý i z vlastní zkušenosti) přípravu převratu v jedné "banánové" republice.
Čtvrtý protokol (1984) zase popisoval svět tajných služeb a děj knihy Vyjednavač (1989) se odehrával ve světě terorismu, únosů a vydírání.
S válkou v Perském zálivu se Forsyth tvůrčím způsobem vypořádal románem Boží pěst (1994), v Ikoně (1996) zase předpověděl ústup ze slávy Ruska. Na slavného Fantoma opery navázal Fantomem Manhattanu (1999) a v románu Mstitel (2003) vytvořil koláž několika lidských osudů spojených s válkami 20. století.
K novějším titulům patří román Afghánec z roku 2006 o plukovníkovi SAS ve výslužbě, který se pokusí proniknout přímo mezi vůdce arabských teroristů. A také Kobra z roku 2010, příběh o drogách a velkých penězích.
Starý stroj, stará dobrá Evropa
Konzervativec a milovník Evropy Forsyth, který je však značně skeptický k její unii, žije na farmě v Hertforshiru. Je podruhé ženatý a má tři děti. Své romány psal léta staromilsky na letitém psacím stroji. Prodej jeho knih, které dodnes přepisují davy editorů na počítači, dosahuje po světě úctyhodných 35 milionů kopií.
V Česku patří Forsyth k nejoblíbenějším zahraničním autorům. Nakladatelství Euromedia Group, které většinu českých překladů jeho děl vydává, prodalo od roku 2000 téměř 300 tisíc výtisků jeho knih. Nejčtenější knihou pravděpodobně zůstává a na navždy zůstane slavný román Den pro Šakala.
