Ilustrační foto: Freepik

Marta (73 let): Vdovy si mají pomáhat. Ale já už tomu nevěřím

23. 4. 2025

Když jsem přišla před třemi lety o manžela, kontaktovala mě kamarádka z mládí. Psala, že také ovdověla. Začaly jsme se vídat. Jenže to, co mi mělo přinést do života radost a vzpruhu, mě nakonec ještě víc srazilo na kolena.

Můj příběh ovdovění přátelství

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.7 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Lender Chaloupková 23.4.2025 15:57

Žena z příběhu je pravděpodobně velice lehce ovlivnitelná. Když jsem před lety ovdověla, podrželi mě léty prověření přátelé. Díky nim a zejména práci jsem přežila. Je smutné být sám, ale své přátele by si měl člověk vybírat, a ne brát zavděk lidmi, kteří mu, třeba náhodou, vstoupí do životní cesty. Od mládí se řídím heslem, že nezvaným návštěvám neotvírám. "Stáří" má tu výhodu, že se člověk může rozhodovat podle toho, co se mu líbí a co chce sám, a ne podle těch druhých. Zmiňované dvě "dámy" už bych si do života nepustila, a zkusila najít kamarády někde jinde. Třeba na íčku :-)) I já už zde našla :-)), děkuji :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Alena (76 let): Ovdověla jsem a sousedé mě málem připravili o byt

Manžel byl ještě se mnou, když se naše bytové družstvo rozhodlo vzít si desetimilionový úvěr na rekonstrukci domu. Bylo tam dvanáct bytů. Jenže pak muž zemřel a já jsem neměla na splátky. Ze sousedů, kteří se tvářili jako kamarádi, se stali supi, lumpové, podvodníci.

Redakce

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Šárka (71 let): Rodina mi vyčítá, že stále jen hledám společnost

Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně hledám zábavu, nové známé. Jenže rodina to nechápe.

Redakce

Martina (58 let): Všichni mi pořád říkali, ať si někoho najdu. Chyba!

Poučila jsem se, že nemám dávat na rady druhých. Neustále jsem od kamarádek a kolegyň slýchala že nemám žít sama, že jsem ještě mladá a musím si někoho najít. Necítila jsem se na to, ale podlehla jsem tlaku. A tak to nemá být.

Redakce