Babička je sama, koupíme jí psa. Živé dárky nejsou dobrý nápad
Ilustrační foto: Freepik

Babička je sama, koupíme jí psa. Živé dárky nejsou dobrý nápad

17. 12. 2024

Koupit někomu k Vánocům jakékoli zvíře, aniž by o tom dotyčný předem věděl? Pro dárce to bývá skvělý nápad, vynikající překvapení. Jenže obdarovaný to často vnímá přesně naopak.

Mezi dárky se pod stromečkem bude batolit malá chlupatá kulička.

Bude to krásné, dojemné. Všichni se s ní vyfotíme. Bude legrace. Babička a děda budou překvapení. Přímo nadšení budou, o tom není pochyb. Najdou smysl života. Začnou chodit s pejskem na procházky. Rozveselí je to. Jasně, koupíme jim letos k Vánocům pejska. Veliké překvapení to bude, pssst, hlavně jim to neřekneme předem.

Případů, kdy se v rodinách objeví jako vánoční dárek zvíře, je mnoho. A mnoho je i těch, kdy se ukáže, že šlo o dárek nevhodný.

„Vnučka asi rok žadonila, že chce pejska. Zamilovala se do psa od sousedů, chtěla stejného. Dcera odmítala, zeť vypadal, že by mu pes doma nevadil. Pak byly Vánoce, jako každý rok mě mladí pozvali na Štědrý večer k sobě. Napekla jsem cukroví, vzala dárky a těšila se, že si užijeme pěkný rodinný večer,“ vypráví dvaasedmdesátiletá Blanka. Když rodina dárky rozbalila, dcera a zeť oznámili, že čeká ještě jeden speciální. „Odešli do garáže a přinesli přepravku se štěňátkem. Vnučka byla bez sebe radostí. Fenečka byla opravdu rozkošná. Začali jsme se s ní všichni mazlit. Pak dcera řekla, že je ráda, že mám radost, že je vidět, že fence u mě bude dobře. Zbystřila jsem. Jak u mě?“ vypráví Blanka. Po chvíli se dozvěděla, že štěně je dárek pro ni. „Vymysleli to tak, že psa sami nechtějí, ale aby udělali radost vnučce, dají ho mně a ona si s ním bude chodit hrát ke mně. Geniální, že? Oni nebudou mít starosti, já se budu starat o psa, kterého jsem vůbec nechtěla. Odmítla jsem. Dcera pak řekla, že jsem jim zkazila Vánoce. Jsem zvyklá říkat věci na rovinu. Ráda bych jim fenku pohlídala, kdyby bylo třeba, ale já prostě psa nechci. Ale hlavně, jak si mohli dovolit koupit mi psa, aniž by se zeptali?“ přemítá Blanka. Štěně nakonec zůstalo u mladých, Blanka jim ho hlídá, když jedou na dovolenou.

S podobným problémem se loni setkal i manželský pár z Ostravska, kterému dcery koupily k Vánocům kočku. „Aby nám nebylo v penzi smutno. Ale my jsme vůbec o kočce nemluvili, žádnou jsme nechtěli. Vůbec jsme nechápali, co je to napadlo. Chystali jsme se, že v penzi začneme cestovat, ne sedět doma s kočkou,“ vypráví šestašedesátiletá Jana. Kočku nakonec rodina vrátila chovatelce.

Každoročně se po Vánocích plní útulky zvířaty, které byly nevyžádanými dárky.

„Bohužel, lidé berou zvíře jako věc, která se dá darovat. Ale živý tvor není věc. Zvíře je jako dárek vždy špatně,“ říká Veronika Slavíková, která vede zvířecí útulek. Říká, že po Vánocích se do útulků dostávají nejen psi, ale ve zvýšené míře morčata, králíčci. Často je příběh naprosto stejný. Rodiče chtějí vyhovět dětem, které touží po zvířátku. Jenže stačí pár týdnů a ukáže se, že zvířátko děti přestalo bavit. Nestarají se o něj, péče se stala úkolem rodičů. Ti na ni nemají čas ani náladu. A tak odnesou zvíře do útulku. V lepším případě. V horším se ho zbaví jinak.

„Ne každý si při pořízení zvířete uvědomuje, kolik času je mu třeba věnovat. A také to, že kromě času chov zvířete přijde i na hodně peněz a to se týká jak nákladů na krmení, tak veterinární péče,“ uvádí veterinářka Radka Vaňousová.

Zvířata jako dárek dostávají nejčastěji děti a lidé v seniorském věku.

Dětem je kupují rodiče, zpravidla proto, že už nejsou schopni vydržet jejich škemrání: Mami, tati, kupte mi psa, kočičku, králíčka, morče, hada, křečka….

Seniorům je kupují jejich děti poblouzněné představou, že se člověk v penzi nudí a tudíž by se měl starat o nějakého živočicha.

„Mladí mi koupili psa rok poté, co jsem ovdověl. Nemůžu říct, že bych byl šťastný. Přivlekli ho na Vánoce, dali mu na krk červenou mašli a posadili ho pod vánoční stromek. První co bylo, tak pod něj hodil bobka a pak ho počůral. Nechtěl jsem kazit Vánoce, ale že bych z toho byl odvázaný, to fakt ne. Hlavně mě štvalo, že se mě nezeptali, jestli psa chci. Vždycky jsem psy měl, s manželkou jsme odchovali dva pudly, tak zřejmě děti myslely, že mi udělá radost pudl další. Jenže takový pes žije klidně patnáct let. Mně je šedesát osm. Co když mě přežije? Je to vůbec fér, dávat starému člověku štěně?“ klade si otázky pan Jiří, který si pudlíka coby vánoční dárek nechal. „Ale kdybych ho nedostal, sám od sebe už bych si psa nepořídil,“ podotýká.

Pokud někdo touží po zvířeti, mluví o tom a jeho blízcí mu chtějí udělat radost tím, že mu ho pořídí, je to od nich hezké. Ale i když jsou skálopevně přesvědčeni, že tím dotyčnému udělají radost, přesto by se o tom předem měli ujistit. Zeptat se. Na rovinu se zeptat. Protože pořízení zvířete je vysoce zodpovědná událost, závazek na mnoho let dopředu. Což se vylučuje s podstatou dárku. Ten by naopak měl být překvapením. A právě proto by se zvířátka pod vánočními stromečky neměla objevovat.

 

 

 

 

 

 

domácí mazlíčci rodina vánoční dárky
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Řezáčová
Vůbec nechápu situaci, o které píše paní Kopecká 5:59 ... Mít psa přece není povinnost a není třeba se nikomu omlouvat ... Kdyby kolegové měli rybičky, tak by se taky dívali "šejdrem" na toho, kdo je nemá? Mít pejska je moc fajn, ale není to pro každého, a ve vysokém věku to může být komplikované - maminka, když zemřel tatínek, to jí bylo 82 let, o pejskovi uvažovala, rozmluvili jsme jí to - a dobře jsme udělali, bydlela ve třetím patře bez výtahu a později špatně chodila, vůbec by to nešlo ...
Marie Ženatová
Když jsem před 22 roky ovdověla tak jsem se od dětí dověděla, že na vánoce od nich obdržím psa - abych prý nebyla sama. Já jsem to ihned odmítla s tím, že celý život jsem žila mezi zvířaty - v mém dětství a mládí jsme jich měli až nad hlavu a já se o ně musela také starat. Když jsem se vdala, tak jsme měli slepice a veliké množství králíků. Když jsme chtěli odjet na nějaký týden na dovolenou, tak jsme museli hledat někoho, kdo se o zvířátka bude starat. Byli jsme skutečně přímo uvázáni u domu. I když jsem už tak dlouho sama - vůbec nejsem sama, mám kolem sebe veliké množství dobrých lidí k přátelskému popovídání. A současný nádherný a hezký volný čas využívám k procházkám i častějšímu cestování.
Hana Rypáčková
Je dobře, že se to před Vánoci připomene.. Nevhodné dárky existují, ale zvíře by nemělo být.
Marie Faldynová
bydlí daleko a vnučka, která to má nejblíž, babičce věnovala křečka. Nepochopila, že osobní návštěvu nelze nahradit zoologickou zahrádkou.
Marie Faldynová
Ještě jedna zkušenost: mám kamarádku, která má syna a tři dospělá vnoučata. Byla by ráda, kdyby ji vnoučata navštěvovala - ale není to jednoduché, jeden vnuk je v zahraničí, druhý
Marie Faldynová
Už dávno zastávám názor, že kamarádit s lidmi je daleko náročnější, než si pořídit psa. A pořídit si ho místo dětí je projev sobectví, ne ušlechtilosti. Pes si nechá všechno líbit, aby neumřel hlady, s lidmi je to složitější a každé těhotenství a péče o dítě je smysluplná oběť. Tohle si kolegyně paní Kopecké neuvědomily. Nebo nechtěly uvědomit. Manžel několikrát přinesl domů ubohé štěňátko, které chtěli utratit - ale péče o ubohé štěňátko zbyla brzy na mně. Teď muž už žádného psa nechce, mně taky nechybí, v mém okolí je dost lidí, kteří jsou vděční za přátelské popovídání.
Olga Škopánová
A co je na tom špatného nechtít psa stejně jako když nechci třeba cestovat či se učit francouzsky?
Eva Kopecká
Svého času jsem byla jediná, kdo v práci neměl psa. Byla to nelehká pozice. Se dvěma dětmi a nevelkým bytem jsem skutečně neměla pocit, že bych nějak toužila po tom, starat se o čtyřnohého přítele. Muž celý život dojížděl, byl 12 hodin z domova, ten ani děti nevyzvedl natož aby nakoupil, každá ušetřená koruna šla do chalupy či auta, zkrátka měla jsem co dělat. Nepřipadám si pro to špatná. Ledacos navíc jsem třeba udělala pro některé vzdálené příbuzné, když jsem nemusela, takže jsem to odvedla zase jinak. Myslím, že špatný je ten, kdo zvíře týrá, nebo se ho nějakým ošklivým způsobem zbaví. Ne ten, kdo usoudí, že si je nepořídí, protože na to nemá ani podmínky, ani zbytečné finance. Jednou jsem absolvovala opravdu nepříjemný rozhovor, z něhož jsem vyšla jako dost sobecký tvor. Bylo mi vyčteno, že ne totiž psa mít nemůžu, ale že ho přímo nechci. A že jsem tudíž horší než každý z těch, kdo psa doma mají. Připustila jsem, že skutečně psa nechci a upozornila na to, že mám právo žít tak, jak chci já a nenechat si vnutit způsob života jiných. Bylo mi to nepříjemné z toho důvodu, že protistrana v diskusi mnou nevyvolané měla zcela jiné podmínky. Nadstandardní příjem muže, jeho služební vůz, dům po rodičích a absenci dětí ve svém životě. Pes byl pořízen nikoli kvůli jemu samotnému , aby měl domov, ale pro to, aby se paní domu měla čím zabývat a necítila se sama. Muž měl své koníčky, odpovídající jeho společenskému postavení, které ji neoslovovaly. Člověk snadno sklouzne k tomu, aby hodnotil druhé. Každý máme jiné podmínky. Já vychovala dvě děti, které pracují a mít psa pro svou zábavu jsem mít opravdu nikdy nechtěla. A ledacos jsem v té práci udělala navíc, protože jsem nikdy neřekla, musím domů, čeká mě pes. Člověk má žít tak, jak vyhovuje jemu. A mě můj život bavil, když se ohlédnu, co jsem dělala, to mě bavilo a nechala jsem za sebou kus práce. Přijde mi to smysluplnější, než odchovat a pochovat tři psy. Nakonec většina majitelů svého psa přežije a smutní po něm. A okolní lidé v práci musejí brát ohledy, protože to spolupracovníka zaskočilo nepřipraveného. Jenomže žádný nechce slyšet fakt, že s něčím takovým se při průměrném věku dožití hafana prostě musí počítat. Jestli někdo psa mít chce, ať ho má. Ale je to jeho svobodná vůle. Nelze to nikomu nutit, vyčítat a opravdu není moudré někoho postavit před hotovou věc. Letos to překvápko jistě čeká pod stromečkem na řadu lidí a chudák zvíře, které si dárce a obdarovaný budou předávat mezi sebou jako horký brambor. Článek přesně vystihuje problematiku nevyžádaného daru. Stejně jako reakce paní Mužíkové. Nemůžu jinak, než souhlasit.
Eva Mužíková
K tomuto čĺánku mohu napsat jediné - souhlasim. Samozřejmě se nejedná jen o nevhodný dárek k Vánocúm, obdarovaný by měl mit možnost rozhodnout se sám kdykoliv, jestli psa, či jiného živého tvora chce. Já sama, ač mám s chovem zvířat celoživotni zkušenosti, pořídit si psa ve vyšším věku považuji za nezodoovědné. A to i když jsem ve velmi dobré fyzické i psychické kondici. Štěně, to je starost nejméně na deset let. A pořídit si staršího psa třeba z útulku, ve snaze zajistit mu jestě několik let spokojeného života, často končí navrácením do útulku zpět. Protože takový pes má za svůj život vytvořeno spoustu silných, mnohdy špatných návykú, se kterými si nový, obzvlášť nezkušený majitel neví rady. Pes není věc, se kterou je možno manipulovat podle toho, jak to člověku vyhovuje, či nevyhovuje. Pes je živý tvor, který má pravo mit zajistěn důstojný život do samého konce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%