Veselo bylo už cestou. To jsme si vzájemně potykali a stvrdili přátelství několika přípitky ze zdánlivě bezedných zásob. Po příjezdu nás ubytovali v roztomilých chatkách dle vlastního výběru a mnohé už i s cestou nabytým novým partnerem. Ti aktivnější šli ještě dál. Zubními pastami různých barev si své příbytky pomalovali. Nejkrásnější byl domeček uprostřed a dostal pojmenování „Kikirikííí bar“. Inspirací byl nedaleký bar pro movitou klientelu podobného názvu, jen ten náš se nezavíral za ranního kuropění, ale levné občerstvení byl schopen poskytnout kdykoliv.
Nebylo jen u srandiček, špásování a dobrého vína. Konaly se různé akce, někdy i náročné. Po prohýřené noci byla vyhlášená soutěž o plavce Černého moře. Od jednoho mola k druhému to byl přesně kilometr. Do vody šli prakticky všichni a plavali jsme a plavali a v cíli se někteří otočili a plavali nazpět. To už zcela střízlivi byli všichni a nějaká dívka křikla na mně, ať ji jistím, kdyby něco. Bohatě mi stačilo, že jsem se udržel s mlaďochy a zpátky plavat už neměl v úmyslu, ale jakási euforie mě pojala, tak jsem ji následoval. K mému potěšení ji to nadšení nevydrželo dlouho, vzdala to a šla na břeh. To už nás ve vodě bylo jen velmi málo. Tedy ani „archivní svazák“ už neměl motivaci a šel probdělou noc dospat v písku na pláži.
Nejen zábava, sport, ale i kultura byla. Večer nás sezvali do amfiteátru a pro lepší seznámení promíchali národnosti. Vznikly drobné ostrůvky různojazyčně mluvící. Blízko bylo slyšet němčinu a z druhé strany zase polštinu. Komentátor dění směroval k jakémusi divadlu. Na jeviště si z řad diváků někoho vybral, pak doplnil dalšího. Došlo i na manželskou dvojici Poláků. Ti se chvíli zdráhali, protože byl s nimi i malý chlapec. Ale ten se brzo spokojil s náruči vedle sedící ženy a propustil je.
Na jevišti se odehrávala scéna, že přišel pošťák, zazvonil a v ústrety mu vyšla právě maminka toho chlapce. Byť už měl dávno spát, s obrovským zaujetím pozorně sledoval dění na jevišti. Moderátor nebyl spokojen a tak znovu. Že po zazvonění se má na pošťáka usmívat a třeba i trochu flirtovat s ním. Zahráli to tentokrát dokonale a pak měl přijít manžel.
Vstoupil! A z řad diváků se ozval zoufalý dětský výkřik: „Mamo uważaj, tata nadchodzi!“ (Maminko pozor, táta přichází!) A bylo po divadle. To se přeneslo z jeviště do hlediště. Porozuměli všichni, Bulhaři, Rusové, Němci a ani netuším, kdo všechno tam ještě byl. Následoval spontánní výbuch smíchu a veselí, i znaleckých komentářů. Jen ten chlapeček to nezvládl, zoufale se rozbrečel a nebyl k utišení. Nakonec i diváci to pojali jako tečku za dalším příjemně prožitým dnem dovolené a s dobrou náladou se rozešli.