Radostné prožitky a další podobná očekávání jsme se ženou prožívali vždy, ať už jsme svým autem, nebo jiným dopravním prostředkem putovali krásnou středomořskou krajinou a nechali se unášet pohledem na nekonečné moře. Byla to až posedlost. A stejně a s velkým potěšením jsme vnímali středomořský životní styl, tak hodně odlišný od našeho.
Jak ale člověku přibývají léta, logicky ubývá i běžných životních radostí. Ať už jsou to radosti běžné, či neobvyklé. Na ty neobvyklé si ze své minulosti nemohu vzpomenout. Těch radostí bylo totiž daleko více než starostí a radostí spíše neobvyklých. Nehledě na možné životní radosti se totiž snažím žít a myslet normálně.
Bohužel, některé z minulých a četných životních radostí jsou už nenávratně pryč. Když občas venku vidím, v tomto neobyčejně horkém létě, úsporně vyletněnou dívku či ženu, z hloubi paměti se mi vybaví mnohé mladistvé životní radosti. Bohužel, takové radosti se obvykle mění s věkem. A tak si s povzdechem, řeknu, jó, to byly časy. I když si nyní mohu říci – přej a bude ti dopřáno, není mi to nic platné. Mohu si jen anonymně pomyslet – dopřej si. Pokud můžeš a máš tu možnost.
Ale i v tomto věku může mít člověk některé životní radosti. Ta jedna z mých největších spočívá v tom, že se ráno vůbec probudím. Poté protáhnu artrotické klouby, uvařím si kafe, rozsvítím počítač a uvědomím si, že na světě je pořád pěkně, i přes stávající problémy. Že existují přátelé, že existují příjemné kavárny, kde si člověk může s přáteli popovídat o všem možném, a že třeba existuje i někdo úplně blízký, který dává životu stále ten správný smysl a náplň.
„Radujte se ze života,
protože vám dává možnost milovat,
pracovat a dívat se na hvězdy.“
*
Henry Van Dyke, americký diplomat
* * *
