All inclusive po česku, aneb zaplatil jsem, tak se nenechám omezovat
FOTO: Jana Vargová

All inclusive po česku, aneb zaplatil jsem, tak se nenechám omezovat

27. 7. 2024

Vždy na začátku a v průběhu letních měsíců se objevují články o vnímání pojmu "all inclusive". Jde o službu, kdy si host zaplatí neomezenou konzumaci jídla a pití s pestrým výběrem pokrmů a nápojů, a to bez dalších finančích nákladů.

Převedeno do české lidštiny: mám to zaplacené, tak se nebudu omezovat, budu si dopřávat od všeho dostatek. Jenže, člověk má jen jeden žaludek. A kráva je na tom stejně, jen ho má rozdělený do čtyř samostatných komor. 

Bohužel, mnoho Čechů při dovolených v zahraniční již několik desítek let náš národ dostalo na vrchol žebříčku neoblíbenosti, chamtivosti a nenažranosti. Ano, i takto jsme vnímáni u hotelového personálu při pohledu na chování v jídelnách a restauracích. Pominu, že tito jedinci neznají základní pravidla při konzumaci v bufetech a že není nutné na jeden talíř navršit tolik jídla, že odpadává na zem, když si hladový strávník může jít přidat. Někteří jedinci se chovají jako neurvalci a nevychovanci. Jak jinak vnímat, že i kvůli Čechům se připravují, někde i realizují,  opatření k zamezení plýtvání jídlem. Pokuty! Souhlasím. Pokud si někdo naloží tolik jídla, že ho pak nesní, ať to pocítí jeho peněženka. 

Jenže přejídání a nedojídání není jediný nešvar. Další špatná vizitka, která jde na konto Čechů, je odnášení jídla z bufetových snídaní, obědů i večeří. Stupidní vysvětlení přistiženého, že má zaplaceno all inclusive, a tedy na to má právo, je vnímáno jako buranství. Připravit si při snídani svačinu na dopoledne je nejen nepřijatelné, ale vzhledem k možnosti občerstvit se kdykoliv během dne, nesmyslné. Argumenty, že se někomu nechce odejít z pláže, neobstojí. Při nacpaném břichu po snídani lidskému organismu nějakou dobu trvá, než všechno stráví, a tak pocit hladu určitě nikoho takto nasnídaného nemůže přepadnout. A dále, tito jedinci neopominou dojít si na oběd i na večeři. 

V první polovině devadesátých let jsem doprovázela skupinu zájemců během týdenního zájezdu do Vysokých Tater, tehdy ještě jako součást Československa. Věkové složení účastníků od dvaceti do sedmdesáti let předvídalo zajímavé rozhovory a situace. Měli jsme zaplacenou polopenzi, začínali jsme večeří. Usínala jsem spokojeně, cesta autobusem do Tatranské Lomnice uběhla v přátelském duchu s podtextem seznamování se korunavné dobrou večeří. Nálada dostala trhlinu po snídani. Přišel za mnou hlavní číšník a upozornil mě, že moji rekreanti odnášejí jídlo z jídelny. Nevěřila jsem. Moji? To není možné! Jedna z mnoha informací, kterou jsem jim předala, spočívala ve sdělení, že jídlo se konzumuje pouze u stolu. Hanba, tento pocit ovládl moji mysl. Slíbila jsem, že pokud se jeho tvrzení potvrdí, zjednám nápravu. 

Okolo poledne jsme si vyhlédli restaurci, abychom se naobědvali. Téměř polovina účastníků našeho zájezdu vytáhla svačiny připravené ze snídaňové nabídky. Teprve po tomto prozření jsem ke všem promluvila a apelovala na slušnost. Druhý den jsem v průběhu snídaně pozorovala své strávníky a zasáhla ihned, když jsem zahlédla balení jídla s sebou. Jenže jsem nestihla vše. Opět za mnou přišel číšník se stejnou poznámkou jako předcházející den. Hanbou jsem byla rudá až za ušima, protože celý problém šel na mou hlavu - jako vedoucí celé výpravy jsem byla zodpovědná za chování svých svěřenců. Před odjezdem k dalšímu cíli jsem projevila nespokojenost nad chováním některých osob se zdůrazněním, že dělají ostudu ostatním Čechům. Snažila jsem se vysvětlit, že toto jsou neprosto zbytečné problémy, které poškozují naši pověst. Na nikoho jsem neukázala, nicméně ostatní již věděli, kdo stojí za touto blamáží a ostentativně dali najevo opovržení. Za celou situaci jsem se styděla do morku kostí. Do konce zájezdu byl klid a já, přiznám se, jsem se s touto skupinou ráda rozloučila.

Češi nejsou jediní, kteří se na dovolené chovají jako utržení z řetězu s cílem urvat pro sebe co nejvíce. A nejsou to všichni Češi, avšak puncem nevychovanosti jsme označováni za kdekterými hranicemi. Proto si kladu otázky: jak je možné, že se někteří z nás chovají jako barbaři? A neurážím barbary tímto přirovnáním? Kde zůstaly charakter, ušlechtilost, slušnost? Kde hledat příčinu tohoto chování, na které se upozorňuje stále častěji?

 

 

 

 

 

cestování dovolená životní postoj
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(4.7 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Vargová
Tušila jsem, že píchnu do vosího hnízda. Ať se příslušníci jiných národů chovají podle jejich kultury, ale proč my Češi máme být zařazováni do skupiny těch nevychovaných? Na jednu stranu se chlubíme, v jaké demokratické a civilizované společnosti žijeme, na druhé straně tomu chování některých jedinců neodpovídá. Třeba podobné články s touto tématikou pomohou k sebereflexi. - Díky za komentáře z té i z oné strany.
Jana Kollinová
Připojuji se k názoru Dagmar V.: "Že nezáleží na národnosti, ale na každém jedinci." Oceňuji objektivitu Jany V. v závěru článku, cituji: "Češi nejsou jediní, kteří se na dovolené chovají jako utržení z řetězu s cílem urvat pro sebe co nejvíce." Možná jsou to zbytky postsocialistického syndromu z nemožnosti vycestovat a "socializovat" se v prostředí zemí mimo soc. blok.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jinak v destinacích jako je např. Tunis, Egypt, Turecko a další tak nejvíce problémů s jídlem měli občané bývalého SSSR.Nerozlišovala jsem jednotlivé národnosti, protože všichni mluvili rusky.Je pravda, že v 90 letech kdy jsme všichni začínali cestovat byl pro nás systém AI nezvyklý. Dneska už je to zcela běžné a většina klientů si bufetové stravování oblíbila.
Alena Velková
Letos jsme byli s mužem a 3 vnoučaty v Bulharsku a měli jsme all in...to, co jsme tam zažili a viděli, se vymykalo našemu chápání... jídlo bylo dostupné po celý den, stoly se pod ním prohýbaly a přesto si lidé neustále nakládali plné tácy jídla i u bazénu, potom se šli vykoupat, rozjedené jídlo nechali na slunci, takže se zahřálo a oni ho pak už nechali ležet u slunečníku, kde se na něj slétali rackové...personál kolikrát ani nestačil uklízet, a že by to hosté sami hodili do koše, kterých bylo všude dost, to byla spíš výjimka...v hotelu byli převážně Češi, Bulhaři a Poláci, ale podle národnosti bych to nerozlišovala, spíš podle hesla, že čím tlustší, tím nenažranější. Už to nechci nikdy zažít. Zcela jinou zkušenost mám z Luhačovic, kam už 20 let jezdím do Jurkovičova domu, kde propagují udržitelný způsob stravování... jídla je tam sice dostatek, ale nedochází k plýtvání. Stoly se neprohýbají, ale jídlo je průběžně doplňováno a při večeři teplá jídla vydává kuchař. Nikomu to nevadí, všichni jsou spokojení. Nicméně si myslím, že pokuty jsou blbost. Také se mi líbilo, že na Madeiře po skončení večeří, přijela dodávka, do které jim v přepravních boxech naložili zbylé jídlo pro sociální účely.
Jitka Hašková
To jsem na žádném zájezdu nezažila. Viděla jsem pouze Němce, kteří si nabrali hodně jídla včetně ovoce, a pak toho hodně vraceli. Bylo mi to líto, protože na některé se ovoce nedostalo.
Dagmar Vargová
Toto je téma, které se denně objevuje v desítkách článků např. na Seznamu i jinde. Takže vcelku není co dodat. Myslím, že nezáleží na národnosti, ale na každém jedinci. Buď je člověk slušný, nebo není.
František Matoušek
Vždy se najde jedna vrána, která se snaží urvat co nejvíce. Bohužel. Viděl jsem něco podobného i u zástupců jiných národů, takže nejenom Češi.
Jan Zelenka
Bohužel, občas se to stává. Ale není to pravidlem. Když jsme jezdili k moři - Egypt, Tunis, vždy jsme měli AI, ale vše bylo v pohodě. Byly jen drobné výjimky. Ve Středomoří jsme si najímali soukromí a já tam vařil.
Jarmila Komberec Jakubcová
Neviděla bych to tak černě. Každoročně jezdím do Fr.Lázní do Spa Pawlik, kde je už systém stravování AI je léta. Za dobu co tam jezdím jsem si nevšimla, že by si někdo nabíral takové porce jídla, kde by pak se zbytek vracel.Výběr je široký, od předkrmů, salátl, hotových jídel či příloh. Pivo i víno včetně nealko si každý naleje podle chuti. Obsluhující personál okamžitě sklízí použité nádobí a všude vládne pořádek a slušnost. Klienti jsou jak Češi tak Němci z nedalekého Bavorska. Proto pokud do lázní jedu, volím vždy jen tuto destinaci. Je běžné, že si hosté odnesou kousek ovoce. Bufetové pulty jsou neustále doplňovány a nikdy se mi nestalo, že i když jsem přišla na snídani později, něco ze sortimentu chybělo.
Jiří Dostal
:-) Něco mi říká, že pohoršená noblesa přestává být noblesou... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

18%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

23%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

20%

Nevím, neumím to odhadnout

20%