Vyznání
Zámek v Brandýse nad Labem. FOTO: Zdeněk Fiedler – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia

Vyznání

24. 6. 2024

Láska k domovu nevznikne na první pohled. Je to dlouhodobý proces...

Když jsme se s manželem přestěhovali z pražského paneláku do malé vesnice, věděli jsme, že pro místní starousedlíky budeme vždycky jenom „náplava“. Dnes už je nás tu víc než původních obyvatel, takže zbývají pouze dvě možnosti. Buď ten pomyslný úšklebek ignorovat, anebo ho naopak změnit v úsměv.

Vybrala jsem si druhou možnost. A najednou cítím potřebu jakési bilance.

Začnu tím, že kdykoli projíždím posledním esíčkem zatáček před naší obcí, strašně se těším domů. Blížím se po silnici, která nedávno dostala nový kabát, nakupovat můžu nejméně v sedmi různých supermarketech, do obchodního centra na okraji Prahy to mám kousek. Dá se tu na mnoha místech dobře najíst i napít. A když se mi nechce nikam jet autem, dojdu si k sympatické Vietnamce přes ulici. Les máme za humny a v něm cyklostezky, za kterými sem jezdí rodiny z širokého okolí.

Před třemi lety jsem si v nedaleké Houštce zlomila ruku na elektrokole, a v brandýské nemocnici mi ji šikovný pan doktor zreponoval tak, že následná operace už byla maličkost. Moje levé zápěstí je teď ohebnější než kdy předtím. Když jsem si o rok později (rovněž na elektrokole) ošklivě zlomila nohu, moje zdejší kamarádka se o mě vzorně postarala. Sanitku navigovala do osudné zatáčky za mostem, zařídila mi odvoz kola, a než převzal péči manžel, obětavě za mnou jezdila na Bulovku. Druhá místní kamarádka se mnou pak doma pravidelně rehabilitovala. Přesto už raději využívám naše krásné lesní cyklostezky výhradně k pěším procházkám…

Máme i skvělé, věkově blízké sousedky. Zprava zahradnice, zleva zubařka, a dobře vycházíme i s „náplavou“ odnaproti. Na kosmetiku jezdím k další kamarádce do Mochova, pedikérku mám pět minut autem, a od ní je to jen pár kroků do naší půvabné květinové kavárny, která se stala nejen vyhlášenou oázou klidu s vůní květin a výborné kávy, ale i místem kulturních požitků.

Jelikož už pár let patřím mezi seniory, nabídla jsem před časem své profesní služby místnímu odboru sociálních věcí. Během naší spolupráce v rámci volnočasových aktivit jsem se setkala s úžasnými lidmi. Jak mezi účinkujícími z regionu, tak mezi seniory, pro které jsou akce určeny. Obě koordinátorky ze staroboleslavského Domu s pečovatelskou službou disponují neskutečnou invencí a ochotou udělat pro své svěřence cokoli. Třeba zařídit představení na zámku… Dokážou to, protože se na scéně objeví další úžasná dáma, která jim zcela zdarma a bez záruky úspěchu pronajme překrásný sál v zámecké kapli. Ten se pak naplní do posledního místečka, a úspěch se dostaví. A s ním i vděčnost za to, že je možné téměř všechno. Když se chce.

Všechno je totiž jen a jen o lidech. Od těch nejvyšších pater až do suterénu…

A možná i kvůli nim bylo dvojměstí Brandýs nad Labem – Stará Boleslav vyhodnoceno v České republice jako třetí nejlepší místo pro život. Proto mám radost, že se mi občas podaří přispět k úsměvu, který obyvatelům našeho regionu tak sluší. A proto jsem docela pyšná, že je to už víc než dvacet let i můj domov.

Hezké vztahy a šťastné návraty domů vám na prahu letošního léta přeje

 

 

 

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Švejnohová
Paní Jarmilo, "moje" vesnička je mezi Brandýsem a Káraným, a nemá ani kostelík, ani hřbitov, jen zrenovovanou kapličku u cesty, a z bývalé hospody je teď ten obchůdek Vietnamců. Přesto se tu žije krásně, a proto velebím celý tento region na průsečíku Jizery a Labe...
Jarmila Fialová
Na malých vesnicích někdy není ani jeden obchod a trvale žijící lidé se dají spočítat na prstech dvou rukou, ostatní jsou chalupáři
Elena Valeriánová
Musím se usmívat: "nakupovat můžu nejméně v sedmi různých supermarketech" a co takhle: jedna předražená Hruška, jedna vietnamská večerka a jeden malinký paneláková Coop, doktor dvě dopoledne v týdnu, lékárnu nám zrušili a nejbližší je 15 km... a přece zde žijí lidé, jen se na ně zapomíná. Vždyť republika končí hned za Pardubicemi :-) Ano, život není u nás zrovna lehký, ale i tak ten náš kout máme rádi. Po přečtení Vašeho článku se mi chce zvolat slovy klasika: Šťastná to žena.
Jarmila Fialová
Brandýs nad Labem je malá vesnice?
Marie Měchurová
To největší životní štěstí je v tom, být doma šťastný. Mít dobré rodinné zázemí, prima kamarády, sousedy a místo k životu v krásném koutě naší vlasti. Moc hezky to napsala.
Marie Ženatová
Díky moc za nádherné vyznání lásky k novému, ale hlavně dobrému místu pro život ♥
Martina Růžičková
Měli jste při výběru bydliště zjevně šťastnou ruku. V Brandýse jsem byla na výletě a moc se mi líbily zdejší památky i pohodová procházka kolem řeky. Tak ať se vám v tom pěkném místě a mezi milými lidmi nadále dobře daří. :-)
Helena Štěpánková
Moc milé vyznání.
Pavlína Vavříková
Hezky jste se vyznala. Když člověk dobře bydlí, má kolem milé sousedy, je život veselejší. Já mám také to štětí, že jsem si vybrala dobré místo pro život.
Blanka Lazarová
Pěkné vyznání, dobré místo jste si vybrali. A do Prahy blízko, líbilo by se mi tam. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.