Jak to asi chodí na "onom světě"?
Ilustrační foto: Pixabay

Jak to asi chodí na "onom světě"?

29. 5. 2024

Předem se omlouvám, že je tato úvaha zcela mimo realitu. Snažil jsem se v ní trochu předběhnout čas. Občas totiž mívám podivné, až bláznivé nápady, které mě přepadají hlavně v noci, když nemohu spát.

A tak mě před časem napadla až morbidní myšlenka, co bude, až umřu. A místo spaní jsem popustil uzdu fantazii.

Až jednou umřu, nevím sice kdy a jak, moc rád bych se dostal do nebe. Pokud ovšem něco takového existuje. Zatím se ale tam nahoru určitě nechystám. Na to je pořád ještě fůra času. V našem reálném světě se mi docela líbí. I přes všechny současné zdravotní trable. Ale člověk nikdy neví. Navíc jsem v nějakém fejetonu četl, že ti největší lazarové žijí dlouho. To aby si ty všechny trable pořádně vychutnali. Mám tedy reálnou naději dlouhého života.

Přes to vše konec jednou přijde. Co bude potom? Tak jsem si pro své další působení vybral nebe. Protože je na to ještě čas, musím si všechno důkladně promyslet. Pokud ovšem uvažuji o nebi, musím akceptovat i existenci pekla. Jaké podmínky platí pro umístění v pekle, to skutečně nevím. Informace o tom jsem nikde neobjevil.

A tak uvažujme o nebi. Nejsem sice, i přes svoji velkou náklonnost k historickému civilizačnímu vývoji, znalec všech možných náboženských představ o posmrtném životě, ale z  toho, o čem vím, co dobře znám, mám nejblíže k egyptské mytologii. Posmrtný život tam probíhá prakticky stejně jako v životě reálném, ale na kvalitativně vyšší úrovni. Tak přesně tohle by se mi líbilo. S křesťanským pojetím posmrtného života to sice příliš nekonvenuje, ale budiž. Myslet si to můžu.  Ostatně, nikdo se ještě odtamtud nevrátil, aby nás informoval, jak to na onom světě vlastně chodí. A tak si mohu myslet cokoli.

Takže, až se jednou ocitnu tam nahoře, měl bych svůj další život nějak naplnit. Moc rád bych se tam setkával se zajímavými lidmi, kteří postupem času vstoupili hluboko do mého života. A kteří určitě do nebe patří.

Byli by to především spisovatelé. Skvělí průvodci mého mládí a mého dalšího života vůbec. S těmi českými by byla komunikace snadná. Ať už by to byli moji oblíbení spisovatelé Jan Skácel, Karel Čapek, stejně tak oblíbený básník Vítězslav Nezval, cestovatel Jan Havlasa a Karel Hynek Mácha by se tam dál škádlil se svou Márinkou. Nesmím také zapomenout na svého velkého kamaráda Jirku. Nebyl to sice žádný spisovatel ani básník, žádná význačná osoba, ale byl to zkrátka kamarád. Takové moje alter ego. Průvodce mého mládí. Na takové lidi se nezapomíná. Bohužel mne o hodně let předešel.

Byl bych rád i za hospodského pana Janáče, abychom si mohli tam někde sednout a v klidu si popovídat u dobrého pivka. Nemusel by to být ani plzeňský Prazdroj, úplně by mi stačil, dnes už neexistující, výtečný kralupský Vltavan. Nevím ovšem, jak je to tam na onom světě zařízené. Jestli tam mají i hospodu. Ale tyhle světy jsou, podle dostupných informací, vesměs velmi příjemné a lepší než ten náš svět pozemský. Nesmí tam totiž být žádné násilí ani války, a hlavně žádní politici a ideologie. Ale pokud jsem si vybral ten příměr s egyptskou mytologií, tam by toto vše mělo být.

A ještě dvě osoby bych tam rád viděl. Ta jedna byla sice o něco mladší než já, ale na cestě na onen svět mne bohužel už dávno předešla. Moje žena by na onom světě byla opět zdravá, plná síly a energie a ten bájný svět by byl najednou plný slunce. Tím spíš, že by tam byl i náš syn Honzík, který nás velmi časně opustil.

Nevím ale, jak by probíhalo setkání s lidmi, kteří určitě neuměli a tam nahoře stále neumí česky. Také proč. Je zajímavé, že by to byli především Francouzi. A opět by to byli spisovatelé. Někteří z nich mi jsou stále hodně blízcí. Technika totiž nebyla nikdy v  popředí mého zájmu. Moc rád bych tam pozdravil třeba Julese Verna, popovídal si s romantikem Pierrem Lotim o jeho četných láskách, dozvěděl se o inspiračních zdrojích děl Romaina Rolanda nebo Viktora Huga a určitě bych si vzpomněl na další.

Našlo by se pár jedinců i z jiných jazykových oblastí. Třeba Jack London, cestovatel Richard Halliburton, básník Shelley nebo Ernest Hemingway. Z  literatury severské určitě Selma Lagerlöfová nebo Martin Andersen Nexø. Jo, to by se to povídalo. A k tomu bych přidal i nějakého skvělého antického filozofa. To by byli moji vyvolení. Pokud bychom si ovšem rozuměli. Ale předpokládám, že tam nahoře je dobrý servis. Možná tam mají i překladatele. Nevím. Ale určitě tam nemají parlament a volby. To už by pak bylo spíše peklo.

Všechny spisovatele bych ale asi nestihl. Byly jich mraky. Škoda. Když jsem u maturity odevzdával seznam své četby, byl tam přesně jeden tisíc knih. A další jsem připojil posléze v pokračování svého života.

Knihy bych tam asi psát nemohl. Škoda. Když jsem si uvědomil, kdo by je vydával a kdo by je četl, tak jsem se zase uklidnil. To by už nebylo nebe.

Počasí by v tom nebi bylo něco mezi jarem a létem. Vzduchem by létali andělé a nosili sklenky dobrého vína. Že by tam, třeba, létaly i andělky? To by bylo fajn. A určitě by mne tam nebolela záda. Prosím vás, v nebi?

Pořád jsem ale nemohl usnout. Tak jsem vstal, namíchal si sklenku střiku a pokračoval v  nebeském rozjímání. Ani nevím, kdy jsem vlastně usnul. Zdál se mi zajímavý sen. Kupodivu jsem si ho ráno dokázal vybavit. Byl pochopitelně o nebi. A byl trochu zvláštní. Než jsem totiž došel k nebeské bráně, která byla zavřená, musel jsem projít jakousi vrátnicí. Za stolem tam seděl anděl a strčil mi do ruky dotazník. Kupodivu mluvil česky.

„Nejdříve vyplňte všechny kolonky. Pak posoudíme vaši způsobilost pro nebe. Jsme sice vševědoucí, ale co je psáno, to je dáno.“

Zběžně jsem se na dotazník podíval a pak jsem ho znechuceně vrátil vrátnému andělu. A měl jsem přitom chuť být neslušný. Tak ona je byrokracie i v nebi!

„Zkuste to u někoho jiného, já si jdu omrknout nejdříve peklo. Když tak se vrátím.“

Tenhle okamžik mne opět probudil a vrátil do reality.  Šel jsem si raději otevřít karty na počítači. Naše současná životní realita, i se všemi problémy, ta přece jen není tak špatná, pomyslel jsem si při tom. Chvíli tu máme nebe a chvíli zase peklo. Všechno se dá ovšem přežít. A hlavně ve zdraví.

 

*

 

 

 

glosa smrt život
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Hodně lidí si myslí, že Duše a Duch je totéž, ale není tomu tak. Jsou vzájemně propojeny, ale dají se oddělit. V nejzákladnějším významu slova je Duše vlastně Život a Duch je Bůh. Když "vypustíme Duši" jsme mrtví a Duch (jakýsi záznam, o tom jak jsme žili v souladu s Duší) se oddělí a odchází "tam" a vrací se "odtud", s oním "záznamem" do další Duše-Života. Říká se tomu reinkarnace, lidově řečeno koloběh Ducha-Boha ve Vesmíru. Ducha mají pouze lidé, tedy zvířat, ani jiných živých organismů se toto netýká. Každý může věřit čemu chce. Nejlépe je věřit sám sobě, do jaké míry žil v souladu se svojí Duší, nebo do jaké míry se nechal ovládat Rozumem.
Jindřich Kalous
Shodou okolností jsem včera absolvoval jednu e-mailovou korespondenci, ze které si tady dovolím kousek ocitovat. Já - agnostik, on - hluboce věřící křesťan. On: ...tam budem všichni "na jedné lodi", nebo prostě v jedné "směsi", ať jsme připluli odkukoliv. Já: No vidíš, pod tohle by se ti podepsal každý agnostik se sklony ke stoicismu. Jinak to zatím vypadá, že jsme všichni hvězdný prach. Což zřejmě není v rozporu s většinou světových názorů zkonstruovaných od počátků lidstva až doteď. On: A co myslíš, že byla hlína, ze které Bůh uplácal z člověka? A nebo taky: jsi prach a v prach se obrátíš. Problémem je, že Bible není učebnicí přírodních a jiných věd. A hlavně ty časové jednotky: u Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den - jinými slovy: Bůh žije, a to doslova, v bezčasí. Já jsem se k Bohu, mimo jiné, dostal i přes sci-fi, jen už nevím, kde to stálo. Celý svět, celý vesmír, naše životy, prostě vše, co se děje, děje se v "Boží hlavě", proto taky je vševědoucí. (Konec citátu.) Jenom k tomu ještě dodám, že teoretičtí fyzikové, kosmologové a jiní podobní exoti vypočítali - kromě jiných podivností - i možnou realitu, ve které jednosměrně plynoucí čas neexistuje a pozorovatel vnímá současně v jednom okamžiku všechno, co se v našem vesmíru kdy stalo, děje a stane po celou dobu jeho existence. Otázkou je, jak se do té reality z našeho vězení čtyřrozměrného prostoru dostat; bylo by to příliš krásné a příliš jednoduché, kdyby to probíhalo podle různých těch knih mrtvých a podobné literatury. A jestli se naše vědomí opravdu rozpustí v nějakém vesmírném vědomí, které je homogenní směsí vědomí všech lidí, kteří kdy žili a budou žít, jaký pak bude vztah toho dílčího vědomí k tomu celku? My agnostici - dokud žijeme - to přece jen máme jednodušší: Co bude, na to stejně nemáme žádný vliv, tak to neřešíme. (Jestli nakonec existuje něco, čemu se obvykle říká Bůh, jistě to není tak malicherné, aby se to nechávalo rozptylovat způsoby, jak to lidé uctívají nebo souzením hříchů a uvrhováním hříšníků do pekla. Vždyť i u Karla Čapka zesnulé hříšníky soudili jiní zesnulí lidé a Bůh vystupoval jako svědek - právě proto, že ví všechno.) Co ovlivnit můžeme, to je to, jak žijeme. Jak napsal v jednom ze svých posledních textů americký spisovatel Kurt Vonnegut o smyslu života: Jsme tu proto, abychom to ostatním pomáhali přežít, ať už to "to" znamená cokoli. (A nepochybujte o tom, že zrovna on měl maximální morální právo na takový postoj; jako americký voják padl do zajetí při německé ofenzívě v Ardenách, byl internován v Drážďanech, tam přežil ničivé bombardování v únoru 1945 a pak byl nasazen při sbírání a pohřbívání jeho obětí.) A ještě k těm domácím zvířátkům: Přírodní národy vesměs věřily a věří, že duši mají i všechna mimolidská stvoření, živá i neživá.
Lenka Kočandrlová
Myslím,že se změníme na nějakou formu energie,která se asi bude nejdřív ometat okolo místa,kde jsme zemřeli,kde jsme bydleli a tak.Možná později budeme poletovat i jinam, s jinými energiemi budeme komunikovat nějak telepaticky... Bohužel asi není žádné peklo ani ráj,to už máme zde na zemi - jak kdo.
Jitka Hašková
Zajímavě napsáno.
Zuzana Pivcová
Zkušenost nemám, ale věřím, že mě tenhle život vede tak, abych se dostala do příštího lepšího.
Jitka Caklová
Josef Rybář 20:45 *****************************
Vladislava Dejmková
Moc hezká úvaha, ale takové sny já nemívám. Prostě jsme každý jiný, a to je zajímavé.
Ludmila Černá
Teda Honzo, ty máš sny!
Josef Rybář
Pane Zelenko, mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Tu dobou jste tu už diskutovali a jde o to, že na nebesích se domluvíte jedním jazykem, takže si tam pokecáte s kýmkoli. Ta špatná je, že v nebi není k mání žádný alkohol, takže nepočítejte s tím, že vám andělé budou nalévat víno. Dokonce ani kafe vám tam nikdo neuvaří, ani cigarety si v trafice nekoupíte. Všechno to jsou látky způsobující závislost, čili omezují svobodnou vůli. Tím jsou tyto látky v přímém rozporu se základním principem nebes, kterým je právě svobodná vůle. Další nepříjemnou zprávou, ale to spíš pro některé zde, je to, že v nebi se nesetkáte se svými zvířecími mazlíčky. Jednak zvířata nemají ducha ani duši jako lidé, takže se nemohou přesunout do duchovního světa a navíc psi a kočky jsou přeci jenom dravci, což je s nebesy neslučitelné. Jinak vás mohu uklidnit, žádný formulář vypisovat nebudete. O tom, zda si zvolíte nebe nebo peklo, tak to si rozhodne každý sám. Bohužel, drtivá většina lidí si volí peklo. Zpravidla proto, že chtějí pokračovat ve stejném životním stylu, jaký panuje tady na té naší šílené planetě.
Hana Řezáčová
Jo jo, bylo by hezké, kdyby to tak bylo - s nám milými v jednom kuse nebeská kafíčka :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.