Malebný, barevný, hravý, překvapivý. Velkoměsto plné zázračných zákoutí, vyhlídek, uliček, schodišť a schodišťátek. Nahoru a dolů. S rukou nepouštíte fotoaparát, na tváři vás neopouští úsměv. Pod nohama se střídají černobílé kostky v nečekaných obrazcích a kolem se předvádějí barevné domy jako na módní přehlídce. To, co se na mapce zdálo vzdálené, je pár kroků od vás. Plán města nevytahujte, řiďte se intuicí.Zavede vás na nečekaná místa.
Hlavním dopravním prostředkem jsou vaše nohy. Trénujete od prvních kroků do nebo z metra. Zapomeňte na jezdící schody. Čtyři linky metra, pojmenované barevně - červená, zelená, modrá a žlutá, hýří barvami a nápady vyskládanými na zdech kachlemi "azuležos". Zavezou vás do čtyř zajímavých stran svého města. Na jejich trase naleznete vše, co jste chtěli vidět, i to, o čem jste ve svých plánech neměli ani tušení. Tam, kde nedosáhne metro, doputujete tramvají. Ty nové jsou skoro tak rychlé jako metro, ty stařičké, nádherné historické barevné "vozíčky" se s vámi řítí do strmých kopců a esovitých zatáček. Nepřetržitě vyzvánějí do uliček tak úzkých, že se odvážní chodci tisknou zády k domům po stranách, aby je barevná "smršť" nesmetla. Máte-li to štěstí být uvnitř, držíte se oběma rukama, a i tak je vaše rovnováha tatam. Nemusíte si pořizovat exkluzívní dechberoucí zážitky za drahé peníze. Svezte se v Lisabonu za pár drobných tramvají.
Kopec, na který nemá ani stařičká tramvaj, zvládnou výtahy, eskalátory, nebo často, bohužel, jen vaše nohy. Mezi výtahy vyniká jeden, který svou kovovou konstrukcí připomene Eiffelovu věž. Je skrytý v uličkách čtvrti a příliš na sebe neupozorňuje. Elevador de Santa Justa z r. 1901. U jeho paty voňavá cukrárna s neodmyslitelnými koláčky a koblihami plněnými vanilkovým krémem. O 32 metrů výše pohled do živé uličky a vedle mohutné pilíře gotického kostela zničeného po hrůzném zemětřesení v r. 1755.
Při něm se ztratila z povrchu Lisabonu celá velká čtvrt Baixa - Dolní město. Na jejích ruinách vyrostla pod dohledem schopného ministra Markýze Pombala čtvrt nová. Na svou dobu v Portugalsku nevídaná, odvážně moderní. Inspirace zjevně francouzská. A tak se dnes projdete po lisabonském "Champs Elysées" a objevíte kousek Paříže v srdci Lisabonu. Pombalova čtvrt, Pombalův pomník, Pombalova chlouba. A také zastávka metra.
Haló, nezapomeňte zde přesednout z "modré" na "žlutou". Tedy z "azul" na "amarela".To je připomínka pro nás, co bydlíme v hotelu Turim Europa nedaleko "žluté" stanice Picoas. Chcete-li naopak sledovat modrou až do ZOO, zůstaňte ještě pár stanic na svých místech. Na každé zastávce koukejte povinně z oken, každá je jiná, vyskládaná do barevných kachliček. Nemůže vás to omrzet. Na zastávce u ZOO vyměňte metro za autobus a jeďte za skvostem ze 17.století. Je to palác Markýzů z Fronteiry. A to teprve budete koukat. Palác stále obývají prapotomci jeho zakladatele a od skvělého průvodce se dovíte, že byli spřízněni s královskou rodinou, což nevylučuje, že kuli pikle proti ní. V průvodci se píše, že "palác s italskými prvky je jedním z nejkrásnějších příkladů portugalské aristokratické architektury". Nádherné staré dlaždice azulejos jsou snad základním prvkem této stavby. Ale... nesmíte je fotografovat. Však i na zahradě je co obdivovat.
Je čas pospíšit zas do centra dění. Dnešek je zasvěcen bizarním dopravním prostředkům a luxusním historickým objektům. Stařičké tramvaje mají svou "královnu". Je to proslulá tramvaj číslo 28. No tu si nenecháme ujít! Na náměstí Martima Monize, hrdiny z 12.století, který napomohl dobytí hradu křesťanskými vojáky, a tím ukončení muslimské éry, stojí 28. Nasedněte a jeďte s ní kamkoliv. Nebudete litovat. Samotná jízda je nepopsatelný zážitek. Tramvaj má toliko jeden vůz a jízda možná chvílemi připomíná "horskou dráhu". Kdykoliv vás cestou něco zaujme, neváhejte a vysedněte. Potkáte nádherné vyhlídky na řeku Tejo, Hrad, postupně celý Lisabon. Svítí-li slunce a je teplo, a to bylo i v půli března, pohltí vás pocit, že jste u moře. Řeka je před svým ústím do Atlantiku široká a její břehy, sice v nedohlednu, spojuje odkudkoliv viditelný červený most 25.dubna. Vašemu oku neunikne ani vysoká socha Ježíše na protějším břehu, připomínající toho v brazilském Rio de Janeiru.
Jinou tramvaj, tentokráte moderní a rychlý dopravní prostředek, zvolte pro návštěvu přístavní čtvrti Belém. V 15.st. přístav portugalských námořních lodí s objeviteli nových světů na palubě. Dnes součást komplexu na seznamu Unesco. Vasco da Gama by byl hrdý. Klášter Jeronymitů - mistrovské dílo architektury 16.stol. Postavte se odhodlaně do "fronty", nebudete litovat. Ohromí vás místo, kde si kdysi chodili mořeplavci pro požehnání.
Belémská věž /Unesco/ stála v 16. st. uprostřed ústí řeky do oceánu. Plnila funkci majáku. Po osudovém zemětřesení se řeka posunula a věž majáku se ocitla na jejím břehu. Pohled na ni z přilehlé kavárničky s typickým koláčkem v ruce, je úchvatný. Je to opravdu symbol Lisabonu.
A pak ještě ochutnat proslavenou tresku, mají ji všude, a ponořit se do atmosféry zapadajícího slunce nad řekou, na vyhlídce sv. Kateřiny se sklenkou portského v ruce. Ještě jednou se nechat omámit kouzlem tohoto jedinečného města. To je Lisabon. Na shledanou. Adeus.
Fotografie pod článkem: z osobního archivu M.M. Klosové
