Nikdy dříve neslavilo padesátku tolik žen jako v tomto roce. Do tohoto věku totiž dospěla generace takzvaných Husákových dětí, tedy lidé narození v roce 1974. Právě tehdy Československo zažívalo to, čemu se říká baby boom, tedy obrovský nárůst porodnosti. Příčin bylo více, jednou z nich je to, že stát tehdy porodnost různými způsoby podporoval – rodiče dostávali přednostně byty, novomanželské půjčky.
Takže tady nyní máme hodně padesátiletých lidí a slyšet je hlavně o padesátiletých ženách. Protože jsou o hodně jiné, než bývaly padesátnice v generaci jejich maminek a babiček. Na jedné straně jsou zdravější, vzdělanější, sebevědomější, vypadají mnohdy výrazně mladší. Na straně druhé se o nich mluví a píše jako o vyčerpaných z péče o rodinu, o stárnoucí rodiče, ze stále zvyšujících se nároků v práci. Z některých výzkumů tak vychází, že je žena v padesáti v největší krizi a pak se už její pocit spokojenosti jen zvyšuje. Z jiných vychází přesný opak – že se žena v padesáti cítí nejlépe, protože už je zkušená, ale ještě ne stará, zatímco s přibývajícími roky už je prý jen hůře.
Nikdy na toto téma nevycházelo tolik článků a knih.
„Kvalita života po padesátce spočívá v tom, že žena toho už hodně zažila. Třeba to, že vychovala děti nebo nashromáždila jiné poklady, pokud děti nemá. V tom věku my ženy máme nadhled, už víme z čeho si nic nedělat a co je naopak důležité,“ říká Lenka Kapsová, autorka knihy Padesátka, v v níž vedla rozhovory s ženami a zabývaly se tématy, které období ve věku kolem padesátky přináší. „V té době dochází ke změnám, k přeskupování, které souvisí s odchodem dětí z domova, umíráním rodičů nebo třeba novým partnerským vztahem, pokud se předchozí rozpadl,“ dodává.
„Myslím, že nyní to mají padesátnice v mnoha ohledech lehčí, než měly jejich mámy a babičky. Můžeme dělat ledacos, co ony nemohly. Ale sebevědomé a vyrovnané ženy nemají se stárnutím problém stejně jako ho neměly v minulosti. Nejde ani tak o věk jako o náturu. Někdo bere věci s nadhledem jak přicházejí, jiný všechno moc řeší,“ říká Lucie Šilhová, spisovatelka a autorka fejetonů zabývajících se tématy souvisejícími s životem zralých žen.
Padesátka je téma, které je nyní také předmětem výzkumů.
Například společnost Harris Interactive na toto téma vyzpovídala několik tisíc lidí v různých zemích Evropy a výsledkem je tvrzení, že padesátka je nyní pro ženu ideální věk. Platí to ovšem pro lidi z bohatších zemí, kteří mají dostupnou dobrou lékařskou péči a jsou do určité míry slušně finančně zabezpečení.
Souběžně spousta žen poukazuje na to, že právě padesátka je období, kdy na sobě pozorují velké změny. Především jejich tělo se mění. I štíhlé ženy zjišťují, že už nestačí zmenšit porce a občas si zacvičit, když kila přibývají a pas se ztrácí. Mnohé proto označují padesátku za dobu největších vnitřních zmatků, čas, kdy je nutné si uvědomit, jak chtějí žít v dalších letech, co považují za podstatné, co ještě zvládnou a na co už bude lepší navždy zapomenout. Jinými slovy, je třeba se rozhodnout, zda bude žena ze všech sil předstírat, že je ještě stále rozverný diblík nebo se rozhodne přijmout fakt, že je paní a paní už navždy bude.
„Líbí se mi výrok, že jestli se někdo v padesáti cítí stejně jako ve třiceti, ztratil někde dvacet let života,“ podotýká socioložka Lucie Vidovičová.
Padesátníci jsou nyní nejpočetnější věkovou kategorií a je to vlastně dobrá zpráva.
Padesátnice totiž bývají skvělé kamarádky, partnerky i kolegyně.
V padesáti totiž žena zpravidla pochopí, že s jinými ženami není třeba soupeřit a porovnávat se, nýbrž mnohem výhodnější je vzájemně se podporovat a tak si váží přátelství.
V padesáti také žena dojde k závěru, že lepší, než muže kritizovat za jakoukoli odchylku z dobrého chování, je lepší nad tím mávnout rukou. Pokud jí muž leze výrazně na nervy, může ho klidně opustit, protože už má zpravidla děti odrostlé. A pokud bude chtít, může si zkusit najít muže jiného. Nebo nemusí. Protože už ví, že samota může mít také své kouzlo. Zjednodušeně řečeno, padesátnice už nemusí vyšilovat kvůli vztahům a díky tomu může být skvělou chápající partnerkou.
V padesáti si žena také váží dobré práce a opravdu nemá potřebu soutěžit s mladšími kolegy o to, kdo je lepší. Takže, pokud o to někdo stojí, může mu být skvělou kolegyní, která poradí, pomůže. A v kolektivu může být naprosto nezastupitelná.
Autorka knihy Padesátka Lenka Kapsová říká: „Po padesátnici by měl zaměstnavatel skočit, protože má nadhled i zkušenost.“
Podobný názor prezentuje i analytik trhu práce Tomáš Ervín Dombrovský: „Od firem slýcháme, že lidé ve věku padesát plus nejsou flexibilní, nejsou schopni se učit nové postupy, technologie, způsoby spolupráce. Jsou to předsudky. Známe horníky, kteří se ve vyšším věk naučili programovat tak, že se tím úspěšně živí. Učenlivost nesouvisí s věkem. Naopak padesátníci mohou být pro kolektiv obrovským přínosem.“
Když si na téma padesátka povídáte s personalisty, sociology či psychology, získáte optimismus. Když na stejné téma zavedete řeč s někým, kdo se právě v tomto období hroutí z pocitu, že přijde o práci, protože mu začal šéfovat dravý mladý manažer nebo se sobě při pohledu do zrcadla najednou vůbec nelíbí, podlehnete depresi. Každopádně je dobré být připraven, že s tímto tématem se letos budeme setkávat často. Právě se nacházíme v roce, který by se dal nazvat rokem padesátníků. A proto by mělo být jen na nich, aby si ho udělali hezký. Aby všem ostatním ukázali, že je v podstatě úplně jedno, jestli má člověk čtyřicet, padesát, šedesát nebo sedmdesát, protože nakonec stejně vždy záleží hlavně na tom, jakou má kondici a chuť do života, než na tom, kdy se náhodou narodil.
