Svět kolem nás má spoustu vůní. Každý víme, jak voní letní den v lukách, namoklý les plný hub, čerstvě upečený chleba nebo na slunci usušené prádlo. Z těch přírodních miluju jarní vůni rozkvetlých šeříků, letní vůni kvetoucí louky, ale především vůni bylinek a borovic na sluncem vysušených skalách nad mořem. Je ale i spousta dalších vůní, vyrobených "uměle", kterými si snažíme vylepšit to, co si o nás lidé myslí. Ovšem každému voní něco jiného, a proto je i tolik nejrůznějších vůní. A jak si vybrat tu pravou?
Loni jsem se z dovolené docela už domů těšila. To místo u moře, do kterého se sestrou spoustu let jezdíme v září na dovolenou, sice miluju, ale občas už mi tam to, na tuhle dobu neobvyklé horko, vadilo a tak jsem zatoužila být zase doma a taky být sama... No nedivte se. Jak by bylo Vám, kdybyste si, třeba jako já v pátek večer koupila v parfumerii malou lahvičku Černého opia a sestra Vám k tomu řekla, že to ona, skromná fialinka voní pouze Rexonou, co jí nikdy nezradí? Neměli byste taky chuť zařvat: "No a co má bejt?". To já taky vím, že je to síla, ale nemohla jsem si pomoct, bylo to prostě silnější než já, protože mi to připomělo dobu v devadesátkách, kdy jsem měla malinkou lahvičku čehosi podobného od Yves Saint Laurenta a jmenovalo se to snad stejně. Nebo taky od kamarádky Ireny něco z Polska, to jméno bylo myslím jako jed, snad Curare? A jedna kapka člověku bohatě vystačila na celý den. Bylo to trochu provokativní, to jo, ale tehdy jsme se v práci v PZO všechny mladé holky snažily hezky vonět a nosily jsme černé síťované punčocháče a úzké sukně s rozparkem, jinak by člověk vůbec nemohl nastoupit do tramvaje. Nejenom kvůli výšce schodů, pochopitelně. Jinak prostě mladé holky do kanceláře tehdy nechodily. No jo, to už se nevrátí...
Ten poslední den dovolené jsem z pláže odešla brzo, asi v půl třetí. Bylo tam neskutečné horko a já měla dojem, že mě to už takhle vůbec nebaví a netěší. Přece si kvůli tomu příšernému vedru nezkazím celý dojem z úžasné dovolené.
Eva povídala, že ona ještě vydrží, když je to dnes naposled... No jak chce, měla jsem chuť jí říct na rozloučenou: "Když musíš, tak musíš. Tak si tu třeba uschni, večer budeš vysušená jako treska." Ale to by ode mě nebylo hezké, takže jsem z toho řekla jenom tu první polovinu a dodala, že já už teda jdu. V tom nesnesitelném horku mi to vážně připadalo jako masochismus a já opravdu masochista nejsem. Já se týrat někde, kde mi to nedělá dobře, v žádném případě nebudu!
Zpátky jsem šla pomalu a pokud možno ve stínu. Chtěla jsem si, cestou přes městečko, koupit u té krásné paní v parfumerii ještě něco úžasného, ale paní měla přestávku do 16.30. Pochopitelně, přes to největší vedro je nejlepší zavřít.
Ale ve stáncích u hlavní pláže zavřeno neměli a mě napadlo, že bych si mohla nechat předělat "kérky". Slečna u stánku se smála, nevím jestli mně nebo na mě, ale neřešila jsem to. Pozůstatky týden starých draků mi umyla a nalepila a přes šablonu mi nastříkala nové. Když jsem platila, řekla, že toho malého dráčka na noze mám od ní grátis, takže jsem platila jen toho velkého. Dobrý, ne? Potěšilo mě to a trochu mi to pomohlo potlačit výčitky z toho, že jsem vlastně porušila jednu ze svých dlouholetých zásad a sice tu, že doma jsem seriózní babička důchodkyně a tyhle blbiny si celý rok šetřím jen na ten jeden jediný týden dovolené !!! Nojo, ale v tričku a dlouhých kalhotách to vidět nebude a doma se to za týden zase smyje... A zásady jsou přece od toho, aby se porušovaly a na názorech není potřeba za každou cenu trvat. Názory nemění jenom starý zabedněnec... :-)
V půl páté jsem se došla podívat znovu do té parfumérky. Paní byla moc milá a když jsem jí poprosila o pomoc s tím, že bych chtěla něco svěžího, jako pro "mladou sportovkyni' udělala mi tři vzorečky a já, abych nemusela nic moc řešit, jsem si vzala malou lahvičku od každého. Takže mimo toho svého černého opia jsem měla ještě další tři vůně z kategorie "Alternative woman".
Večer mi sestra na moje nákupy řekla, hmm a co prý budu s tolika vůněma dělat. A já jí na to odpověděla, že jí sice děkuju za otázku, ale ať si s tím nedělá starost, že si s tím určitě nějak poradím. To jí pobavilo tak, že řekla, že si to musí zapamatovat, aby to mohla povědět doma manželovi :-))) Že už by se taky těšila domů?
