Bělostné sněženky, žluté talovíny, krokusy, drobounké modré ladoňky a také bledule. Zdá se mi, že při současných zimách-nezimách se první kvítí objevuje čím dál dřív.
Po mnoho let se v tomto čase vypravuji do přírodní rezervace Pístecký les, vyhlášené bohatým výskytem bledulí. Leží na řece Ohři mezi Budyní nad Ohří a Písty. Podél řeky se táhne prastarý lužní les, vlhký a protkaný tůněmi a strouhami plnými vody. To je prostředí, které náramně vyhovuje bledým kráskám - bledulím jarním. Skrz les vede zpevněná cesta a ostrovy bledulí je možné z ní pozorovat. Mezi stromy jsou však i vyšlapané pěšinky, které návštěvníka dovedou blíž mezi bledulové trsy. Jsme v přírodní rezervaci, takže zvonečky obdivujeme, fotografujeme, ale v žádném případě netrháme!
V den, kdy jsem si udělala letošní výšlap podle Ohře za bledulemi, tj. 4. března 2024, jsou bledule v plném květu, dokonce bych řekla, že spíš pomalu končí. Les je plný i ladoněk vídeňských a růžky už ze země vystrkuje i medvědí česnek. Ten spolu s dymnivkami brzy bledule nahradí.
Za krásného počasí jsem si vyšla podle Ohře. Naštěstí bez úhony jsem přešla brod s nezvykle velkým množstvím vody, protékající přes blátivou cestu z tůně do řeky. Domy Hostěnic na druhém břehu řeky se ukázkově zrcadlily, hostěnický splav hučel jak se patří a lesem plným bledulí jsem došla až k pomníku starého topolu, padlého v roce 1889, jak na něm na jeho paměť vytesáno stojí.
Bundu jsem nacpala do batohu, naslouchala jarním písním ptáků v korunách stromů, opatrně našlapovala a plnými doušky si užívala výjimečně krásný den.