Příprava na stáří. Někdo ji nazývá uměním, někdo přesně promyšlenou strategií, každopádně se o ní mluví čím dál více. Protože čím dál více lidí kolem sebe vidí příklady toho, že příprava bývá podceněna.
„Máma si zlomila kotník a život celé rodiny se obrátil vzhůru nohama. Bydlela v druhém patře bez výtahu, takže nebyla schopna zdolat shody, i když pak už měla sádru dolů. Nastaly komplikace a ona byla uvězněná v bytě, snášeli jsme ji dolů na židli. Protože je dost objemná, měli s ní dva chlapi co dělat. Koupání byl horor, nemohla do vany, sprchový kout neměla. Se sestrou jsme jí pomáhaly, omývaly jsme ji, ona to odmítala, bylo jí to trapné. Pak nám oznámila, že musí vyměnit byt, protože vidí, že v tomto stáří nezvládne. Naštěstí se vše podařilo, něco jsme jí doplatili, ale sehnali jsme pěkný bezbariérový byteček v paneláku s výtahem, sprchou, nainstalovali jsme jí na toaletu madla. Myslím, že má připravený prostor, ve kterém může stárnout důstojně,“ vypráví padesátiletá Helena. Málokdo má ale takové štěstí, rodinu ochotnou pomoci, sílu, prostředky. Tedy v době, kdy už potřebuje pomoc. A v době, kdy ji ještě nepotřebuje, nemyslí na to, že ji potřebovat třeba jednou bude.
„Bydlení připravené na snížení soběstačnosti je základním předpokladem dobré kvality stárnutí. Demografický vývoj a celoevropský trend jednoznačně směřuje k podpoře stárnutí v domácím přirozeném prostředí, nikoliv v instituci, a to tak dlouho, jak jen je to možné. Na stárnutí a snižování soběstačnosti a pohyblivosti je možné a dobré se předem připravit, a to úpravou bydlení nebo jeho výměnou,“ říká socioložka Olga Starostová, která se věnuje oblastem souvisejícím se stárnutím a spolupracovala na vzniku knihy Z nuly na sto složené z příběhů a esejí týkajících se života ve vysokém věku.
A právě příprava na něj je v knize jedno ze zajímavých témat. Zmíněn je tam i velmi častý problém, který nastává, když zestárnou lidé žijící v rodinných domech.
Většinou si vilku za městem či na venkově pořizujeme s představou, že se v ní bude dobře žít ve stáří. Jenže opak je pravdou.
„Vize domků je jistě příjemná – příroda, zahrádka, zvířectvo. Na druhé straně má řada rodinných domů schody, obtížný přístup a tyto bariéry by se měly stát předmětem k zamyšlení u každého člověka v pozdním produktivním věku. Je to čas, kdy má sílu i finanční prostředky na úpravy,“ upozorňuje socioložka a připomíná, že pokud si člověk bydlení na stárnutí nepřipraví, pak mu hrozí, že se bude muset přesunout do domova seniorů, i když se mu tam třeba nebude vůbec chtít.
Ilustrační foto: Pexels
Typickým příkladem je jedna ostravská rodina, která pečuje o třiadevadesátiletého pána. „Táta zůstal sám ve vilce ve vesnici na Opavsku, kterou kdysi s mámou postavili. My bydlíme v centru Ostravy, bratr také, často jsme ale za ním jezdili, pomáhali jsme se zahradou, s údržbou domu. Jenže jsme sledovali, jak táta chátrá, jak na sebe nedbá, měl v domě binec, odmítal úklid, pomoc. Při zmínce, že by třeba jednou šel do nějakého zařízení pro seniory, málem zešílel. Odmítal to, i když už velmi špatně chodil, padal, neustále měl nějaká zranění,“ vypráví třiašedesátiletá Kamila. Vítězstvím bylo, když tatínka přesvědčila, aby se přestěhoval do přízemí vilky a upravili mu vchod tak, že se z něj dostane na zahradu. „Díky tomu se může pohybovat o francouzských holích. Dochází k němu pečovatelka. Teď jsme se pustili do úpravy jeho koupelny, dáváme mu lepší sprchový kout, aby se mu do něj snadněji vstupovalo. To všechno jsme měli udělat daleko dřív, ale táta o tom nechtěl ani slyšet. Jsme poučení a už s manželem hledáme způsob, jak vyměnit náš velký byt v centru města v činžáku bez výtahu za nějaký v domě, kde výtah je, protože se časem nechceme dostat do podobných potíží,“ vysvětluje.
Jak důležité je mít byt či dům uzpůsoben tak, aby se v něm dalo žít i v době, kdy se zhorší náš zdravotní stav, zpravidla všichni poznají, až se do té situace sami dostanou nebo se začne týkat někoho z jejich blízkých. Příprava na stárnutí je totiž zatím tématem, o kterém se sice mluví, ale málokdo ho ještě stále bere vážně. Možná se to ale brzy změní souběžně s tím, jak se téma při současném stárnutí populace začne týkat ještě více lidí než je tomu dosud.
