Když si tak čtu o tom, jak kde slaví masopust, udivuje mě, jak dlouhé je období, kdy se tento svátek slaví. A tak jsem si o tom trochu přečetla a teď už je mi jasné, že období masopustu je od Tří králů až do Popeleční středy, tedy od 6.1. do středy, která je šest týdnů před Velikonocemi. Tím se tedy vysvětluje to, že oslavy masopustu na rychtě byly už koncem ledna s někde se teprve slaví až do půlky února. No aspoň na ten náš ještě byl sníh.
V sobotu dvacátého ledna dopoledne jsem si nastartovala a odmrazila auto a v půl jedenácté tedy odjela na masopust. Nejdřív jsem si ale došla nakoupit, Petr chtěl suché pro psy a i já potřebovala něco nakoupit, došlo mi droždí a mouka a moučkový cukr... No jo, když pořád něco peču. Takže jsem nakoupila, auto nechala stát na parkovišti na náměstí, protože mi bylo jasný, že před rychtou bych, pro nával návštěvníků, nezaparkovala a šla jsem pro Ivu. Masopustní průvod už akorát procházel vesnicí.
Lidí bylo hodně, masek spousta a tak se snad celá akce návštěvníkům líbila. Pro účastníky masopustního průvodu bylo jako každoročně přichystáno občerstvení v hospůdce U Doušů. Na rychtě pak se hned u vchodu podávaly masopustní koblihy a chleba se škvarkovým sádlem a cibulí, venku bylo pár stánků, ve stodole občerstvení a vyhrávala tam kapela, vevnitř byly jako obvykle při těchto akcích další stánky s prodejem různých výrobků ze dřeva, pletených a háčkovaných čepic, miminkovských čepiček a bačkůrek, ručně vyráběných mýdel, náramků, náušnic a taky masopustních papírových masek ze Zákup, což je prý už jediný výrobce v Evropě! Koupila jsem si masku vlka Čendy. A s Ivou dohromady jsme koupily dřevěné housky a rohlíky na ošatku, co dáme na rychtě na ošatku k peci. Když se masopustní průvod vrátil zpátky na rychtu, následovaly další masopustní oslavy a zvyky, byla pohřbena basa a děti se hezky pobavily u hrané pohádky.
Cestou domů jsem jela k pumpě, protože jsem potřebovala koupit naftu, ale nebylo to tak jednoduché, protože mi nešla otevřít dvířka od nádrže! Byla přimrzlá, jako ostatně už tenkrát v lednu několikátý den všechny dveře u auta... Ulámala jsem si o to všechny nehty, ale nechtěla jsem to vzdát. Nakonec se zadařilo, ale byla jsem z toho tak rozhozená, že jsem se projevila jako úplnej blbec a ačkoli jsem chtěla natankovat za rovnou tisícovku, trapně jsem to o korunu dvacet přetáhla. No, nemehlo...
Možná mě nevzaly jenom ty dvířka nádrže, ale i to, proč s námi, brigádnicemi, chtěl mluvit pan ředitel muzea. Od února prý vypisují výběrové řízení na opravu střechy na rychtě a pokud to dobře dopadne a bude vybrána firma, která opravu provede, mělo by být celou letošní sezonu zavřeno. Takže máme s Ivou počítat s tím, že do práce půjdeme asi jenom v dubnu a potom se uvidí. Já teda nepředpokládám, že by to tak rychle všechno proběhlo, ale kdo dneska ví, jestli to tak bude nebo nebude? Takže musím počítat s tím, že nebudou žádné soboty a neděle v práci, žádné peníze na přilepšenou a ani žádní návštěvníci, kteří by se na mě mile usmívali a říkali mi, že mi děkují za to, jak jsem jim přiblížila historii rychty a život lidí, kteří zde po staletí měli svůj domov. Že bych se, sakra dojela zeptat do Zubrnic, jestli nepotřebují průvodce - brigádníka? Měla jsem to asi udělat už loni, když se mi o tom jednou v noci zdálo.
Doma mi dědeček vynadal, že prý jsem z rychty přitáhla zase nějaký smrad, co mu vadí a opravdu z toho kýchal a kýchal. Než jsem přišla, byl prý v kuchyni čerstvý vzduch. No, čím by to mohlo být, jedině snad nějaký ten olejíček, co si s ním každý, kdo si koupil nějaký z dřevěných výrobků, měl to dřevo, podle rady pana řezbáře, namazat. Byl to prý přírodní voňavý olejíček a je pravda, že než jsem aspoň trochu namazala ty tři housky a tři rohlíky, asi jsem tím byla cítit. Takže jsem si důkladně umyla ruce, převlékla se a pak už dědeček nic neříkal a ani neprskal.
A potom byla neděle a v neděli se nedělá...
Pěkně profláknutý den, říkala jsem si, že se nestydím!!!
Pondělní ráno svítalo růžově a zlatě, ale den byl potom stejně šedivý jako sobotní odpoledne. Ta letošní zima nezima mě už nebaví a tak si moc přeju, aby už byly ty Velikonoce.
