Po prožité noci v kasárnách, kde 40 chlapů stereo chrápalo, nás odvádí na snídani. Jídelna je tmavá místnost s klenbou. Asi tady byli ustájeni kdysi koně. Jídlo nic moc. Co chcete, vyučených kuchařů je zde málo. Vaří nám číšníci, pekaři, řezníci, cukráři. Dokonce i mlynář. Strkám ešus na odběr jídla a přiletí mi dva řízky. Zvednu oči a spatřím nade mnou o rok staršího spolužáka z učiliště. Moc mě nechutná, protože před očima vidím potkany, které jsem zde viděl, když jsem měl službu v kuchyni. Pobíhali mezi kuchyňským zařízením a lovili to, co spadlo kuchařům na zem.
Následoval základní tvrdý vševojskový výcvik, kde jsme se učili pochodovat, hlásit, zdravit a vystupovat z tvaru a vojensky se chovat. Byla střelecká, chemická příprava a další věci nutné k zvládnutí vojenského řemesla. Také „třešnička na dortu“. PŠM – politické školení mužstva. Jako jeden z mála jsem o marxismu-leninismu slyšel, ale nedovedl jsem pochopit, že jedině je ten „vědecký“. Byl jsem sice mladý, ale měl jsem toho již dost načteného.
Ven jsme se nepodívali, protože jsme ještě neabsolvovali slavnostní přísahu. Pouze jednou jsem se dostal mezi normální lidi. Přišla nabídka, kdo se chce podívat na výstavu do Brna? Probíhal tam zrovna Strojírenský veletrh. Samozřejmě jsem se s kamarádem přihlásil. Přijel zelený autobus a uháněli jsme směr Brno. Před bránou nás vyklopili. Za 3 hodiny byla stanovena hodina odjezdu. Prošli jsme branou a vrátili se ven. Hurá do nejbližší hospody. Nic nám nebylo tam divné. Jen jsme do sebe nedočkavě lili jedno pivo za druhým, které jsme 3 týdny neměli. Jdu na záchod. Otevřely se dveře. „Zavři, povídám“. Dveře se zavřely, ale zevnitř. S holým zadkem vystartuji a má pravička zasáhla cíl. My pitomci zabloudili do gay restaurace. Teplý číšník nám šeptá: „Zaplaťte a zmizte. Nebo vás zmalují“. Mizíme. Byla to má nepodařená první vojenská vycházka.
Nacvičujeme v parku kasáren slavnostní pochod na přísahu. Zpíváme, hulákáme dlouho do noci místo osobního volna. Lidé v okolních panelácích to obtěžuje. Stěžují si na velitelství. Konečně. Je sobota. Od kasáren se vinou řady mladých mužů. Míří na náměstí, kde se akt bude konat. Je plné diváků. Blízkých, našich dívek a místních občanů. Projevy, slavnostní pochod. Kanady buší do dláždění a křičíme: „Slibujeme“. Po akci každý má volno. S blízkými míříme na oběd. To hlavní na co se těším, je milování. Mám domluvený pokojíček v soukromí. Strhávám ze sebe ty nemilované zelené hadry. Něžně odstrojuji svou dívku. Krásná předehra a vášnivé spojení. Těžké loučení na nádraží a naděje příštího shledání.
