Jedna z dědečkových fotografií
Svůj koníček předal i svému synovi. Tátu si na výletech, či procházkách po Praze neumím představit bez foťáku na krku. Koupelna u nás bývala často nedostupná, protože sloužila jako černá komora. Občas jsem mu mohla při vyvolávání fotek pomáhat. Fascinovalo mě, jak se v červeném světle objevují ve vývojce první obrysy obrázku. Když fotky uschly, s mámou jsme obsluhovaly stařičkou leštičku.
Táta měl pro záběry to "správné oko"
Táta se mi sice snažil vysvětlit taje expozice a kompozice, ale na fotoaparát pro mě tehdy nebylo dost peněz a o svůj se příliš bál, než aby mi ho půjčoval, takže nakonec zůstalo jen u teorie. Ta se mi tehdy jevila jako hodně složitá.
Mnoho let poté jsme si s manželem koupili malý šikovný foťáček s jednoduchým ovládáním, ještě na klasický kinofilm. Manžel vyfotil jen pár snímků dětí, ale fotografování ho bavit nezačalo, takže aparát i jeho používání přenechal mně. Fotila jsem zprvu jen rodinné fotky z výletů a dovolených, ale brzy se tato činnost stala mým velikým koníčkem.
Hmyz fotím moc ráda
S postupujícím věkem mám na focení více času a přináší mi stále více radosti. Dostala jsem první digitální fotoaparát, posléze i milovanou zrcadlovku. Pořídila jsem si makroobjektiv, abych mohla zachytit detaily, které tolik obdivuji v přírodě. Naučila jsem se základy postprocesu v Zoneru. Hodně mi pomáhají články z různých fotoportálů na internetu. Vyhledávám si i stránky fotografů, jejichž snímky mě zaujaly. Přes deset let sdílím svoje fotky na Rajče.net a těším se záběry spřátelených fotografů. Během doby jsem se od nich hodně přiučila. Když mě kamarádka přivedla k portálu i60, nadchlo mě, kolik pozornosti je tu věnováno právě fotografům. Každý den se těším na nové snímky v rubrice Foto dne a jsem zvědavá, který zdobí aktuální karusel. Sama se také snažím každý den vložit svoji fotku. Bezvadné jsou fotosoutěže, které nutí k zamyšlení nad ztvárněním určitého tématu.
Některé záběry se mi víc líbí v černobílém provedení.
Už jsem jako ten můj táta, bez foťáku téměř nevycházím. Vždyť i místa, která jsem už fotila mnohokrát, mohou v jiném světle získat nové kouzlo. Miluji chvíle, kdy se mohu nerušeně toulat přírodou nebo městem a hledat nové záběry.
Jen je mi moc líto, že už nemohu říct: „Tati, podívej, co jsem dneska vyfotila…“
Soutěž: Láska kvete v každém věku
Fotografování
