Tuhle jsem se dozvěděla jednu takovou životně důležitou pravdu, o níž jsem po celý svůj dlouhý život neměla ani páru. Možná, že kdybych ji znala v dobách raného mládí, všechno by bylo jinak. Představte si, že ta žena, která nosí sukni, nabírá ze země životodárnou sílu! Že to nemůže být sukně úzká nebo nedejbůh mini, to je jasné každému troubovi. Musí to být sukně dlouhá, pokud možno co nejširší, co se tak pěkně motá kolem nohou a nasává do svých útrob tu zemskou sílu. Taková majitelka sukně to má potom zaručený. Matka Země jí dodává potřebnou energii a život se tím pádem stává snazším a šťastná nositelka dlouhé vlající sukně svým života během doslova protančí.
To kdybych byla bývala věděla! Hned bych se přešaltovala z kalhot na sukni! Pravda, když mi bylo dlouhonohých šestnáct, nosila jsem mini sukýnku sotva zakrývající pidi prdýlku. Dlouho mi vydržela postavička jako proutek- proč to nepřiznat- leč vytrvale jsem dávala v letech zrání a dozrávání přednost kalhotám, v létě pak kraťáskům. No a z toho je vidno, že životodárná zemská síla ke mně prostě nemohla naleznout cestu!
Tato zásadní informace mi vrtala hlavou. Nikdy přece není pozdě, řekla jsem si, prdýlku už dávno nemám pidi, nohy sice neubraly na délce, leč přidaly na šířce, ale matka Země určitě veškerou svoji sílu ještě nerozdala, i když chudák dostává od nás pěkně zabrat.
V mém šatníku byste ovšem takovou vhodnou sukni prostě nenalezli. I zamyslela jsem se a rozhodla se, že půjdu cestou nejmenšího odporu. Navštívím sekáč. Tam bude určitě veliký výběr sukní zvících stanu pro čtyři…no stačí pro dvě osoby.
Sekáče já ráda. Jenže dobrých sekáčů je jako šafránu, nějak nám mizí v nesmlouvavém tržním prostředí. Přesto jsem jich několik nalezla a prolezla. Všude byly hromady všeho, leč já jsem šla na jistotu. To byste nevěřili, že když pasete po něčem konkrétním, naleznout nemůžete. Jindy když jsem pásla v sekáčích po mém nejmilovanějším sortimentu – košili džínové, nebo popřípadě tričánku pruhovaném, nalézala jsem stovky sukní a jiného tehdy nehledaného tovaru. No a vidíte – jedva pátrám po sukni, nikde nic. Nakonec jsem ovšem nalezla dva kousky! Jednu modrou s kytičkama, takovou retro rozevlátou, v pase do gumy a sahající až na zem. Druhou kupodivu taky modrou, taky retro rozevlátou, s proužkama, taky do gumy a sahající kapánek nad zem.
Neodvážila bych se v těchto modelech vyrazit do ulic. Tak odvážná, ač všehoschopná blondýna, přece jenom nejsem. Moje cesta do práce by určitě skončila už při nastupování do příměstského autobusu potupným kotrmelcem ze schodů následkem přišlápnutí sukně, a to jsem, jak jistě chápete, nemohla riskovat…
Do sukně s kytičkama jsem se nasoukala hned o víkendu. Radost a rozptýlení jsem tím přinesla našim čtyřem kočkám a taky naší Besince - kníračce pepř a sůl. Radost je ovšem přešla po několikerém mém o ně zakopnutí a jejich nakopnutí, neb pro samou rozevlátost sukně jsem dost dobře své čtyřnohé svěřence neviděla.
Nejen doma, ale i na zahradě jsem se pohybovala v sukni. Tam mi trochu dělalo potíže pletí, ale zase jsem určitě při této bohulibé činnosti do sebe nasála veliké množství zemské energie, když jsem sukní vymetala záhony a trávník. Při vstávání jsem si pokaždé sukni přišlápla a taktéž při zakleknutí přiklekla. Večer jsem byla tak znavená neustálým vytahováním sukně do patřičné pozice, že jsem se hned v neděli kajícně vrátila k legínám.
V noci jsem se převalovala a přemýšlela, jak to vlastně je. Pravda, návštěva sekáčů mě potěšila, neb mezi hromadami obnošeného šatstva si vždycky představuju, jakou minulost mají jednotlivé kousky za sebou. Nejvíce mě zajímají trenýrky. Panečku, ty musejí mít kolikrát pestrou minulost! Trenýrky s příběhem, co vám budu povídat, sami si dovedete představit, co takové červené trenýrky s lampasama zažily. Ty by mohly vyprávět…
Moje dvě sukně – sběratelky energie – jsou zatím uloženy v šatníku. Určitě mají za sebou taky zajímavou minulost, ale já si na ně budu muset teprve zvyknout. Asi v nich budu jenom ležet v zahradní houpačce a brčkem budu cucat koktejl. Sice nenaberu životodárnou energii z matičky Země, ale zase se nepřerazím. A koneckonců, energie, získaná houpáním v zahradní houpačce a popíjením drinku, se taky počítá.
Jen si budu muset opatřit tu zahradní houpačku…
