Najít v seniorském věku nové kamarády bývá těžké. Ale je dobré to zkoušet
Ilustrační foto: Pexels

Najít v seniorském věku nové kamarády bývá těžké. Ale je dobré to zkoušet

8. 1. 2024

Kdo nemá přátele z mládí, ve stáří si už nové nenajde. Pod tu větu se podepíše většina lidí vyššího věku. Nicméně, výjimky potvrzují pravidlo. I mezi seniory vznikají nová pevná kamarádství, jde jen o to, předem je neodmítat.

Může to být i docela hezké předsevzetí do nového roku – nebát se pouštět si do života nové lidi.

Péče o přátele. To je jedna ze zásad, kterou by měl dodržovat každý, kdo nechce být ve stáří osamělý, nešťastný, bez opory. Dobré vztahy jsou mnohdy důležitější než pevné zdraví nebo rodina. Podle průzkumu Češi a dlouhý život, který si zadala pojišťovna NN a konala se k němu diskuse s předními českými odborníky na problémy spojené se stárnutím, na tom však Češi s udržováním přátelství moc dobře nejsou. Na otázku, zda věnují čas přátelům, odpovědělo jen deset procent, že ano a čtyřicet tři procent, že spíše ano. Třicet devět procent tvrdí, že spíše ne a sedm procent, že ne.

Průzkum probíhal v řadě zemí a v tomto směru se Češi ukázali být pořádnými samotáři a sólisty. Například  v Turecku uvedlo čtyřicet procent lidí, že čas přátelům věnuje a čtyřicet dva procent, že spíše ano. Přátelsky z průzkumu vyšli i Nizozemci, Poláci, Estonci či Belgičané. Větší samotáři než Češi, kteří se hýčkáním přátelství moc nezabývají, se ukázali být Japonci. Mezi nimi plných devatenáct procent uvedlo, že přátelství vůbec nepěstuje.

Jenže právě to, zda člověk má či nemá okruh přátel, je velmi důležité pro to, jaké bude jeho stáří. Mluví se o tom čím dál více.

„Opravdu to není jen fráze. Máme projekt, kdy se snažíme dokázat, že společné procházky a navazování přátelství, ve vyšším věku působí příznivě na zdraví. Jde o seriózní měření a skutečně se ukazuje, že tomu tak je,“ říká gerontoložka Iva Holmerová.

Totéž potvrzuje z vlastní zkušenosti Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida. Zná řadu případů, kdy si v ní lidé ve vyšším věku našli nové kamarády a tím se jejich život stal veselejší, zábavnější.

„My jsme asi před dvanácti lety založili pěvecký sbor,“ vypráví. „Je to skupina asi dvaceti dam, které se scházejí a zpívají. Zpočátku zpívaly spolu, pak se propojily s různými dalšími hudebníky, často o generace mladšími. Takže se dostaly i na festivaly jako například Rock for People nebo Colours of Ostrava. Ta energie, jaká byla mezi nimi, když vyšly na pódium, a diváky, byla neuvěřitelná. Když jsme pak jeli domů autobusem, byly tak veselé, úžasné, že bylo úplně jedno, komu je kolik let. Ty dámy se díky zpěvu staly kamarádkami, začaly někam patřit. A to je ve vyšším věku hodně důležité,“ vysvětluje.

Většina lidí má přátele z dětství, z mládí. Nejčastěji přátelství vznikají ve školách, v práci. Tedy v mládí.

„Přátelství navazujeme často na základní a střední škole a mnohdy vydrží dlouho. Každý máme určitou komunitu a když z ní někdo vypadne, těžko se nahrazuje. Když začneme stárnout, těch lidí nám z ní vypadává víc. A nahrazují se čím dál hůře,“ říká psycholog Tomáš Vašák, který průzkum komentoval. Zmínil rovněž skutečnost, že Češi si obecně drží určitý distanc, odtažitost. „Projevuje se to například v satelitních městečkách či v panelácích na sídlištích. Lidé tam vedle sebe často žijí dvacet let a vůbec se neznají,“ podotýká.

Mnozí lidé začnou právě s přibývajícími roky pociťovat, že jim kamarádi scházejí.

„Dříve jsem nad tím nepřemýšlela, ale když jsem ovdověla a trávila jsem pak večery sama doma, začala jsem uvažovat, co asi tak dělají různé moje bývalé kamarádky. Některé jsem kontaktovala. A kupodivu, s jednou jsme se začaly scházet. Ukázalo se, že je léta rozvedená, že žije sama nedaleko ode mě. Navštěvujeme se, chodíme na výlety. Nenapadlo by mě, že najdu kamarádku v sedmdesáti, vlastně staronovou kamarádku,“ vypráví dvaasedmdesátiletá Dana z Ostravy.

Nejhorší je, když člověk časem získá pocit, že ve stáří se už noví lidé nemají pouštět do života. Sice se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, ale stárnout s takovým životním mottem není moc dobrá cesta. Tak jako je možné se stále něco nového učit, je možné se stále nenápadně rozhlížet, jestli se v okolí nevyskytuje někdo sympatický, zajímavý, s kým by stálo za to prohodit pár slov. Nebo jestli se v okolí nekoná nějaká akce, kde je předpoklad výskytu takových lidí.

Někdo má potřebu mít kolem sebe rušno vysokou, někdo je naopak o samotě naprosto spokojený. Nicméně, i samotáři zpravidla připouštějí, že by si občas s někým popovídat potřebovali. A když přijde nějaký malér, i ti samotáři nejzarytější, zjišťují, že je dobré mít přátele, kteří pomohou, poradí, zařídí, vyslechnou, povzbudí. Jednoho, dva, tři… Nezáleží na množství, ale na kvalitě. Najít někoho takového nového a navíc ještě kvalitního se zdá být ve vyšším věku nemožné. Ale spousta lidí už zjistila, že to nemožné není.

 

 

 

 

aktivní senioři přátelství životní styl
Hodnocení:
(4.7 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Sýkorová
Aďka Sýkorová Malinko si dovolím oponovat. Kamarády lze nalézt v každém věku. Pravda, je to obtížnější, ale máte-li otevřenou mysl, srdce, může se stát, že si vás kamarádi, přátelé najdou. Tak, jako se stalo mně a jsem tomu velice ráda. Je mně 73 let, čtvrteční setkávání s mladými kolegyněmi je pro mě elixír mládí, vzpruha. Posuďte sami. Tak jsem vyjádřila dík svým kolegyním... Děvčátka, chci se vám svěřit, poděkovat za blízké setkání „zvláštního druhu“. Chci poděkovat Silvě, že já, často sebestředná, upovídaná, dychtivá, ale otevřená všemu, co lidské je, jsem se díky jí, ocitla ve vaší různorodé společnosti. Občas musím brzdit mou fantazii, nechat plynout čas mezi vámi, poslouchat, nasávat nové informace, mladost, z mnohých pokoru, moudrost, jinakost. Je to lék na stáří, věřte. Ač mně bolí cokoliv, čtvrtek vyžene píchání, vrzání v kloubech i jiných místech těla a natěšená , jak mladý hřebec, to jsem přehnala, jak valach, si odfrknu a vyrazím bojovat. Je to pomyslný boj, protože je to zejména radost vás vidět, potěšení se s vámi přetahovat o každý míček, potom dámy, třešničkou všeho snažení je posezení u pivenka. Naposledy jsme probraly údržbu všeho...podvozku, účesů, mazání, které naše Silva netrefila, tudíž, paní kadeřnice namazala na koleno, co vnitřně se užíti mělo. Je to radost sledovat, poslouchat , sem tam se přidat a těšit se na další setkání „zvláštního druhu“. Tak děvčátka ve čtvrtek , ahojky...Aďka
Jitka Caklová
Jsem člověk, který zcela zřejmě do organizované party nepatří. Nevím, co je opravdové přátelství. Na íčko jsem se zaregistrovala v domnění, že to poznám, ale "chyba lávky". Dokud jsem byla organizačně činná, myslela jsem co mám přátel. Ale nevadí, nemusím vědět, koho co, nebo kde bolí :-) Všude žijí lidé a na dobré slovo, nebo i na taneček při dechovce, nebo jen při harmonice, se vždycky někdo najde. "Svazující" přátelství, neboli přátelství s podmínkami, by mě nebavilo :-) :-)
Antonín Nebuželský
Jsou lidi, kteří nejsou do party, taky někteří přežijí ty kamarády. Vždycky, když jsem chodil z práce, přes náměstí, tam sedělo cca deset dědků. To jsem si říkal "ani náhodou"... Dneska s těch dědků zbyl jen jeden a s tím už deset let každý den na obchůzku. Zaplať pán za něho. Jinak chlapi moc nechodí, aspoň u nás. Ženy docela potkáváme, většinou ve dvou, což je tak akorát. Jen se neorganizujeme, to nám přijde lepší.
Eva Kopecká
Kamarádku lze potkat v každém věku. Z mládí máme kamarádky že základky, že střední co vysoké a z práce. Zajímavé je, jak se ty mnohaleté vztahy časem vyvíjejí a prověřují. A bohužel ne vždy vydrží. Je zajímavé se nad tím zamyslet. Tyhle moje skupinky kamarádek se posouvají v životě dál, ale kamarádství zůstalo stát na občasných setkáních a popovidáních. Sejít se jednou za rok je opravdu málo. A tak si člověk, na jehož nápady vzít nejstarší vnouče a někam vyrazit není reagováno, musí vystačit se svými koníčky, se svou rodinou nebo sám. I to je život.
Dana Hošková
Možná jsem výjimka, ale potkala jsem skvělou přítelkyni, když mi bylo 65.
Marie Novotná
Nemám problém s komunikací s lidmi. Kamarádství v důchodovém věku bych nehledala,ale......díky íčku vím o lidech z různých koutů republiky a to bych bez portálu i60 neměla. Setkávání ,rady,poznatky a poznávání dalších lidí a koutů republiky s nimi ,to je super.
Hana Rypáčková
Bavím se s kdekým, nedělá mi problém seznámit se, ale kamarády ke spolehnutí mám dva a kamarádky taky dvě. S nimi se nejvíc stýkám a víme o sobě.
Lenka Kočandrlová
Tak nějak jsem ráda sama,že nemusím s někým vykecávat.V pracovním životě jsem musela neustále mluvit s lidmi, figuranty, stále něco řešit.Nebyl klid.Nyní si to užívám,že mám klidu haldy a naopak mě už víc lidí,jak okolo mne mluví, rozrušuje.
Marie Seitlová
Já jsem našla před pár lety kamarádku na své cesty, potřebovala jsem průvodce a ona byla knihovnice. Půjčila mi ho a pak slovo dalo slovo a již jsme spolu navštívily mnoho zemí i u nás spolu jezdíme a rozumíme si. Na portále i60 jsem se seznámila také s příjemnými lidmi.
Jarmila Komberec Jakubcová
Díky portálu i60 jsem na řadě setkání měla možnost poznat několik příjemných lidí. Bez portálu by se mi to nikdy nemohlo podařit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.