A moc jsem si přála dozvědět se něco i o svých předcích, jenže pořád jsem nevěděla, jak na to. To až o dva roky později.
Jsem už v důchodu, ale snažím se žít aktivně. Mezi mými oblíbenými aktivitami jsou i návštěvy různých výstav. Začátkem roku 2016 jsem se zašla podívat do pobočky Těšínského muzea v Orlové na výstavu České genealogické a heraldické společnosti v Praze „Putování za předky“, kde se mi dostala do rukou brožurka Vývod z osmi předků a dvě starší vydání Genealogických a heraldických Listů, ze kterých jsem se dozvěděla, co jsem potřebovala, hlavně jsem objevila genealogický program Legacy a už to jelo...
Jsem vděčná za digitalizované matriky, které mi to moje bádání usnadnily. Jelikož se moji rodiče rozvedli, bádám hlavně v linii předků mojí maminky. Vzpomínám si, jakou jsem měla radost, když jsem v opavském digitálním archívu v matrice obce Doubrava objevila zápis o narození mého dědy, všech jeho sourozenců, o kterých jsem do té doby nic nevěděla a pak také o sňatku jeho rodičů, kteří přišli do Doubravy z Haliče v Polsku. V matrikách obce Doubrava se mi podařilo najít i pradědečkova bratra a jeho rodinu. Díky webovým stránkám MyHeritage jsem objevila i pradědovu sestru, která se vdala v Karviné a tím bádání v této linii skončilo, protože v Polsku ještě nejsou digiarchívy na takové úrovni jako u nás.
Začala jsem proto bádat v linii mojí babičky, která pochází ze Zašové na Valašsku. V bádání jsem se dostala až k 7x pradědovi Stuchlíkovi, který se narodil v roce 1652. Objevila jsem také pár zajímavostí, třeba že 3x praděda sloužil jako obyčejný pěšák v 5 Jäger Batallionu II Compagnie, nebo, že moje 3x prababička ze Skaličky měla šlechtické kmotry v zastoupení a její otec tedy můj 4x praděda Franz Smrček byl ve Skaličce vrchnostenským hajným, nebo také že můj 6x praděda Michael Cibulec byl správcem na statku Hradisko u Rožnova pod Radhoštěm, který patřil šlechtickému rodu Žerotínů a můj praděda na tom statku 16.9.1754 zemřel.
Z bádání se stal koníček, co koníček, pořádný kůň, rozšířilo se z digiarchívu v Opavě do digiarchívu v Zámrsku a také do Moravskozemského archívu v Brně.
Zajímá mě všechno, co se týká genealogie, minulosti, historie. Na Facebooku jsem se přidala k několika skupinám, které se genealogií zabývají, nejvíce mě potěšila Valašská genealogie. Na stránce lze najít dokument Naše příjmení, což je unikátní seznam valašských příjmení, po kterých jednotliví členové bádají. Díky tomuto seznamu jsem měla možnost alespoň virtuálně poznat i pár jiných současných potomků mých předků. Třeba právě se zakladatelem této skupiny Pavlem mám společného předka Michala Cibulce z Hradiska a se Zuzankou, se kterou teď bádáme společně a vyměňujeme si informace, vrchnostenského hajného ze Skaličky Franze Smrčka. Díky Pavlovi, který o Žerotínech a jiných šlechtických rodech pořádá besedy, jsem objevila i spisovatele Čeňka Kramoliše a jeho knihy o životě na Valašsku jsem hltala snad více než severské detektivky. S Pavlem a Zuzankou se občas setkáváme ve Valašském Meziříčí.
Co mě ovšem překvapilo nejvíc, je objev a shoda na MyHeritage. Dostala jsem zprávu, kupodivu od linie potomků žijících v Německu, abych kontaktovala nějakého Marszałka z Polska, že možná máme společného předka. Moc jsem tomu nevěřila, ale po pár emailech, kdy mi poslal kopii dokumentu, ze kterého bylo jasné, že naším společným předkem je můj 2x praděda z dědovy strany, teprve pak jsem uvěřila. Vrcholem tohoto zjištění byl fakt, že Mirek se svojí rodinou bydlí ve Gdyni Orłowo a my jsme dva týdny na to odjeli na plánovanou dovolenou do Gdynie. Setkali jsme se v průběhu naší dovolené několikrát i s jeho manželkou a jednou ze dvou dcer, ale nejvíc vzpomínám na moment, kdy jsem ho uviděla poprvé, nezapřel podobu s mým dědečkem.
A v tomto mém genealogickém nadšení jednoho dne otevřu stránky naších Orlovských novin a vidím, že se v naší knihovně koná VU3V – Genealogie – Hledáme své předky, tomuto se nedalo odolat. Mám obrovskou radost, že jsem mohla tento kurz absolvovat. Dozvěděla jsem se tolik zajímavých věcí a poznala prima lidí naladěné na stejnou notu jako já. Samozřejmě jsem pak absolvovala i další semestry na jiná témata. Teď, bohužel, už druhým rokem stagnuji ze zdravotních důvodů. Věřím, že od příštího roku začnu znova, protože mě to moc bavilo.
