Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor
Ilustrační foto: Pexels

Milada (71 let): Rodina si mě předává jako pytel brambor

14. 11. 2023

Od chvíle, kdy jsem ovdověla, se děsím každého listopadu. Protože v naší rodině začínají Vánoce už v listopadu. Dcera i snacha začínají běsnit. Jejich touha po dokonalých Vánocích je nezměrná a nejhorší je, že mě do ní chtějí zapojit. Což odmítám.

S manželem jsme si dělávali hezké klidné svátky. Když byli dcera a syn malí, samozřejmě jsem vařila, pekla, zdobila, sháněla dárky. Když se osamostatnili, bývali jsme o Štědrém večeru s manželem sami. Dali jsme si lososa, zašli na půlnoční, chodívali jsme na procházky, popíjeli svařák. Muž mi říkal, ať nešílím s vařením a pečením, že je důležité si užít klidu, času, který na sebe máme. Jako by věděl, že ho už nemáme moc. Zemřel po krátké rychlé nemoci, když mi bylo šedesát pět a já jsem se postupně začala učit, jaké to je být vdovou a zároveň odejít do penze. Těžké to bylo, ale pak jsem si řekla, že musím zbytek života prožít, ne přežít, a tak jsem si našla brigádu jako uklízečka v domově seniorů. Líbí se mi tam, jsem mezi lidmi, mám čas si s klienty i popovídat, je tam fajn kolektiv a vedení si mě váží. Ostatně, sehnat uklízečku do důchoďáku je téměř nemožné, tak proč by nebyli rádi, že mě mají, že? Dcera mi říká, že je to nedůstojné, že si nepřeje, abych uklízela. Snacha mi řekla to samé. Ale já jsem ráda, že mám nějakou korunu navíc, mohu si vyjet do lázní, na výlety, letos uvažuju i o cestě k moři.

Dcera i snacha jsou hodné, ale moc si s nimi nerozumím. Stále se honí za dokonalostí, předhánějí se a na Vánoce to vrcholí. Už od listopadu organizují, kdo kde o svátcích bude, co se bude jíst, kdo dostane jaký dárek. Trvají na tom, že se o Štědrém dnu scházíme vždy celá rodina u jedné z nich, další den jdu k té druhé na oběd a následující den všichni přijdou ke mně. Je to pro mě čím dál více únavné a loni jsem si vymínila, že Štědrý večer strávím sama a pozvala jsem všechny k sobě až následující den. Všichni byli naštvaní, pořád se ptali, co jsem na čtyřiadvacátého celý den dělala, říkali mi, ať netrucuju. Ale já jsem opravdu chtěla být sama. Zašla jsem na hřbitov, udělala jsem si pak pěknou procházku. Mám totiž ráda stará pražská zákoutí. Bydlím na sídlišti Jižní Město, tak se do centra často nedostanu. Užila jsem si tam vánoční atmosféru, prostě jsem se courala starou Prahou.

Nechápu, proč rodina nemůže přijmout, že občas chci být sama, že mi samota nevadí? Dcera i snacha neustále opakují větu: Člověk nemá být sám. Ale já nejsem osamělá, jen prostě mám ráda klid, ticho, procházky. Mám dceru i snachu ráda, miluju vnoučata, ale ta předem organizovaná zábava na Vánoce mě ubíjí. Už teď mi dcera oznámila, kdy budu u ní, kdy u syna, kdy přijdou ke mně. Možná jsem reagovala nevhodně, ale řekla jsem, že nejsem pytel brambor, který by se nechal někam převážet. Že jestli chtějí, zvu je všechny jeden den na oběd, ale jinak že chci být sama. Řekla: „Mami, to je vyloučené.“

A tak se celý listopad zase bude odehrávat v oparu nepohody, neporozumění, ublíženosti. Snacha nedávno telefonovala a ptala se, kdy k ní přijdu, abychom společně pekly. Nechci s ní společně péct. Necítím se v její kuchyni dobře, jsem zvyklá na své věci. Řekla jsem, že napeču sama, ale vlastně bych se bez cukroví docela dobře obešla. Mám cukrovku, snažím se pár kil shodit. Snacha si stěžovala synovi, že prý dělám fóry, že zase komplikuju přípravu Vánoc. Syn telefonoval, vyptával se, jestli je vše v pořádku. Oni to myslejí dobře. Problém je ve mně. Vím, že mnoho osamělých lidí by dalo nevímco za rodinu, která o ně projevuje zájem.

Jenže každý jsme jiný a já jsem v životní fázi, kdy mi dělá dobře ticho, klid, samota. Pokouším se to rodině vysvětlit. Myslím, že jediný, kdo mě chápe, je vnučka. Ta mi nedávno řekla, že ji Vánoce neskutečně lezou na nervy a že by si je přála strávit sama u moře. Uvědomila jsem si, že je to dobrý nápad. Asi si další rok to moře koupím na čas Vánoc. Chápu, že si o mě mnoho lidí pomyslí, že jsem sobecká, nevděčná. Ale mě by zajímalo, jestli podobné pocity mají i jiní lidé, jestli jim také nevadí samota. Nebo jsem divná?

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarka Nová
Ráda se připojuji k ostatním se svým názorem. Myslím si, že dostihy, které se pravidelně před Vánocemi dostavují, jsou naprosto zbytečné. A dle mého názoru, Vánoce, téměř ztratily smysl v nám známém pojetí. Pečení, uklízení, shánění dárků, nervozita, stres a ve finále uštvané ženy, to všechno přece nestojí za těch pár hodin "vánočního veselí". Obdarovávat se, když všichni všechno mají, a vymýšlet, čím komu udělat radost, se nemusí potkat s očekávanou radostí. Už jsem loni nevěděla, čím udělat rodině dcery radost, tak jsem koupila nafukovací vířivku. Nebyla levná, ale horší se skutečnost, že ji nikdo ani nerozbalil, natož využil v krásném letním počasí. Synovi kupuji oblečení, které si přeje a které v lednu zlevní min. o polovinu. Kladu si otázku, proč se raději jen nesetkáme, nepopovídáme, nedáme si skleničku vína a upečeme ke kávě jen štrůdl. Vánoce už nejsou to, co bývaly. Ani pro ty nejmenší, kteří všechno také mají a dárků si ani neváží. Mohla bych donekonečna psát negativa předvánočního shonu a prožití vánočních svátků. Tak jsem to letos vyřešila jinak. Koupila jsem si kamarádkou vánoční pobyt u moře a Vánoce tak vynechám. Věřím, že za ten klid a pohodu to určitě stojí. Každý by si měl svůj život, a i setkávání se s ostatními, řídit podle svého nejlepšího uvážení.
Ingrid Hřebíčková
Naše mamka neměla ráda vánoce, prohlašovala o sobě, že je neměla ráda jako dítě. Tvrdila, že je tak akorát o rok starší. Odmítala k nám na Štědrý den přijít. I když jsme to nechápaly, tolerovaly jsme to. Viděly jsme se další dni, které si vybrala ona.
Marie Gerslova
Milá Milado.Řekla bych to opravdu jednoduše ať si trhnou.Nenechejte se opít rohlikem.Dělejte to co vám srdce velí. Každý má šestý smysl a ten je neomyly Hodně zdaru.
Magda Škodová
Jak já tomu rozumím! S dětmi i vnoučaty se mohu vidět kdykoli během roku, takže mne opravdu netrápí, že s nimi nestrávím štědrý den. Snacha i s vnučkami skvěle peče, já jsem spíš na dortíky, věnečky, trubičky... Sejdeme se na pár dnů mezi svátky (žijí v zahraničí), vyměníme dárečky, popovídáme, dřív jsme si i pohráli, ale i vnučky rostou a je to spíš o takové nicnedělací pohodě. Často to u nás vypadá jako v soukromé čítárně - každý si najde koutek s vánočními knihami, ale jsem ráda, když odjíždějí. Mám ráda svůj klid a řád, jsem nejen stará, ale i nemocná, takže po několikadenním zápřahu toužím po tichu. Paní Milado, nenechte se přesvědčovat, naopak přesvědčujte vy, že jste ráda sama...
Olga Tomanicová
MIlado, nejste divná. Když jsem před sedmnácti lety ovdověla, tak jsem na štědrý den jela ke staršímu synovi. Bylo to hezké, ale..., synové jsou hodní, snachy se snaží, vnoučata príma. S manželem jsme už sami měli klidný štědrý den, bez spěchu, s odpolední procházkou. A tak už přes deset let jsem ráda na štědrý den sama a vychutnávám si klid, jdu se projít. A mám to tak ráda, návštěvy užiji další dny, přijedou synové s rodinami nebo jedu já za nimi.
Naděžda Špásová
Milado, je tu jedna možnost, že si zajdete do cestovky, jedno které, v Praze je jich dost, a odjedete na Vánoce pryč. Řeknete jim to před odjezdem. Možná by pomohl i trochu zvýšený hlas, aby vám laskavě dali pokoj. Nejste nesvéprávná a nemohoucí, chce to jen si dupnout a nenechat se od nich sekýrovat. Jestli máte nějakou dobrou kamarádku, domluvte se s ní. Přeji hodně štěstí, hlavně se nebát.
Olga Škopánová
Já bych před těmi zpříjemňovači stáří byla dost ostražitá, nejdůležitější je přece to co si přeje ten starý člověk.
Alena Macinková
Já paní nechápu, přeci po ní nikdo nechce aby s nimi trávila 2 měsíce vkuse. Píše, že občas chce být sama. O dalších 10 měsících nic nepíše. Rodina se stará, všímá si jí, navštěvují se, chtějí ji zpříjemnit stáří. Co by jiní dali za to, kdyby alespoň na Vánoce byli se svými dětmi a vnoučaty. Může přejít pár let a může se vše změnit. Nebude moci chodit na své toulky, jet k moři. Bude odkázána na něčí pomoc, nikdo jí nezavolá, nenavštíví a pak může mít tedy konečně čas pro sebe a přemýšlet, že svým jednáním milující rodinu odradila.
Dana Tojnarová
Paní Žižková, Vy si neuvědomujete, že za pár let už taky můžu být ve penálu:))). Paní se nestraní, miluje je, ale nechce, aby jí organizovali život. Povýšené já ? Co to je ? Mám čtyři děti po pěti letech, nepovýšeně jsem se starala hodně dvacet let, normálně další roky. Nevybuduje vazby - Vy nevíte, co mluvíte. Vazby má skvělé, jen jí svazují trochu víc, než je jí milé.
Eva Mužíková
Bravo paní Dano.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.