Kurzivka o chybějících rukou
Ilustrační fota: Pixabay

Kurzivka o chybějících rukou

7. 11. 2023

Je to skutečně trochu divné, to přiznávám, ale chybí mi ruce. Sice ne pořád, ale občas ano. Tedy, já ty své ruce mám, zaplaťpánbůh. A v pořádku. Ale chybí mi ty ruce jiné.

Přemýšlím, jak bych to měl srozumitelně vysvětlit. Ty ruce jiné vlastně nejsou ani tak cizí. Zkrátka, chybí mi občas ruce blízké osoby. Ruce, které mohu stisknout, ruce, které mohu pohladit, ruce, které se mne dotýkají, a které mohou proto navozovat příjemné, až intimní pocity. Ruce, které hledají, ruce, které nacházejí.

O nejrůznějších dotecích jsem se už zmiňoval v jedné své minulé glose. Ale když ty známé a blízké ruce nejsou vedle mne, ale naopak jsou velmi daleko, ten, až abstinenční pocit prázdnoty, ten mne dohání k  podobným, možná až nebezpečně častým úvahám.

Ruce, které přináší pohodu. Ruce, které přináší život. Ruce hledající a znovu a znovu objevující dávno již objevené.

Když pominu ty jejich mnohé metaforické významy, jako na příklad – vše je po ruce, mám to v rukou, rukou společnou a nerozdílnou, ruce, které dovedou dávat, ale i brát, skončím vždy u těch reálných, známých rukou, které dovedou hladit a potěšit a přinášet pohodu nejen duši, ale i tělu. Takové ruce mi moc chybí.

  

 * * *

glosa
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jendo, já asi patřím k těm málo, kteří raději pohladí, než by hlazení dostávali. Je příjemné hladit i kočičky.
Alena Velková
Naprosto výstižně napsané, díky.
Blanka Lazarová
Honzo, moc pěkně napsané. Nejvíc to chytne za srdce ty, kteří žijí sami a třeba nemají ani vnoučata, se kterými by se pomazlili. A ti, co nežijí sami, si to uvědomí a váží si toho, že jim je někdo tak hodně blízko a pořád. Děkuji.
Dana Puchalská
Moc zajímavá glosa. Děkuju
Ludmila Černá
Honzo, krásně napsáno. Uvědomila jsem si, jak moc mě poznamenal covid. Dřív jsem automaticky podávala ruku, objala, políbila...Dík covidu jsem si odvykla. Ne že bych se bála o sebe, ale představa, že ohrozím někoho jiného, ta je pro mě horší. A tak se ostýchám a vynechávám to, co bylo x let samozřejmostí. A nejspíš nejen já.
Jan Zelenka
Dámy, moc děkuji za vaše komentáře. Paní Řeřichová váš komentář je velmi empatický, díky. Věrko, těším se na tvůj příjezd, přijedou nejen ruce, ale hlavně celý člověk.
Věra Ježková
Jendo, smutně krásné. Vím, jaké ruce a ručičky ti chybí. Aspoň já zase někdy přijedu. ♥
Anna Potůčková
Moc krásné zamyšlení a úvaha. Ruce blízkého člověka chybí zcela určitě, zatím se mě toto netýká a jsem za to životu vděčná. I ty maličké ručičky vnoučátek když mě obejmou, pohladí apod. jsou moc příjemné dotyky.
Rostislav Mraček
Pane Zelenko, děkuji vám za až dojemné zamyšlení. Vždyť já si ani neuvědomoval, že takové ruce mám denně na dosah. Bral jsem je jako samozřejmost. A mám radost, že i své ruce mohu dávat svému okolí k potěše i pomoci!
Daniela Řeřichová
Pane Zelenko, Vaši kurzivku jsem si přečetla třikrát a polykám slzy. Ten, kdo poznal a ztratil láskyplné doteky rukou, ví své. Děkuji. Toto je jeden z Vašich nejsilnějších článků na íčku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.