Lenka (61 let): Manžel mě podvádí. Ale mám strach to řešit a zůstat sama
Ilustrační foto: Pexels

Lenka (61 let): Manžel mě podvádí. Ale mám strach to řešit a zůstat sama

4. 10. 2023

Když jsem se vdávala, imponovalo mi, jak je můj muž atraktivní. Každá ženská se po něm otočila. Během manželství jsem své naivity litovala. On si toho totiž byl vědom a náležitě to využíval. Podváděl mě celý život.

Moje manželství bylo jedno velké čekání. Čekání na správný čas na rozvod. Nejdříve jsem si říkala, že se rozvedu, až budou děti větší. Až dokončí střední školu. Až dokončí vysokou. Až si najdu lépe placenou práci. Až se budu blížit k penzijnímu věku. Práci mám pořád stejnou, mizerně placenou, na směny. Děti mě už dávno nepotřebují, dcera žije v Německu, syn na druhém konci republiky. Rozumíme si, vídáme se, občas jezdím za vnuky. A pořád si říkám, jestli nastal ten správný čas ukončit mé manželství.

Nikdo neví, jak nešťastná jsem v něm byla. Můj muž je typ, který si po práci odskočí za milenkou a pak kráčí sídlištěm domů s kytkou v ruce, takže si sousedky o mě říkají: Ta se má, takový fešák a ještě jí nosí květiny. Tak to opravdu bylo. Kdykoli jsem začala něco řešit, vysmál se mi, že si vymýšlím, že nikoho nemá. Jenže já vím, kolik ženských v jeho životě bylo. Vždy mi nějaká dobrá duše něco naznačila, něco jsem sama vycítila, dokonce jsem ho i viděla, jak se jednou muchlá v parku s jednou naší společnou známou. Nacházela jsem v jeho kapsách účty z restaurací, od kytek, od dámského prádla.

Máma mi vždy říkala, že jsem to měla ukončit dávno, bez ohledu na děti. Ostatně, on stejně nebyl takový ten typ táty, jako jsou dnešní mladí muži, kteří s dětmi mluví, neustále s nimi někam jezdí, věnují se jim. On si s dětmi nehrál, na výlety jsme jezdili minimálně, často měl služby o víkendech. Byl lékař a znáte to, jak jsem mohla rozlišit, kdy je opravdu ve špitále a kdy je to jen výmluva, aby si mohl vyrazit se ženskou?

Stále má jednu dlouholetou kamarádku. O té vím, mluví o ní přede mnou, tvrdí, že jsou celoživotní kamarádi. Chodí spolu na víno. Tak asi už je teď jejich vztah opravdu jen přátelský, ale vím, že kdysi byli milenci. Nevím, zda by mi to mělo vadit, ale je mi jedno, když je s ní. Jsem vlastně ráda, když není doma. Tak nějak se mi za ty roky soužití s ním zhnusilo.

Jenže nemám sílu udělat radikální krok. Bojím se změn, samoty. Často to probírám s maminkou a tetou. Obě říkají, že až tady nebudou, zůstanou mi po mě jejich byty, budu tím pádem zabezpečená, můžu se osamostatnit. Ale je mi to trapné. To má můj život spočívat v tom, že budu čekat, až umře moje máma, moje teta, zůstanou mi jejich byty, v jednom budu žít, druhý budu pronajímat a budu mít na cestování, na život? To je přece nechutné. Měla bych začít žít hned teď, dokud mi ještě slouží zdraví, dokud pracuju. Dělám pečovatelku v domově seniorů a vidím, jak těžké je stáří, jak by si člověk měl užívat život dokud to jde. Já mezitím jen marním čas.

Manžel je zvyklý, že má doma servis. Čisto, vypráno, navařeno. Často mi říká, ať neprudím, nevymýšlím hlouposti, že se máme hezky, dobře. On se má hezky, dobře. Od fáze naprosté zamilovanosti, ve které jsem většinu manželství byla, jsem se dostala do fáze naprosté znechucenosti. Nevím proč jsem ty jeho avantýry tak dlouho snášela a proč mi teď vadí. Až teď, když už vlastně možná o žádné avantýry nejde. Kamarádka říká: Když jsi to vydržela tak dlouho, tak přece se nebudeš rozvádět na stará kolena. Já si říkám, že co když právě na stará kolena bych se rozvést měla?

Manžel mi nic zlého nedělá. Je ke mně milejší než býval. Dokonce začal mluvit o tom, že bychom si na penzi mohli pořídit malou chatu. Jeho vůbec nenapadá, že já přemýšlím o odchodu, o rozvodu. Myslím, že kdybych mu to řekla, rozesmál by se a řekl, že jsem se zbláznila.

Tak žiju v jakémsi bezčasí. Kdybych se rozvedla, musela bych se nastěhovat k mámě do jejího malého bytu. Nebyl by to dobrý život. Ekonomicky bych na tom nebyla dobře. Je pravda, že manžel stále pracuje, táhne náš rozpočet, vydělává dost. Nechci podstupovat martýrium ohledně dělení majetku. Kdybych se rozhodla odejít, je to moje rozhodnutí, nechci, aby mi nechával byt nebo se musel odstěhovat, vyplácet mě. Jsem si vědoma, že ekonomicky jsem se po jeho boku neměla špatně. Nechci být mrcha, která se rozhodne odejít a vytahovat z muže peníze. Jen mi prostě nedělá dobře být už dál po jeho boku, vařit mu, prát, vítat ho doma, tvářit se, že náš vztah byl hezký.

Čím jsem starší, tím více přemýšlím, jestli jsem si s ním nezkazila život. Možná, že jsem vůbec nepoznala skutečnou lásku. Nepotkala jsem muže, který by miloval jen mě a ke spokojenosti nepotřeboval mít další ženy.

Zajímalo by mě, jestli je můj případ ojedinělý nebo zda i jiné ženy uvažují o osamostatnění ve vyšším věku a zároveň se ho bojí. Zda jsem byla jediná slepice, která tak dlouho snášela podvádění nebo je nás takových víc. Každopádně vím, že se musím rozhodnout a pokud radikální krok udělám, musí to být co nejdříve. Život utíká. U nás v domově seniorů to vidím každý den. A slyším tam, jak lidé bilancují a občas litují, že někdy neudělali něco, co chtěli.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná... Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

manželství rodina rozvod
Autor: Redakce
Hodnocení:
(3.7 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Článek jsem našla až dnes. Krásný klasický příklad ženy, která se bojí žít sama. A vždycky najde důvod, proč to rozhodnutí odložit. Chtěla pohledného muže, chtěla, aby dobře vydělával. Tak ho má. Mohla mít manžela běžného vzhledu s průměrným výdělkem. U něho by ta pravděpodobnost mimomanželských vztahů nebyla tak vysoká. Je škoda pročekat celý život v pochybnostech, jestli jsem se přece jenom neměla rozvést. Paní mohla mít koníčky místo podřízené role manželky a matky, do které se napasovala úplně sama. Každé by vadilo, kdyby muž chodil jinam. Neměla kuráž přijít k manželově lavičce a avantýře a říct ahoj, zapomněla jsem koupit pečivo, až půjdeš domů, buď tak hodný. Mohla mu dát najevo, že o těch milenkách ví. Mohla mu dávno říct, že si taky bude dělat, co chce. Pokud už se tedy nechtěla rozvést, měla aspoň žít a mít nějaké radosti. V něčem se zdokonalit, třeba by ji bavily jazyky a cestovat, nebo jet s kamarádkou na welness pobyt, chodit do divadla, sportovat. Jestli ji spíš bavily hovory a stížnosti u maminky a tety a prohledávání mužových kapes, byla to jen její volba. Žádná, která od může odchází, nemá k dispozici tučné konto v bance a vlastní byt. Pokud někdo skutečně rozchod chce, pak vždycky přijde ten čas, kdy to udělat a ten pocit rozhodnutí, kdy je člověk přesvědčený, že je to pro něj řešení. Podle mě paní její role vlastně vyhovuje. Jinak by tu sílu v sobě už našla. Po šedesátce má dvě volby. Odejít a žít sama / děti jsou daleko/ nebo zůstat a starat se o pomalu stárnoucího proutníka. Ostatní možnosti už v tomhle věku promeškala. Protože po šedesátce sil ubývá a možností potkat životního partnera rovněž. Co si budeme lhát do kapsy. Víme všichni, o čem mluvíme.
Jitka Caklová
Děti neměly potřebu si všímat, když se vezly na vlně pohodlí, jako jejich otec. Každý má právo žít svůj život i "zlobit" a k druhému si dovolí jen tolik, kolik si ten druhý nechá líbit. Všechno souvisí se vším a jak jsem napsala u jiného článku; "Změna je život a na strach ze změny se může i zemřít. Vím o tom své." Na změnu není pozdě ani v jednasedmdesáti. Obecně jsem přesvědčená o tom, že z lidí by měla mluvit vlastní zkušenost a ne, co jedna paní povídala.
Lenka Kočandrlová
Pisatelka vynesla samé trumfy,jaký byl ten její život vlastně děsný. Nezdá se mi to být tak úplně pravda.Možná by si měla konečně ! s tím svým na to téma promluvit. Zřejmě si paní všechny změny jen myslela v duchu a doopravdy nikdy nic nepodnikla. Že by si taky děti ničeho nevšimly ? Nebo právě kvůli tomu ovzduší,co bývalo snad u nich doma, jsou nyní hodně daleko od původního domova...? já si osobně myslím,že si mohla už zvyknout,jaké to má a možná si jet zcela po své koleji, dělat nějaké své záliby, mluvit s kamarádkami, a zkrátka nechat to,co bylo,už spát.
Jindřich Berka
Myslím si, že to je složitější. Vy dámy singl to vidíte jednostranně. Táhni, můžeš si za to sám.. Jenže je vidět, že paní není hloupá, ale svého muže, otce svých dětí, evidentně ještě silně miluje i když ji ubližuje. Je to její rozhodnutí. Myslím si, po šedesátce je už pozdě. Také každý se může změnit a pán na to brzy přijde, že má doma poklad. Věk nezastavíš. Dívám se kolem sebe a vidím příklady. Včetně mého dědečka, který babičku celý život si zlobil, ale nakonec cestu k ní našel. Koupil starší trabanta a cestovali. Podzim života si ještě nádherně užívali. Jindra
Taťana Veselá
Souhlas s Janou 12:39
Věra Ježková
Taky si myslím, že to snad ani nemůže být pravda. Paní neví, co chce. Přestože žije ve fázi naprosté znechucenosti, bojí se zůstat sama, přitom je ráda, když manžel není doma. Podváděl ji, ale přesto žila většinu manželství ve fázi naprosté zamilovanosti a neví, jestli poznala lásku. Radí se s maminkou a tetou, co má dělat. A tak dále. Jsem hodně empatická, ale tady mi to nějak nejde. Paní přeji hodně štěstí.
Elena Valeriánová
Čtu napsaná slova a nevěřícně kroutím hlavou. To nemůže být pravda, ta paní je snad z 19. století. A nebo je to celé smyšlené. A pak jsem si vzpomněla na jednu moji kamarádku. Manžel ji celý život podváděl, shazoval a ohlížel se za každou sukní. Přitom to byla (a je) pěkná ženská. Dlouho mu to trpěla a pak se s ním rozvedla, syn už byl dávno dospělý. A její bývalý muž onemocněl, demence. Zůstal ji na krku, přestože byli pár let rozvedeni starala se o něj až do konce. Byl hrubý, agresivní. Ona ví, že ten jejich život měla řešit dávno a nečekat, na co vlastně? Nepročekejte svůj zbytek života na střídačce, žijte.
Alena Gebauerová
Já vás Absolutně nechápu co z toho života máte , vždyť si ani nemůžete vážit ani sama seb.e Bojíte se snad že vám bude finančně hůř, to ale nahradí svoboda a možnost dělat si co chcete. A možná se s vámi rozvede on sám, až budete ještě starší.
Eva Braunová
Vůbec nevím co chcete.Žijte,jezděte na poznávací zájezdy.Jednou ,až to půjde mu řeknete odcházím a je to.Nejdůležitější je bydlení a sama ženská si dovede poradit a náklady na žití u žen jsou malé.Pokud vlastníte byt.
Miloslava Richterová
..zda jsem byla jediná slepice.. ?? Vymyšlený příběh o nedostatku sebeúcty, ale bohužel může se stát.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

18%

Přes 10 000 Kč

20%

Nevím, neumím to odhadnout

21%